Recenze: Rozpolcený (2016) – Tváře tvárného Jamese McAvoye

Režisér M. Night Shyamalan byl ještě před několika lety považován za jednoho z nejtalentovanějších režisérů současnosti. Potom ale přišla krize v podobě Posledního vládce větru, či mírně řečeno vlažně přijatého sci-fi Po zániku Země. Rozpolcený nyní potvrzuje už několik let ustálený režisérův návrat do oblasti, v níž si je nejjistější. Shyamalanův nejnovější mysteriózní thriller má zdánlivě vše, co dobrý film tohoto ražení potřebuje. Výraznou hereckou osobnost, zajímavý námět a malý prostor, na kterém lze rozehrát komornější, ale o to silnější podívanou. Podařilo se tedy tvůrci z těchto a dalších ingrediencí tentokrát vytvořit něco skutečně vydařeného a napravit si pošramocenou reputaci?

Hned úvodem si prostě neodpustím odpověď. Rozhodně ano. Rozpolcený nabízí kvalitní a režijně velmi dobře zvládnutou podívanou. Svým způsobem se vlastně jedná o nezávislý snímek, jelikož jej Shyamalan financoval a stojí zde tak nejen jako režisér a scénárista, ale i jako producent. K tomu všemu si tu navíc střihl i celkem vtipnou vedlejší roličku. Co se týče pojetí snímku… Daří se zde místy bilancovat na hranici dramatu, náběhu do komedie a thrilleru, aniž by to nějak zvlášť zavánělo. Všechno to funguje. Strach a temné momenty, byť jich zase příliš není, jsou hmatatelné stejně jako napětí i odlehčující okamžiky.

Tady se zkrátka chtě nechtě musí uznat, že ve špatném snímku pod nezkušenýma rukama by něco takového jednoduše fungovat nemohlo a celý projekt by mohl značně skřípat, či působit vskutku rozpolceně, ačkoli asi trochu jinak, než by bylo záměrem… Tady k tomu však nedošlo a režisér dokazuje, že po nevydařených „bezpohlavních“ vysokorozpočtových snímcích je tentokrát ve zmapovaných vodách, a navrací se se vším všudy k tomu, čím si vlastně utvořil jméno. O čem vlastně Rozpolcený je? V kostce se točí okolo skrytého potenciálu lidského mozku. Ten se má vlastně plně projevovat u lidí, trpících rozdvojením osobnosti. Tehdy na sebe takto stižené tělo, v němž se bije hned několik různých charakterů, přebírá fyzické vlastnosti toho, kdo je zrovna u kormidla. Tedy pokud je zrovna „u světla“ stařec, bude tělo slabé, pokud vládne robustní muž, bude silné. Pokud má zrovna osobnost u moci nějakou vrozenou nemoc, bude jí trpět i tělo, ačkoli pod vládou těch ostatních se nic takového nedělo, a podobně… A tím se dostáváme k hlavnímu důvodu, proč je Split víc než jen průměrný thriller.

James McAvoy zde totiž dostal jedinečnou příležitost zahrát si ne jednu vyšinutou postavu, ale hned několik. Krom ženy či psychopata se tak dostane i na osmiletého kluka a… Další. Jen je trochu škoda, že vlastně krom čtyř charakterů se jich „do světla“ moc nedostane. Samozřejmě, zahrát čtyři odlišné lidi (v jednom případě ne úplně) může být obtížné, když ale v rámci propagace filmu bylo avizováno hned 23 identit, člověk se přece jen nemůže ubránit tomu, aby byl trochu rozčarovaný. Přesto se nám dostává poutavého hereckého výkonu a ačkoli by se mohlo zdát, že jde hlavně o one man show, není tomu úplně tak. Kevin, jak zní jednotící křestní jméno postavy, totiž unese několik dívek, z nichž se mu jedna (Anya Taylor – Joy) postaví. Její flashbacky a inteligence jsou právě Kevinovi zdatným sekundantem tváří v tvář životní bolesti a strastem. Velmi významnou roli zde také sehrává psycholožka, jež je vlastně jediným člověkem, který ví o Kevinově nemoci a nebere ji na lehkou váhu (Betty Buckley). Ve filmu je totiž postupně rozvíjena myšlenka, že někdo kdo v sobě nese tolik identit, si může i třeba vlivem prostředí vytvářet nové, zvláště pak třeba na obranu… A když máte dojem, že je proti vám celý svět, tak může vzniknout něco… Přinejmenším děsivého.

