Tříhodinový režisérský sestřih, nebo chcete-li Ultimate Edition, představil fanouškům u domácích obrazovek několik změn, které diváci v kině neviděli.
Ať už si o komiksovém blockbusteru Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti myslíte cokoliv, nelze tvrdit, že nešlo o událost nejen letošního filmového roku. Dva nejslavnější superhrdinové všech dob se v potemnělém opusu Zacka Snydera dvě hodiny hecovali, pak pět minut rvali a následně dali společně po hubě klasickému záporákovi Doomsdayovi.
Někteří diváci chrochtali blahem, ale stejně tak i remcali nad nelogičností příběhu a přehnaným digitálním bordelem, ve kterém se člověk mohl snadno ztratit. Ultimátní edice je o necelou půlhodinku delší, a jestli tvůrci slibovali příběh s drsnějším nádechem a nějaké to rozšíření o důležité scény, které pomohou lépe pochopit finální snímek, tak sliby zůstaly naplněny jen tak z poloviny.
Delší verze je sice obsahově hodnotnější, provázanější a tak nějak do sebe lépe zapadá než ta původní z kina, ale jinak určitě nejde o dva odlišné filmy, jak tomu bylo například v režisérské/kino verzi Snyderových Strážců nebo Království nebeské Ridleyho Scotta.
A jaké změny nám tedy ultimátní edice nachystala? Tak například scéna, ve které Superman zachraňuje Lois ze spárů afrických teroristů je značně rozšířená. Je mnohem důraznější, co se týče faktu, že jde vlastně o tajnou akci CIA (fotograf Jimmy Olsen jako tajný agent rozvědky, pozemní tým připravený k zásahu) a Superman dokonce i stihne zneškodnit bombu směřující na vesnici, když riskantní operace selže. Téměř až eRkový nádech s kupou hořících mrtvol na mě zapůsobil mnohem sugestivněji, než značně osekaná verze pro kina.
Dále je pak více pozornosti zaměřeno na život Clarka Kenta, jakožto horlivého reportéra na stopě netopýřího muže z Gothamu. Batman je v Ultimate Edition vylíčen téměř až jako záporák s opravdu nekompromisními způsoby vlastní spravedlnosti. Jeho oběti nebo pozůstalí o něm hovoří ve stylu, že samozvaně vykonává funkci soudce, poroty i kata, což je doplněno praktickými záběry „popravy“ jednoho z ocejchovaných vězňů přímo ve vězení. Clark ve svém pátrání hovoří s chudinou Gothamu nebo s přítelkyní ubodaného vězně, ale také nutí diváka k zamyšlení, protože pokud je Superman vševědoucím božským ochráncem planety, proč to vypadá tak, že doposud nevěděl o působení Batmana v Gothamu, tedy ve městě, které je z Metropolis doslova co by člověk kamenem dohodil. Syn Kryptonu sem tam pokecá i s maminkou Marthou, ale nikdy nejde o žádné důležité dialogy.
Hodně prostoru dostal padouch v podání Lexe Luthora. Ten pečlivě spřádá plány na poštvání společnosti proti Supermanovi a jeho motivace pak dává o trochu větší smysl, než jak to bylo vylíčeno v kinech. Pořád je ale jeho počínání mírně řečeno chaotické a divák má prostě problém se s tímto charakterem jakkoliv sžít. Jím vykonstruovaný plán na střet Supermana s Batmanem, zatímco opodál si staví Doomsdaye, do sebe zkrátka nezapadá a působí nedomyšleně. Povedenější byla spíš jeho manipulace se svědky v kauze Lid vs. Superman a například ten chlápek bez nohou dokonale posloužil jako Lexova loutka s tragickým. Stejně tak Afričanka křivě vypovídající o hrůzách občanské války v Nairomi, které se pak musel později zbavit Lexův nájemný zabiják Anatoli Knyazev – ten měl v Ultimate Edition také o něco více prostoru, za to jednoznačně palce nahoru.
