Do kin dorazil český thriller Taxi 121, natočený dle skutečných událostí, v němž debutuje na postu režiséra a scénáristy Dan Pánek. A jelikož je často tuzemský film opomíjen, rozhodli jsme se sestavit krátký výčet nejlepších thrillerů, které u nás od roku 2000 vznikly, byť v mnoha případech šlo o koprodukci. Což ale rozhodně není na škodu a zpravidla to dané filmy spíše obohatí…
7. Vendeta
Oldřich Kaiser a Ondřej Vetchý… To samo o sobě by mělo přitáhnout pozornost. Dva výborní herci v dění ověnčeném krvavou vendetou. Syrový dramatický thriller, vyprávějící příběh o pomstě a střetu toho nejhrubšího zrna. Zápletka, točící se okolo ztráty paměti, zkorumpovaných policistů, zkažené mládeže a zločinu, který spojí hned několik lidí dohromady, to celé v pochmurném prostředí. Vše navíc sahá hlouběji, než by to zpočátku vypadalo. Krevní msta se totiž může pěkně obrátit proti svému vykonavateli…
6. Kajínek
Jeden z nejnavštěvovanějších filmů novodobé české kinematografie, na kterém s filmaři poměrně úzce spolupracoval muž, jehož skutečný život či spíše jeho konkrétní část padla tomuto filmu za předlohu. Kontroverze však není jediným lákadlem projektu. Médii často propíraný, fascinující příběh nejznámějšího českého zločince; nájemného vraha Jiřího Kajínka, odsouzeného na doživotí za dvojnásobnou vraždu, se rozhodl po vzoru hollywoodských trháků zpracovat ve svém režijním debutu kaskadér a komparzista Petr Jákl. Mladý tvůrce poté, jak známo, natočil horor Ghoul a v současnosti pracuje na historickém velkofilmu o Janu Žižkovi. Zpět ale ke Kajínkovi. I kdyby kvůli ničemu jinému, tak jen díky akci a kaskadérským scénám stojí tento vysokorozpočtový český snímek za to. Film byl navíc jednou z posledních rolí výborného herce a dabéra Vladimíra Dlouhého, který byl mimochodem původně zvažován na titulní roli, jež byla nicméně nakonec postoupena Konstantinu Lavroněnkovi. Ten prý snad všechny kaskadérské scény natáčel sám. Na naše poměry „světově“ natočený film tak rozhodně stojí za zmínku a nezbývá než doufat, že v budoucnu se dočkáme nových snímků, které nebudou jen „jako“ ty hollywoodské.
5. Pouta
Diváky i kritiky uznávaný snímek, jehož scénář byl pilován dlouhých osm roků, je zasazen do Československa v osmdesátých letech. Konkrétně do jejich počátku, kdy se zdálo, že totalitní režim potrvá když ne navždy, tak ještě hodně dlouho. Snímky s tématikou komunismu a s ním spojenými svízelnými pocity těch, na nichž se doba podepsala, jsou u nás ve filmech často vyhledávaným zasazením a nutno dodat, že to i zde funguje výtečně. Hlavním hrdinou filmu je v tomto případě příslušník tajné policie jménem Antonín, což nabízí poněkud odlišný úhel pohledu, než bývá běžné a od počinů z dob komunismu to tak Pouta poměrně odlišuje. Antonína zde nezapomenutelně ztvárnil Ondřej Malý, jenž tragické, psychopatické a velmi dobře napsané násilnické postavě vdechl přesně to kouzlo osobnosti, se kterou dokážete soucítit, a zároveň ji pro mnohá konání nenávidět. Jeho policista, posedlý touhou získat pro sebe za každou cenu mladou Kláru, na sebe navzdory jiným kvalitám filmu prakticky bezvýhradně strhl pozornost. Pouta, která vznikla pod režijní taktovkou Radima Špačka, tak nabízí další z pohledů do ne zas tak dávných časů, jež se snad nenavrátí…
4. Gangster Ka
První část z filmové dvojice, která se inspirovala osudem novodobého českého kmotra (netřeba jmenovat), zde vystupujícího pod jménem Kraviec, si díky svým kvalitám vysloužila přirovnání k jedné z mála českých gangsterek evropského formátu. Potěší velmi kvalitní zpracování, dynamika příběhu a také prostý, byť naprosto zásadní fakt, že snímek není hloupý. O poutavém a charismatickém výkonu Hynka Čermáka, který až démonický vývoj svého bezskrupulózního hrdiny „Káčka“ vypiloval takřka k dokonalosti, se snad není třeba ani zmiňovat. Příjemně potěší také řada dalších zajímavých a trefně obsazených a zahraných postav a postaviček. Ačkoli děj nevodí diváka za ručičku a zpočátku může působit trochu nepřehledně, stále se jedná o velice nadprůměrný počin.
3. Rudý kapitán
Opět snímek z dob minulých, nicméně tentokrát odehrávající se již po revoluci, konkrétně před rozdělením Československa. Tedy roku 1992. Příběh sledující kriminální vyšetřování, jež započne nalezením ostatků umučeného kostelníka, však sahá do dob komunismu a vyšetřovatele Richarda Krauze vede k záhadné postavě Rudého kapitána, který měl u STB na starosti tak zvané „konečné výslechy.“ Krauz však není jediný, kdo po údajném pachateli pátrá… Zručně natočený Rudý kapitán připadá na vrub režiséru Michalu Kollárovi, který jej zpracoval dle knižní předlohy spisovatele Dominika Dana.
2. Pravidla lži
Psychologický thriller a zároveň debut režiséra Roberta Sedláčka z prostředí terapeutické léčebny se vyznačuje především perfektními hereckými výkony a napínavou gradací děje, v němž má každá postava svůj prostor a vyniknou tak nejen hlavní hrdinové. Jednotlivé charaktery mají navzájem společné temné stíny vlastní minulosti, a vzájemně se více či méně snaží v uzavřené komunitě, kde dobrovolně mají strávit rok s tím, že mohou kdykoli odejít, dosáhnout směru v životech, které dosud trávili na okraji společnosti. Celý spletité dění, měnící se dle toho, co na sebe kdo tentokrát „práskne,“ pak dokresluje retrospektivní detektivní podzápletka. Mozaiku v světlých i temnějších odstínech lidství s poutavou a správně dusnou atmosférou by si tak příznivec kvalitní filmografie neměl nechat ujít.
1. Ve stínu
Temný, nesmírně silný a atmosférický, takový je syrový počin režiséra a scénáristy Davida Ondříčka. Detektivka z padesátých let vás během sledování přimrazí zejména perfektně vykreslenou a natočenou dobovostí, autenticitou a výbornými herci v čele s Ivanem Trojanem. Spletitý detektivní příběh, přirovnávaný k boji s hydrou v podobě zkorumpované společnosti a policie pak graduje ve velmi drsný a uvěřitelný závěr s poměrně hlubokým poselstvím. A byť má scénář, jehož pro film vznikla celá řada verzí (údajně jich mělo být okolo sedmnácti) pár děr a hluchých míst, na výsledném dojmu to moc neubírá. Ve stínu je snímek, situovaný do krutých, bezvýchodných padesátých let minulého století, a dlí po právu na pomyslném vrcholu tohoto výčtu. Rozhodně bych se nebál říci, že se jedná o jeden z nejlepších českých filmů v posledních letech. Oceněn byl ostatně i akademiky, od kterých získal v roce 2012 hned devět Českých lvů…