Zklamání z toho, že se opravdu ukáže jen několik „postav v postavě“ vyvažuje McAvoyův herecký projev. Za to pak ale skutečně stála chvíle, kdy se ve vypjaté scéně, v níž šlo Kevinovi o život, dostali v krátkém sledu ke kormidlu skoro všichni lidé, obývající jeho tělo. Z mého pohledu je velká škoda možná až příliš démonického závěru. Osobně by mi vůbec nevadilo, kdyby se více zabrousilo do vod psychologického dramatu, které se zde přímo nabízí. Nicméně nějaká ta akce spolu s pro dívčí postavu osudovým, a vlastně i překvapivě nelichotivým vyústěním tu prostě být asi musela. Samotná proměna na Netvora pak podle mne nemusela být zdaleka tak doslovná… Vždyť zrůda ne vždy musí být někdo od pohledu bestiálně násilný. Napětí nám tak střídá naháněcí akční finále, které sice není špatné, ale přece jen působí maličko ohraně a očekávatelně. Vyústění děje mě oproti tomu ale velmi mile překvapilo a pro všechny milovníky růžových happy endů je silným kopancem do slabin.

Zajímavé bylo závěrečné cameo s odkazem na jeden nejmenovaný Shyamalanův film, které mohlo být v kombinaci s velmi otevřeným koncem právě tak neškodným a nic neznamenajícím pomrknutím směrem k divákovi, jakož i náznakem něčeho většího. Jestli má ale tvůrce něco takového skutečně v plánu, je zatím jen palčivě otevřenou otázkou. Tak či tak by to bylo rozhodně zajímavé. V závěru je též záhodno zmínit povedenou hudební stránku, která výborně dokreslovala atmosféru a v daných momentech dokázala být pořádně nelichotivá.

Verdikt

Split neudělá díru do světa, ba ani vás úplně neodrovná. Přesto se ale jedná o komorně laděný, napínavý thriller s perfektní hlavní postavou, jejíž aspekty, či spíše jednotlivé osoby jsou v podání Jamese McAvoye jednoduše úžasné a při jeho hereckém koncertu ho jednoduše nespustíte z očí, kdykoli je v záběru. A nezáleží na tom, jestli zrovna hraje osmiletého chlapce, přepečlivého psychopata, postarší paní či kohokoli dalšího… Otázkou je, jak moc jeho exhibice vyzdvihuje film samotný, a zda by bez podobně schopného aktéra snímek jako takový obstál. Tak či tak je Rozpolcený povedenou žánrovou jednohubkou, jejíž zhlédnutí rozhodně padá v úvahu. Čemu však film příliš nedostojí, je nálepka hororu. Ne že by nebyl napínavý, nebo znepokojující, jen jednoduše ne tím hororovým způsobem. Na to je tu málo děsivých momentů. Ačkoli ty, které zde jsou, za to stojí.

Rozpolcený / Split
Trailer
USA, 2016, 116 minut
Horor/ Thriller
Režie: M. Night Shyamalan
Scénář: M. Night Shyamalan
Hrají: James McAvoy, Anya Taylor-Joy, Haley Lu Richardson, Kim Director, Betty Buckley, Lyne Renee, Jessica Sula, Neal Huff, Brad William Henke, Sebastian Arcelus, M. Night Shyamalan a další

PŘEHLED RECENZE
Tomáš Lesk
70 %
Předchozí článekTerminátor 6 na obzoru! Režisér a James Cameron potvrzeni
Další článekTrailer #1: Colossal (2016) – Anne Hathaway a monstrum
Tomáš Lesk
Jsem pisálek, snílek, knižní a filmový skoro-všežrout se slabostí pro tvorbu Quentina Tarantina, mimo jiné pak pro seriál Doctor Who. Mám zarytou nenávist vůči béčkovým slasherům a špatně použité třaslavé kameře. Ve volném čase píšu o filmech, komiksech a knihách, čtu a zírám.