Josef Toufar, blahořečený kněz, jenž se stal obětí komunistického režimu. Silná osobnost, kterou příslušníci StB krutě mučili, a doslova z tohoto muže i přes sílu jeho vůle vytloukli přiznání. Přiznání se k údajnému podvodu, ačkoli kněze nikdy neusvědčili. Podvod se měl týkat tzv. Číhošťského zázraku. Při jednom z Toufarových pravidelných kázání v tamním kostele se totiž pohnul kříž. Událost se stala senzací a krom očí veřejnosti si ji také vzal na paškál totalitní režim s Klementem Gottwaldem v čele, hledající obětního beránka. Chtěli ukázat církvi, jakožto ideologickému odpůrci její místo…
Jako bychom dnes zemřít měli, je dokument, který vznikl na základě stejnojmenné knihy spisovatele a publicisty Miloše Doležala. Ten se ostatně případem Josefa Toufara zabývá velmi dlouho, okolo tohoto případu se točila i jeho diplomová práce. Není proto divu, že na dokumentu se podílel jako scénárista, ale rovněž i jako jeden z hlasů, doprovázejících obrazové dění. Krom toho, že se ve snímku dočkáme převyprávění celého příběhu, jsou zde přítomny i unikátní, nedávno nalezené záběry z vykonstruovaného propagandistického dokumentu. V tom zlomený Toufar, kterému údajně dokonce při natáčení vytékala krev z koutků úst, předvádí mechanismus, s jehož pomocí měl kříž na dálku rozhýbat.
Snímek jako takový se pak skládá hned z několika různých záznamů. Sledujeme útržky divadelní hry, jejíž přednes a dramatičnost perfektně navozují atmosféru. Dočkáme se ale také rozhovorů s Toufarovými současníky, popisujícími jeho osobnost a to, jakým v jejich očích byl, jaké s ním měli zkušenosti. Při počtu podpisů v petici za propuštění duchovního si uvědomíme, jak oblíbený (a ne neprávem) musel kněz být, už jen proto, že podpisy patřily i lidem, kteří jeho kázání nenavštěvovali. To, v kolika letech dostudoval teologii pak utvrzuje přesvědčení o jeho trpělivosti a píli, velké neodbytnosti, jakou svému údělu věnoval. Vyslechneme výňatky z knězových zápisků a dopisů, předčítané Ondřejem Vetchým, skvěle doplňujícím dění na obraze.
K tomu také záběry, rekonstruující výslech jednoho z tehdejších vyšetřujících kauzy onoho zázraku, příslušníka StB Roberta Skerla, prostupující celý snímek, v nichž se dozvíme většinu ohledně politického pozadí celé události a toho, co všechno se nebohému kazateli dělo po zadržení. V dokumentu je také přítomen Olbram Zoubek, který vytváří Toufarovu sochu a rozpovídává se nejen na otázky ohledně celé kauzy, ale promouvá i o víře, či o našich národních hrdinech, respektive o tom, že jich mnoho nemáme. Přitom poukazuje na to, že svatořečený kněz nebyl hrdina v pravém slova smyslu, jako spíše člověk, člověk s neobyčejně silným přesvědčením a stálostí ve smýšlení. Navštíví také spolu s asistenty a papírovou figurínou v lidské velikosti kostel, v němž kněz kázal, aby si vsadil koncept svého vznikajícího díla do správné perspektivy. Dostává se nám tak unikátního dokumentu o slušném, pracovitém člověku, který se řízením krutého osudu stal obětí vyššího principu. V době, kdy se zázraky prostě nenosily a když, tak jen vyvolenými. Snímek na osobu Josefa Toufara nepohlíží jako na hrdinu, nečiní z něj mučedníka. Vykresluje ho jako obyčejného muže s velkým srdcem. Člověka, který netoužil aby pro něj byly vztyčeny pomníky a nehledal vlastní velikost. A tak by na jeho příběh mělo být i nahlíženo. Nehledat hrdinství, ale lidskost, aby se něco podobného už pokud možno neopakovalo…
Tragiku celého dění nejvíce vystihuje utrpení Toufarových nejbližších, kterým se zprávy o jeho skonu dostalo až několik let poté, přičemž navíc v lživé podobě. V samotném závěru jsme pak svědky celkem nedávno provedené Toufarovy exhumace a vztyčení důstojného náhrobku s pamětní deskou. Závěr se pak nese v duchu slov, uvedených právě na desce. Jejich část ostatně nese i snímek samotný…
Verdikt
Dokument sám osobě má smysl už jen proto, že velmi přehledně a v příjemně nastavené stopáži připomíná událost z pohnuté, tvrdé doby, při jejímž vyprávění stydne krev v žilách nejednomu přihlížejícímu. Film, vkusně sestříhaný z fotografií, dobových záznamů, výpovědí pamětníků, rekonstrukcí a mluvy Olbrama Zoubka pak působí dostatečně osobně a má zároveň i natolik velkou výpovědní hodnotu, aby spolu se silným příběhem zajistil, že se na osobu Josefa Toufara nezapomene… A to je jedině dobře. Ostatně, slovy onoho známého sochaře: „Stálost ve smýšlení, to je krásná vlastnost. A tu se snažím připomenout…“
Film uvede Česká televize na svém druhém kanálu v úterý, 29. 11. 2016 ve 20:55. Více o projektu se můžete dočíst zde.
Jako bychom dnes zemřít měli
Česká Republika, 2016, 52 minut
Dokumentární / Životopisný
Režie: Roman Vávra
Scénář: Roman Vávra, Miloš Doležal, Martin Polák
Hrají: Miloš Doležal, Josef Toufar (a.z.), Ondřej Vetchý, Roman Vávra, Olbram Zoubek a další