Válka je kurva. Tím už nikdo nikoho neohromí. Ale víte, jak tenká muže být hranice mezi odpovědností a válečným zločinem?
Dánská kinematografie zažívá krásný časy. Následovníci Larse von Triera pracují se současnými tématy a jejich filmy nechávají v divácích silný a znepokojující pocity. Nezanedbatelnou zásluhu na tom má scénárista a režisér Tobias Lindholm, jehož filmy snesou nejpřísnější (nejen festivalový) měřítko. Zřejmě proto, že v jeho dramatech mění lidem osudové okolnosti život naruby. Ať už jde o vězeňský R (2010) nebo Únos (2012), ve kterém je posádka nákladní lodi poctěna návštěvou somálských pirátů. Letošní aspirant na Oscara, válečné drama Boj, které zakončuje pomyslnou trilogii, je na tom podobně. (Aby byl výčet kompletní, připomínám, že Lindholm je scénáristou snímku Hon (2012) ve kterém Mads Mikkelsen čelí obvinění ze zneužití dítěte).
Snímek začíná jako klasický válečný film. Velitel roty Claus M. Pedersen a jeho muži plní misi v afghánské provincii Helmand. Hlavním úkolem je chránit civilisty, aby mohli v klidu žít a pracovat na obnově své země. V Dánsku zase jeho žena Maria (Tuva Novotny) „válčí“ se třemi dětmi, kterým chybí táta. Spojení s domovem funguje pomocí telefonátů a Claus ví, že nemá smysl přemýšlet nad tím, co z tý dálky stejně neovlivní. Navíc jednotka právě tragicky přišla o mladého chlapce a on, jako velitel, chápe potřebu být pro ty zelenáče kolem sebe spíš psychologem, který rozptýlí pochybnosti o smyslu mise, než tvrdou autoritou. To všechno jsou věci známý a tak nějak vojensky – filmově profláknutý. Dějový zvrat nastává při rutinní misi, během níž uvíznou v těžké palbě a Claus ve snaze zachránit své muže, dělá rozhodnutí, které má závažné důsledky jak pro něj, tak pro celou rodinu.
Druhá polovina příběhu se odehrává doma a film končí jako soudní drama. Boj totiž není o mrtvých Talibancích. Je o jednom rozhodnutí a jeho následcích. Může být i holdem vojákům bojujícím ve (zdánlivě) nesmyslný válce, ale hlavním tématem je lidské dilema. A protože Lindholma baví si s námi pohrávat, větví je a předvádí drama, ve kterém nakonec není podstatný to, co měl Claus udělat tehdy, ale to, co musí udělat teď a který skýtá dostatek prostoru pro divákův názor.
Film je snímán jakoby dokumentární, bezprostřední kamerou, která pomáhá přiblížit atmosféru a vtáhne vás do děje. I díky ní si bez zbytečný pompéznosti tahle jednotka získává moje sympatie. Filmařina je to hodně dobrá, takže krvavý zrnění jsou opravdu krvavý a smích nad mrtvolou vousáče nebo chlapský slzy zase opravdový. Parádní je pak drsná a chaotická scéna, ve které Claus (Lindholmův oblíbenec Pilou Asbæk, kterého obsazuje do mnohem sympatičtějších rolí, než je Euron Greyjoy z Hry o trůny) dělá osudové rozhodnutí.
Verdikt:
Tobias Lindholm natočil, tak jak je jeho dobrým zvykem, parádní drama, který řekne víc, než jen to, že válka je kurva a rodina základem státu. Vypráví o střetu hodnot mezi dvěma různými společnostmi. O vině. O rozhodnutích. Vzdává hold vojákům bojujícím ve (zdánlivě) nesmyslných válkách a jakoby na okraj, nechává ty nejtěžší rozhodnutí na nás, na divácích. Málokdo z nás si totiž dovede představit, jaké to „tam venku“ je. Není proto divu, že vzniklé otázky vzbuzují v divákovi nejistotu. A mě samotnýho by zajímalo, na kolik si ceníte našeho vojáka vy. Stojí za jedenáct Afghánců?
Boj / Krigen
Trailer
Válečný, Drama
115 min
Režie: Tobias Lindholm
Hrají: Pilou Asbæk, Tuva Novotny, Dar Salim, Søren Malling, Charlotte Munck, Dulfi Al-Jabouri, Jakob Frølund a další
V kinech od 28. dubna 2016