Finsko je zemí polární zimy, zemí plnou činorodých lidí, kteří tváří v tvář temnotě dělají cokoli, aby unikli chladnému, depresivnímu prázdnu. A takový je i film Mrzout. Na omak chladný a nepoddajný, ale na samém konci vás zahřeje u srdce a dovede k zamyšlení. Dojemný konec tak do té chvíle hořké komedii o generačních rozdílech, a zvláště pak pohledu těch starších na svět, dodal onu potřebnou sladkost.
Mrzout je filmem, který vás možná zpočátku nebude bavit, ale postupně si trpělivého diváka svou zvláštností získá. Příběh může na první pohled působit obyčejně, ale právě v tom tkví jeho kouzlo. V kostce jde o to, že starý pán, žijící na venkově ve starém domě, postaveném vlastníma rukama, utrpí při scházení schodů úraz koníku, kvůli němuž musí navštívit lékaře. Ten mu doporučí rehabilitaci. Starý pán se tu příležitost rozhodne využít k tomu, aby odložil návštěvu nemocnice, pomohl rodině svého druhého syna, a pokusil se s ní sžít.
A ač se mu to nakonec podaří, jeho snaha se s příliš velkým pochopením nesetká. Čas trávený se synovou manželkou, které neřekne jinak, než „snacha,“ jež je ambiciózní jednatelkou velké firmy, vyústí v to, že se její tchán spřátelí se „Sověty“ („Víš jistě, že nejsou od KGB?“), ruskými obchodními zástupci s nimiž má manželka jeho syna pracovní jednání. Mrzout zprvu už už napomůže obchodu, který se ale příliš nezdaří, a poté následuje lavina hádek a neshod, které ale nakonec vyústí v příjemný konec. Že by život v kostce?
Hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem příběhu, oním „Mrzoutem,“ archetypem klasického, nabručeného, nadávajícího důchodce je tedy, jak je zřejmé, starý zásadový pán v podzimu života se svérázným pohledem na svět a život. Jeho jediná životní láska, manželka a matka jeho synů je upoutaná na lůžko a neví o světě, přesto se o ni starý pán stará a často ji v léčebně navštěvuje a pečuje o ni. Byť ho sama před časem pro vzájemné neshody, ještě než onemocněla, opustila.
Jde o pohled na svět očima starého člověka, který současné době nerozumí, a ani nechce. Jde tu o stáří a jeho vztah ke změnám. Postava Mrzouta je jakýmsi zrcadlem životu, jeho pomíjivosti a konečnosti stáří, které nedrží krok s dravostí mladých. Mrzout je se změnami smířený, rezignoval na ně, byť s nimi není nikterak spokojen.
Stopáž tak pán v ušance z medvědí kůže provází častými a mnohdy i úsměvnými moudry či vzpomínkami ze svého života. Samotné flashbacky jsou místy úsměvné, místy zase až mrazivě smutné se silně poeticky laděnou hloubkou.
Například- Zachmuřený pohled starého pána na manželku, odcházející se sbaleným kufrem do husté a ponuré zimní mlhy…
Či snad prostřih dvou ležících starých manželů, upoutaných na lůžka, každý přitom jinde a daleko…
Pohled na dnešní shon je krásně demonstrován v okamžiku, kdy pán čeká na svou snachu v autě na parkovišti a jeho zamyšlené sledování okolního „nového světa,“ kde lidé nepijí překapávanou kávu a netopí dřívím, protínají hekticky zrychlené záběry jedoucích aut a absurdně spěchajících, jako mravenci se hemžících lidí.
Snímek je doprovázen příjemnou, nerušící hudbou, která krásně doplňuje melancholicky laděnou atmosféru. Nejde o komedii, u níž byste se potrhali smíchy. Jedná se o nesmírně citlivě pojatý příběh, který ale nabídne i pár úsměvných momentů. Přes všechny neshody dojde nakonec mezi aktéry k vzájemnému pochopení a film tak v samém závěru ukazuje, že některé staré pořádky a zvyky nejsou v dnešní době na škodu, ale naopak. Člověk by zkrátka měl hledat onu zlatou střední cestu, a to nejen k souznění s blízkými…
Mrzouta režíroval Dome Karukoski. Za vyzdvihnutí stojí hlavně výkon představitele titulní role, herce jménem Antti Litja, jehož nabručený, ale v jádru hodný stařík je vskutku výborným průvodcem kvalitní finské komedie, které dávám příjemných 70 %.
Mrzout / Mielensäpahoittaja
Trailer
Finsko 2014, 113 minut
Komedie / Drama
Režie: Dome Karukoski
Scénář: Dome Karukoski, Tuomas Kyrö, Pekko Pesonen
Hrají: Antti Litja, Petra Frey, Mari Perankoski, Iikka Forss, Viktor Drevitski, a další
