Další příspěvek k tématu současných prezidentských voleb ve Spojených státech. Tentokrát se zaměříme na život jedné hollywoodské hvězdy, která to dotáhla až do Bílého domu.
Minulý týden jsme vám představili výběr těch nejlepších snímků, které svým uměleckým okem nahlížejí na funkci politicky nejmocnějšího člověka planety. Filmovou fikci však nyní vystřídá pohled do života skutečné osobnosti, která vyměnila status hollywoodského herce za prezidentský úřad. Řeč je samozřejmě o Ronaldu Reaganovi – jubilejní 40. hlavě Spojených států amerických.
„Velký komunikátor“, jak zní jedna z mnoha známých přezdívek budoucího státníka, se narodil 6. února 1911 v Tampicu ve státě Illinois. V mladém Reaganovi se mísilo hned několik zásadních vlivů (protestanství po matce, katolictví po otci), které později formovaly charakter člověka, u něhož byl již v mládí rozpoznán velký herecký a hlavně vypravěčský talent. Po studiích na církevní škole se rozhodl pro kariéru rozhlasového komentátora, ale už v roce 1937 ho záliba k filmu dotáhla ke kamerovým zkouškám studia Warner Bros.
Na stříbrném plátně debutoval v mysteriózní kriminálce Love Is in the Air. Ve stejném období předválečných Spojených států získal hodnost poručíka v důstojnických sborech jezdectva. Do válečného konfliktu byl oficiálně povolán necelý půl rok po japonském útoku na Pearl Harbor, ale kvůli špatnému zraku byl přeřazen do leteckého filmového štábu, kde připravoval tréninkové a vzdělávací filmy pro odvedence.
Ronald Reagan stihl za svoji filmovou kariéru ztvárnit přes 50 rolí. Většinou šlo o mladé, pohledné, neohrožené vojáky či kovboje, ale i přes svoji tvůrčí vytíženost vlastně nikdy nezískal zásadní diváckou popularitu, kterou se mohly pyšnit jiní herci té doby. Mezi jeho nejslavnější snímky patří díla Cesta do Santa Fe, Osudová cesta a hlavně western Law and Order z roku 1953, ve kterém zazářil po boku úspěšné herečky Dorothy Malone či tehdejší sexbomby Ruth Hampton. Kovbojek v té době vznikalo snad ještě více než současných komiksovek a Reagan hrál převážně v těch slabších, dnech bychom řekli béčkových. S filmovým průmyslem se však pojí jeho první větší politická funkce, protože až do roku 1960 působil v čele Screen Actor Guild, tedy něco na způsob hereckých odborů.
V druhé polovině 50. let se přesunul do televize, kde uváděl pořad General Electric Theatre. Jeho zalíbení v politice však převážilo nad filmovým potažmo televizním průmyslem a díky svému řečnickému talentu získal funkci mluvčího Republikánské strany. Zajímavostí však je, že Reagan byl do té doby brán za příznivce konkurenční demokratické partaje. Sám sebe vždy označoval jako velkého obdivovatel Franklina D. Roosevelta a s koncem druhé světové války veřejně podporoval i Harryho S. Trumana. Později se však se demokraty názorově rozešel. Skoro až legendární se stal jeho bonmot „neopustil jsem Demokratickou stranu, strana opustila mě“.
Cesta do Bílého domu byla však ještě dlouhá a vedla přes guvernérský post v Kalifornii. Tamější volby vyhrál a obhájil v roce 1966, respektive 1970. O pět let později ohlásil svoji kandidaturu na prezidentský úřad, ale v následujícím roce nezvládl v primárkách v přímém souboji porazit úřadující hlavu státu Geralda Forda. Ford však následně ztratil Bílý dům na úkor demokrata Jimmyho Cartera. Na další volby se už Ronald Reagan připravil na výbornou a Cartera drtivě porazil. Inaugurační slib složil 20. ledna 1981 a v 69 letech se s pořadovým číslem 40 stal nejstarším nastupujícím prezidentem Spojených států.
Nemá smysl se nějak obšírnější zabývat jeho politickou kariérou a konkrétními prezidentskými počiny, snad se jen sluší zmínit, že je dodnes brán jako velký antikomunista a společně s tehdejší britskou premiérkou Margaret Thatcherovou je mu přisuzován zásadní podíl na porážce Sovětského svazu ve studené válce. Ronald Reagan přežil i jeden pokus o atentát a v průzkumu v roce 2001 ho Američané označili za jednoho z vůbec nejdůvěryhodnějších prezidentů historie Spojených států. Za mimořádné zásluhy dostal Reagan v roce 1999 nejvyšší české státní vyznamenání Řád Bílého lva I. třídy. Oblibu „Teflonového prezidenta“ dokazuje celkový (pop)kulturní odkaz, jehož součástí je i nespočet dokumentů zohledňující jeho herecké i politické působení.
Dvakrát ženatý a několikanásobný otec Ronald Reagan však nedisponoval nezničitelným zdravím, kterým se mohli pochlubit kovbojové z jeho vlastních filmů. Po odchodu do důchodu oznámil v roce 1994 veřejnosti, že trpí Alzheimerovou chorobou. Se zákeřným protivníkem bojoval přes deset let, ale 5. června 2004 nemoci podlehl. Jeho majestátní pohřeb, řízený tehdejším prezidentem Georgem W. Bushem, navštívili vrcholní představitelé celého (nejen) politického světa.