Report #2: Letní Filmová škola – Druhý den se Saulovým synem

Přečtěte si

Recenze: Chicagský tribunál – Prvotřídní soudní drama

Režisér a scénárista Aaron Sorkin, který v minulosti zanechal svůj výrazný tvůrčí rukopis na takových filmových dílech, jako byla...

22 nejnovějších českých filmů na Netflixu

Netflix se snaží a do svého obsahu přidává jeden český film za druhým. Někdy je uvedení českého snímku radostnější,...

Doporučujeme 20 nejnovějších filmů do další karantény

V souvislosti s koronavirovou pandemií vláda před malou chvílí ohlásila další omezení pohybu lidí. Vzhledem k tomu, že máme...

Autor

Daniel Birgus
Jsem filmový fanoušek, který je žánrový všežravec. Svého diváckého ducha krmím psychologickými sondami i komiksovými akčními adaptacemi. Preferuji snímky od Wese Andersona, Quentina Tarantina, Seria Leoneho či Miloše Formana.

Druhý den ve filmovém ráji, kterým se Uherské Hradiště na tento týden díky festivalu stalo, se nesl především ve znamení zahraniční produkce. Celému dnu pak dominoval snímek Saulův syn, který si dokonce vydobyl Oscara za nejlepší zahraniční snímek.

První hodiny nového dne jsem strávil ve společnosti snímku Muž v bílém obleku. Britská komedie z roku 1951 sleduje bizarního vynálezce Sidneyho Strattona, který stvoří nezničitelnou látku. To se moc nelíbí továrníkům, kteří by kvůli tomuto daru lidstvu přišli na buben a tak se snaží vědce přemluvit, aby se patentu vzdal. Hlavního hrdinu ztvárnil představitel Bena Kenobiho z původní trilogie Star Wars, Alec Guiness. Ten však není jediným lákadlem filmu. Tím dalším je vtip a nadsázka, tolik typické ingredience pro britskou kinematografii.

Z britských ostrovů jsem se přenesl do prosluněné Itálie a turisticky vděčných Benátek. Viscontiho legendární počin Smrt v Benátkách, se odehrává, jak už název dává vědět, právě tam. Hudební skladatel zotavující se ze své nemoci najde své útočiště ve městě prosetém kanály a romantikou. Zde se potká s mladým chlapcem, do kterého se platonicky zamiluje. To není jediná komplikace, která mu naruší zdánlivě pokojnou dovolenou. Jeho život zkříží ještě něco mnohem horšího, než je srdcebol. Dějově rozvláčné, avšak hudebně skvěle zpracované dílo, je klasickým zástupcem tvorby italských režisérských velikánů, kam kromě Viscontiho patřili kupříkladu Fellini či Antonioni.

Po odbočce na Apeninský poloostrov jsem se opět vrátil do Velké Británie, tentokráte díky Přízrakům noci z roku 1945. Série strašidelných příběhů neztratila ani po tolika dekádách svůj šmrnc a lesk. Občas se sice projeví lehká vyčpělost, ale to jsou jen malé výkřiky do tmy.

Pomyslným králem celého dne se stal Saulův syn. Maďarský film, který už nyní mnozí označují za milník současné světové kinematografie, sleduje osud maďarského Žida, který je členem Sonderkommada v koncentračním táboře Osvětim. Tento speciální útvar měl na starosti ty nejhrůznější práce v táboře a jeho životnost nebyla příliš dlouhá. Velice sugestivní podívaná plná drsných momentů upoutá vaši pozornost především stylem natáčení. Celou dobu sledujeme hlavního hrdinu ve vzdálenosti asi 70 cm, což podtrhuje tíživou a autentickou atmosféru. Syrovost, brutalita a žádná naivita. Saulův syn je jen pro silné povahy.

Den zahraničních filmů jsem zakončil Jámou a Kyvadlem režiséra Rogera Cormana. Veleznámá novela Edgara Allana Poea dostala pod taktovkou režiséra brakových snímků zcela jiný rozměr. Laciné kulisy, prostoduché dialogy a herci pochybných kvalit (jimž vévodí Vincent Price se svou přehnanou mimiku) byli ideální kombinací na půlnoční projekci. Pokud vezmete snímek s nadsázkou, budete se královsky bavit. A to je z druhého dne vše.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

VOD

Čtěte také