Superman je v obou verzích skoro až psancem a lovnou zvěří, i když neustále zachraňuje životy, světový mír a tak dále. V pozadí se neustále vedou diskuze o jeho přínosu pro společnost a o nutnosti kontroly jeho schopností. Svoji troškou přispěje i takový Jon Stewart – moderátor v Americe velmi populárního pořadu The Daily Show. Po výbuchu Kapitolu během slyšení je Superman dokonce obviňován jako hlavní pachatel celé události navzdory faktu, že ho celý svět viděl pomáhat s vynášením raněných a tak podobně. To v kinoverzi také nebylo.
Superman poté zamíří někam do hor, kde se na vrcholu setká s „duchem“ svého pozemského otce s tváří Kevina Costnera. Ještě předtím, ale narazí na skupinku průvodců, kteří předvídají, že takto zlomený a osamocený člověk leze na horu s touhou zemřít. To asi aby tvůrci zdůraznili Supermana na dně svých duševních sil. Tohle mi v kině třeba vůbec nechybělo.
Velkým průserem celého snímku bych se nebál označit (ne)účast herečky Jeny Malone. Ta v kině úplně chyběla a internetem kolovaly zvěsti, že mohlo jít o dceru policejního komisaře Gordona a také budoucí Batgirl, ale nic z toho se nejspíš nepotvrdilo. Malone se mihla ve dvou krátkých scénách, kdy (trochu i laškovně) pomáhala Lois s očišťováním Supermanova jména. Její postava byla v titulcích označena jako Jenet Klyburn a pro příběh byla naprosto nedůležitá, i když vlastně pomohla odhalit fakt, že křeslo, které vybouchlo v Kapitolu, bylo z olova a Superman tedy nemohl vědět o výbušnině umístěné uvnitř.
Dále pak v režisérské verzi spatříme několik menších scén jako například dva gothamské policisty, kteří sledují zápas amerického fotbalu mezi Metropolis a jejich největšími rivaly z města netopýřího muže. Zbytečně protažená scéna je například ta, ve které si Lois vybaluje z výletu z Afriky nebo když sluha Alfred seká dřevo pro domácí krb Bruce Waynea. Dámy jistě potěší záběr na nahé pozadí a celou stavbu těla nadřeného Bena Afflecka. O něco delší je i pronásledování nákladu s kryptonitem, při kterém Batmobil kosí padouchy hlava nehlava a dojde i na nějaké to úsměvné pošťuchování Batmana s Alfredem („Já si tě ani nezasloužím“, „To máte pravdu, pane Wayne“).
Poměrně důležitá je scéna pokecu Lexe Luthora s mimozemšťanem Steppenwolfem (generálem padoušského Darkseida na druhém konci galaxie a pravděpodobným záporákem prvního dílu Justice League) v havarované lodi těsně před Luthorovým zatčením. Tady lze mluvit o jednoznačné snaze o budování rozšířeného vesmíru pomocí tzv. Mother Boxů – na to se spíš zeptejte nějakého znalce komiksu, to by stačilo na samostatný tematický článek. Lex je následně posazen do vězeňské cely s tím, že se od Batmana dozví, že už na něj čeká cela v neblaze proslulém vězení pro duševně choré. Ano, řeč je samozřejmě o legendárním Arkhamu.
Jo, a jestli vás také pálila otázka, kde vzala Marta Kentová peníze na pohřeb svého superhrdinského syna, tak vězte, že se o vše postaral „anonymní dárce“, tedy kamarád s pláštěm Batman alias Bruce Wayne, který celý ceremoniál sleduje z povzdálí. Rozloučení se Supermanem je také o něco delší, ale žádný silnější moment ani zde nečekejte.
A to je asi tak všechno. Ultimátní rozšířená verze toho nenabídla příliš mnoho zajímavého, spíš trochu zatlačila na pilu, co se týče brutality některých záběrů (prakticky každá rvačka Batmana s padouchy) a jen tak decentně rozšířila provázanost mezi jednotlivými dějovými liniemi. Nová verze sice podle mého stojí za zhlédnutí, ale celkový dojem z díla režiséra Zacka Snydera to nijak zásadně nevylepší.