Dvojí pohled na Letní filmovou školu

Přečtěte si

Autor

Další ročník filmového festivalu je za námi a redakce je jako vždy plná dojmů. Na programovou skladbu a celkovou dramaturgii LFŠ se podívali dva redaktoři – Filip Šula a Dan Birgus.

Očima Filipa Šuly

Každý z uvedených filmů byl představen prostřednictvím lektorského úvodu. Jednoho z nejlepších úvodů se dočkal dokument Hitchcock/Truffaut, mapující historii slavné cinefilní knihy. Kokeš zdůraznil historický kontext filmu a připravil tak půdu pro snímek, který se více než na kariéry obou filmařů soustředí na využití filmové řeči. Pokud jste dosud projevovali znechucení u slov „filmový analytik,“ po tomto snímku a jeho úvodu se jím budete chtít stát.

HitchcockTruffaut1
Komplexních úvodů se těšila i filmová sekce Point of view, neboli sekce filmů, pracujících s hlediskovým záběrem. Viktor Palák u každého filmu představil výjimečnost, který tento prvek přináší – u hororu Hory mají oči pocit stálého ohrožení, kdy postavy (a občas i padouši) podléhají dojmu, že je někdo sleduje, a přenášejí tento pocit i na diváka. U Monstra možnost identifikace s hrdiny. Hledisková sekvence Doomu fungovala jako skvělá pocta původní hře. Dáma v jezeře je zase skvělým příkladem, jak s hlediskovým záběrem nepracovat. Úvody v tomto případě posloužily jako dobrý návod, na co se u filmu zaměřit, čeho si u užití hlediskových záběrů všímat.

Vynikající byly také úvody Jiřího Flígla, který k filmům dodal produkční historii, užitečnou k pochopení výjimečnosti snímku. Bohužel se nedají pochválit všechny úvody. Úvod k výbornému filipínskému dramatu Insiang zahrnoval toliko nastínění děje filmu a zhruba tři zajímavosti, které by měly své místo na jedné nejmenované filmové databázi. Dvacetiminutový (!) úvod k polskému dramatu Základna zemřelých zahrnul okolnosti nejen vzniku konkrétního filmu, ale i práci filmařů, která s filmem souvisela spíše nepřímo. Řeč, která vychválila jednotlivé členy štábu a dotkla se i polského filmu jako takového, se protáhla i vinou překladu, prováděného na místě. Překlad z cizího jazyka prodloužil i úvod k filmu Lucchina Viscontiho Nejkrásnější. Zde divák nebyl zatížen tím, co se bezprostředně filmu netýká. Bohužel. Zahraniční lektorka v podstatě převyprávěla obsah filmu, včetně toho, jak skončí. Podobné rozčarování provázel úvod k jednomu filipínskému snímku. Jeho lektorka se této chyby přímo nedopustila, nicméně naznačila dějový zvrat, následkem čehož jej divák uhodl dříve, než k němu ve snímku došlo. Protože vám film nechceme zkazit podobným způsobem, nebudeme prozrazovat jeho název.

lfs-2016-letni-filmova-skola-filmovka-220716-28_galerie-980

Odborný program byl pro Letní filmovou školu zajištěn v první řadě seminářem Jak napsat komedii Tomáše Baldýnského, scenáristy nováckého sitcomu Comeback a očekávané satirické pecky Kosmo. Baldýnský zde odhalil historii tvorby sitcomů v Čechách, nastínil některé zásady žánru a představil Kosmo, které už podle ukázky slibovalo hit (a projekce prvních tří epizod to jen potvrdila).

Diskuzní program s názvem Inventura českého filmu byla rozdělena na dvě části. První se týkala scenáristických podmínek a v podstatě se v něm opakovala teze, že scenáristé jsou špatně placení a nedocenění, zatímco ve druhé se diskutující snažili najít odpověď otázku, jak prodat český film mladé generaci. Odpověď se bohužel naleznout nepodařilo. Co se obecně týče dramaturgie, organizátorům se povedlo poskytnout divákům pestrou nabídku filmových zážitků, nevyjímaje horory, artové snímky, nejtěžší brak i filmovou klasiku. LFŠ ročník 42 potěšila různorodostí, schopností uspokojit širokou škálu filmových nadšenců.

Očima Dana Birguse

Letos byla LFŠ mixem české, evropské, asijské i americké kinematografie. Vidět jsme mohli jak umělecky hodnotné počiny, tak i filmy spadající svou kvalitou do braků. Zkrátka jako každý rok, i letos byl jídelníček velice obsáhlý a svého favorita si mohl najít snad opravdu každý.

damavjezere_2

Stejně jako kolega Filip Šula, i já jsem měl možnost zhlédnout několik děl spadajících do sekce Point of view. Slepá ulička (popřípadě pod oficiálním názvem schovaná Temná pasáž) nabídla napínavou podívanou s charismatickým Humphreym Boggartem v hlavní roli. Byť jsme se pohledu z první osoby dočkali jen v první třetině filmu, na jeho dynamice to neubralo. Svižný děj a charismatický představitel ústřední role, který pro mnohé nikdy nevystoupí ze stínu Ricka Blaina. O trable hrdiny zachycené jeho očima se pokusila i Dáma v jezeře. Ta sice nedosahovala takových kvalit jako první zmíněný snímek z této sekce, ale nesouhlasím s kolegou, že by to bylo až tak špatné, co se technické stránky týče.  Nápaditost tu rozhodně nechyběla, zvláště u scén využívajících nejrůznějšími způsoby zrcadla, abychom měli možnost vidět postavu, jejímž pohled na dění okolo využíváme.

Fanoušci brakových podívaných ideálně stvořených pro půlnoční projekce s kupou přátel jistě ocenili poctu Rogerovi Cormanovi. Tupé (a díky tomu nesmírně zábavné) dialogy, přehrávající herci (Vincent Price!), béčková výprava a úsměvné speciální efekty. Stačí se kouknout na Jámu a Kyvadlo a zajisté najdete všechny vypsané charakteristiky tvorby amerického režiséra, kterému nikdy o Oscara ani nešlo.

lfs-2016-slide-5-cena

Jelikož je LFŠ český festival, velké zastoupení měly samozřejmě naše filmy.  Oslavu práce scénáristy Petra Jarchovského jsme si mohli vychutnat v několika možnostech. Kawasakiho růže, Horem pádem, Občanský průkaz a řada dalších děl promítaných na festivalu přesvědčily o tom, že Jarchovský patří v malém českém rybníčku k těm nejlepším ve svém oboru. Ke špičce zajisté patří i Petr Zelenka, který se svými Ztracenými v Mnichově potrhal nejednu bránici. Mystifikace, absurdní humor a sebeironie – kdo viděl Polski film, bude doma. O zábavu se postaral i Tomáš Baldýnský se svým Kosmem. Souhlasím s Filipem, že se nový počin tvůrci Comebacku skutečně povedl.  Ale humor nenalezneme jen u novinek. Ivan Passer byl za svou celoživotní práci pro český film oceněný výroční cenou AČFK a možností blýsknout se svou tvorbou před diváky, kteří s ním neměli doposud tu čest. Takové Intimní osvětlení připomíná v mnohém Formanova dílka s neherci a není se čemu divit – oba pánové spolu úzce spolupracovali.  Pražský rodák stvořil dějově nepříliš akční, ale velice zábavné pokoukáníčko, které nenudí ani po letech.

A to bylo asi to nejzajímavější z letošního festivalu, který potěšil snad každé divácké oko svou rozmanitostí, kvalitou a hlavně těžko popsatelnou starostí o každého návštěvníka.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Čtěte také