Želví krunýře se už podruhé protáčí v kinech, ohlasy na ně ale zatím nejsou nijak zvlášť kladné. Pro ty, kteří ještě neměli tu příležitost hodnotit z vlastního pohledu, můžeme alespoň zrekapitulovat to, jak si Leonardo s Raphaelem, Michelangelem a Donatellem vedli posledně.
Nad prvními Želvami Ninja visel Damoklův meč ještě vůbec předtím, než se dostaly do stádia předprodukce nebo i k samotnému natáčení. Potýkat se totiž měly s diváckým publikem dvojího typu. Jelikož se jedná o zfilmování komiksové předlohy, která v devadesátých letech rovněž jako seriál válcovala pozornost tehdejších dětí a puberťáků, dnešních dospělých. Protože jsou ale Želvy Ninja svým tématem, které snad není ani potřeba dále vysvětlovat, přitažlivé také pro dnešní publikum, musel producent Michael Bay důvěřovat režírujícímu Jonathanu Liebesmanovi, že bude tak dobrý a dokáže film udělat tak, aby v očekáváních vyhověl oběma táborům – vcelku i klidně můžeme říct rodičům s jejich dětmi.
To se bohužel ani za mák nestalo. Abychom film krátce zrekapitulovali, stačí říct jen tolik, že dobrá třetina filmu byla o zdlouhavém čekání na to, aby fanoušci své oblíbené hrdiny spatřili v jejich plné kráse. Následující třetinu byl zhruba patnáct minut každý spokojený, dokud si vlastně neuvědomil, že své hrdiny sice dostal, ale nic se s nimi neděje. Ke kloudné akci a pořádnému boji s efektivní exhibicí bojových umění došlo skutečně až v posledních minutách snímku, kdy se profíci ve střižnách se svými efekty doopravdy předvedli, a finále Trhač vs. Želvy tak opravdu i stálo za to.
Trhač (Tohoru Masamune) stál jako hlavní padouch bohužel v úplném pozadí filmu, ani jedinkrát totiž neodhalí svojí tvář a vážně hrozivě se předvede asi jenom dvakrát. Důležitější se tak zdá být i postava jeho pěšáka Erika Sackse (William Fichtner), který za něj osnuje ďábelský plán, jak želví bratry zajmout a extrahovat z nich jejich vzácný mutagen. Posilou se pro ně na(ne)štěstí stává reportérka April O’Neillová (Megan Fox) se svým kameramanem Vernonem (Will Arnett), která se o bratry starala, ještě když byli malé želvičky. S ní se také prokousáváme celou první třetinu filmu, a kromě pěkného vzhledu po herecké stránce bohužel skutečně není o co stát.
A co zbývá? Nyní už se nedá považovat za spoiler, když napíšeme, že Leonardo (Pete Ploszek), Raphael (Alan Ritchson), Michelangelo (Noel Fisher) a Donatello (Jeremy Howard) nad Trhačem vyhráli a ten i s mutagenem sletěl po hlavě celý mrakodrap a… šel do vězení. Z toho se samozřejmě dostal, ale ještě předtím se bratři rozloučili s April a spokojeně odjeli opět skrytí ve své fajnové dodávce. Nyní však budou muset vykročit ze stínů…