Po několika dokumentárních filmech se slovenský režisér Marko Škop rozhodl přijít se svým celovečerním režijním debutem. Tím je drama o hledání ztracené důvěry a snaze zrekonstruovat rozbořené trosky vztahu matky a dospělého syna. Snímek předkládá krutou realitu života, ve kterém některé věci zkrátka napravit nejdou. A když, tak ne úplně.
Úvodem je nutné dodat, že se jedná o poměrně silný zážitek, z něhož dokázal scénárista i režisér v jedné osobě vytěžit maximum. Díky svým zkušenostem coby dokumentaristy navíc svedl autor snímku dosáhnout patřičné autenticity, k níž ještě přimíchal perfektně sestavenou řádku herců v čele s výbornou Emíliou Vášáryovou v ústřední roli.
Její hrdinka je zkrachovalá herečka, která po dlouhé době (už potřetí a jak sama doufá, i naposledy) vyhrála boj s alkoholem a navrací se z léčebny do zpustošeného (nejen) osobního života s jediným cílem: získat zpět syna a jeho rodinu. Eva Nová doufá, že pakliže odpustí ona, bude i jí odpuštěno. Bohužel, realita je tvrdší. Syn Dodo, kterého vychovala její sestra s ní nechce nic mít a děti, jež babičku prakticky neznají, jsou víc než odtažité.
Syn, jenž svou biologickou matku vznětlivě odmítá a vyhání ze svého domu, se nakonec sveze po stejné šikmé ploše, která se stala osudnou toliko nenáviděné matce, jíž nemůže přijít na jméno. Propadne zármutku ze smrti tety, která se ho ujala a v alkoholovém oparu tak kope kolem sebe s až dětsky bezmocným vztekem. A když se i jeho život zhroutí, podá mu Eva Nová pomocnou ruku a vyplní tak místo, které v životě svého dítěte měla už dávno zastat. Lepší pozdě než nikdy… Nebo ne?
V konečné scéně tak dochází k jakémusi aktu usmíření. Ten ale působí přinejmenším roztržitě a odevzdaně, když se syn zkroušeně zhroutí v matčině náručí, zatímco ještě před chvílí ji v bezmocném vzteku topil pod vodou. Ke šťastnému obrození rodiny tak nedochází. A když se tak v samém konci zkrachovalý syn ocitne v bezradném objetí nenáviděné matky, padne opona a kruh se uzavře. A vy si budete připadat, jako by krutý život, který doposud rozdával rány jen postavám na plátně, rány jež vás do té chvíle míjely, vrazil náhle pár facek i vám.
Závěr
Eva Nová je kvalitním filmem. Přesto je to však snímek divácky velmi nekomfortní a syrový, bez jakéhokoli náznaku onoho „po očku“ očekávaného happy endu, který však nenastane. Není to zkrátka a jednoduše počin pro každého. Může působit zdlouhavě, možná i nudně, ale pokud si k až malebně tíživému smutku, pramenícímu ze zklamání z promarněných životních šancí najdete cestu, budete spokojeni.
V tomhle směru i velmi chápu a ctím přání paní Vášáryové, jež vyjádřila před začátkem slavnostní premiéry. A sice přání takové, abychom o filmu mluvili a předávali jej dál. Protože ač tento snímek nemusí oslovit všechny, stojí za ním poctivá práce jeho tvůrců, která se vyplatila (důkazem toho je ocenění udělené kritiky na mezinárodním filmovém festivalu v Torontu). Plodem budiž syrové drama o nenávratnosti slábnutí, stárnutí a odcizení, ničící jakoukoli snahu o nápravu. Já tedy tímto předávám dál své dojmy z kvalitního, místy až mrazivě autentického filmového zážitku…
Eva Nová
Trailer
Slovensko, Česko, 2015
Komedie, 105 minut
Režie a scénář: Marko Škop
Kamera: Ján Meliš
Hrají: Emília Vášáryová, Milan Ondrík, Gabriela Dolná, Žofia Martišová, Ľubomír Gregor, Dušan Jamrich, Jaroslava Sisáková, Valéria Fürješová, Gabriela Dzuríková a další.