Film Dana Pánka, založený na skutečných událostech z roku 2014, nabízí pohled na tragickou sérii vražd tří pražských taxikářů, jejichž pachatel nebyl v době natáčení filmu dopaden. Snímek si však vzal dané události pouze jako inspiraci k vystavění překvapivě napínavého dramatického thrilleru, který až na pár škobrtnutí a několik poněkud prkenných dialogů v první polovině, nabízí velmi dobře zahranou a napsanou záležitost, která rozhodně stojí za pozornost.
Taxi 121 je natočeno z pohledu hlavního hrdiny, který pracuje dočasně jako taxikář a zpočátku se tak jedná o zajímavou sondu do života těchto převozníků přes řeky silnic a osob, s nimiž se při své práci střetnou. Na sedadle taxíku se vystřídá řada vedlejších postav a přes všechnu rozmanitost jednotlivých cestujících jsme vlastně svědky určité repetitivnosti taxikářova života, jak se v podstatě míhá mezi prací a snahou o položení základů rodiny. Vše pak od první minuty připravuje půdu pro emocemi nabitý střet v druhé, perfektně gradující půli filmu. Silná vztahová linie dodává postavě Matěje třetího rozměru a osudovosti jeho situace, poněvadž je to jeho manželka, kdo ho v průběhu filmu nabádal k opatrnosti a ve stínu zpráv o vrahovi taxikářů následně i k tomu, aby si našel jinou práci. On přes vlastní nevoli svolil s tím, že skončí, ale ne hned. Zda jeho kroky vedla nějaká vyšší síla, či šlo o pouhou náhodu, je otázka, o kterou se následně v silném dialogu s původcem neštěstí bude mimo jiné mluvit.
Jakmile dosáhneme k zásadnímu zvratu, kdy do Matějova vozu vstoupí osud v podobě onoho muže (Dušan Sitek), na nějž jsme vlastně po celou dosavadní dobu připravováni, započne tak nejsilnější část filmu… V podstatě na sebe ona zajímavá, charismaticky a dostatečně děsivě ztvárněná postava strhává veškerou pozornost a bolestné obrazy z úvodu tak dolehnou a vše zapadne do sebe. Tehdy vlastně pochopíme, co vraha přimělo jednat s tak nekompromisní odtažitostí a nenávistí vůči všem okolo, kdy je pro něj motivace k zabíjení taxikářů následována jakýmsi naplněním a zadostiučiněním s tím, že teprve v okamžicích před smrtí zahazujeme masku a odhalíme, jací doopravdy jsme. Tato intimita jej láká a jistým způsobem zřejmě naplňuje. S podmanivostí tak vžene dobráckého Matěje do kouta, z něhož se, jak se přes postupnou nedůvěru následovanou otupělým smířením dovídá, už nedostane a svůj život přestává pevně svírat v rukou od chvíle, kdy si pasažér nasedl do auta. Jak dlouho bude žít, závisí jen na rozmaru postaršího pána s pistolí v ruce, který se bez mrknutí neštítí zabít kohokoli.
Filip Tomsa pak ztvárnil dobráckého a poctivého, přesto inteligentního taxikáře rovněž velmi přesvědčivě, a při jeho odvaze a výměně párkrát i celkem vtipně kousavých replik s vrahem je v dané bezvýchodnosti situace prakticky nemožné s ním nesoucítit a jednoduše mu nefandit. Síla jeho charakteru tkví v schopnosti připustit si, v jakém srabu se ocitl a s tím spojené odvaze tomu čelit, kterou se nakonec zalíbí i svému oponentovi, jenž i přes své zvrácené poslání projeví i kapku soucitu. Kapku, která v tu chvíli znamená moře…. Vše pak následně vrcholí v jednom smutkem napěchovaném telefonátu, jehož vyznění je možná trochu utlumeno následující scénou. Závěr, odhalující lidskou část vraha to však celé zachraňuje a přestože se nejedná o nic nevídaného, ona myšlenka, že podobným zločincem se může stát kdokoli a zejména pak někdo, u koho byste to na první pohled ani v nejmenším nečekali, má stále potřebný dopad na to, aby divákem dostatečně otřásla a donutila ho o celém filmu přemýšlet. Tragiku celé hrdinovy situace pak také doplňovaly jeho myšlenky, vize zobrazující možné scénáře a nápady ohledně toho, jak by se z toho všeho mohl dostat, jakkoli se to zdá nepravděpodobné. Spolu s tím vyvstává i řada otázek, co měla ta či ona snová sekvence vlastně znamenat, a jak je to tedy nakonec s jeho manželkou, s níž se poměrně dlouho pokoušel o dítě… Inu, jak se říká; naděje umírá poslední… Před námi samotnými.
Verdikt
Taxi 121 je velmi povedeným snímkem, který hlavně v druhé půli rozehrává skvěle zahrané i napsané drama, v němž na sebe pozornost strhnou v plné míře Filip Tomsa a Dušan Sitek v rolích perfektně kontrastujících postav, které i přes svou rozdílnost vlastně tolik odlišné nejsou. Filmu poněkud kazí výsledný dojem kostrbatá scéna s Romanem Vojtkem, která působí poněkud nuceně, spíš jako lákadlo pro diváky a celkově nepříliš přesvědčivě, jakož pak i jedna konkrétní scéna v samém závěru, která tak trochu ničí definitivnost taxikářova osudu. Mnohem víc než o drsný thriller se pak v konečném důsledku jedná o velmi osobní drama s uvěřitelnými postavami, které rozhodně, ač by se to mohlo leckomu na první pohled zdát, na původních a avizovaných událostech neparazituje. Vypráví vlastní, silný příběh, který si pouze bere inspiraci a dostatečně by dokázal obstát i sám o sobě, bez tragického podkresu v podobě nálepky „inspirované skutečnými událostmi.“ Za závěrečné vypíchnutí ještě také stojí zdařilá práce s kamerou a soundtrack…
Na film Taxi 121 si můžete zajít i do kin Premiere Cinemas (Praha, Olomouc, Teplice).
Taxi 121
Trailer
Česká republika, 2016, 90 minut
drama / thriller
Režie: Dan Pánek
Scénář: Dan Pánek, Jana Kůtková
Hrají: Filip Tomsa, Roman Vojtek, Lenka Zahradnická, Dušan Sitek, Petr Buchta, Simona Prasková,Vlastina Svátková, Petr Kocourek, Brian Caspe, Jana Kopecká, Denisa Nesvačilová, Barbora Mudrová a další.