Recenze: Do posledního dechu (2016) – Chris Pine na záchranné misi

Přečtěte si

Autor

Lukáš Vaněk
Jsem velký milovník filmu jako takového. Romantická komedie nebo béčkový horor, to je jedno. Nejvíce však oceňuji audiovizuální stránku, která mnohdy leckteré snímky buďto povyšuje nebo drží nad propastí. I špatný film může mít své silné momenty.

Filmů podle skutečných událostí vzniklo už tolik, že bychom je počítali možná měsíc. Do posledního dechu není výjimkou, přesto se řadí mezi ty nejpovedenější.

18. února 1952 zasáhla Novou Anglii velká sněhová bouře doprovázená mohutnými vlnami, jež bičovaly pobřeží měst. Téměř nebylo vidět na krok. Několik mil od pobřeží Chathamu v Massauchusetts se dva ropné tankery kvůli bouři a nárazu vln roztrhly vedví. Když se o kritickém stavu lodí dozvěděla pobřežní stráž v Chathamu, rozhodla se zachránit posádku zbylé části lodi SS Pendleton, která byla k nim nejblíže. Jak se k nim ale dostat, když vám klimatické podmínky nepřejí a v cestě vám stojí mnoho několikametrových vln? Takovým úkolem je pověřen kapitán Bernie Webber (Chris Pine) a další tři členové posádky legendárního záchranného člunu CG 36500. Záchranná mise začíná.

Předně je třeba zmínit, že se tvůrci rozhodli pro takřka přesný popis události, jak onoho večera probíhala. S použitím archivního materiálu z dobového tisku, svědectvím hlavních aktérů operace, kteří žijí dodnes, nám tvůrčí tým jasně ukázal, nejlépe jak mohl, kterak výjimečná záchranná mise to byla. Kdekdo může mít s frází „Podle skutečné události“ problém a já mu to nemám za zlé. Někdy to působí opravdu jako alibismus, abychom snímku odpustili nelogické či chaotické chování postav, nebo přílišný počet velkých náhod, které hrají scenáristům do karet. A to vše proto, že se to vážně tak stalo. Nicméně mě tento film přesvědčil o tom, že do této alibistické škatulky nepatří. Jednak díky pestrému vybarvení ústředních postav, jednak díky smysluplným dialogům, ze kterých vás nebudou bolet uši a jednak díky volbě režiséra nesoustředit se pouze na záchrannou misi, ale nýbrž i na osobní život hlavního hrdiny.

Režiséru Craigu Gillespiemu (Lars a jeho vážná známost) se v prvním aktu povedlo představit všechny postavy s lehkostí. Každá figura se na plátně objevila přesně ve chvíli, kdy měla. A díky nádherným kulisám a retro stylu 50. let vás přesvědčí o svých režisérských kvalitách. Nad Holliday Graingerovou jsem přemýšlel, jestli se bude hodit do role Webberovy lásky, ale během úvodní sekvence jsem strnul a nabyl dojmu, že je zkrátka ta pravá. Casting na jedničku s hvězdičkou. Graingerová má možná milou nenápadnou tvářičku, ale když jí scénář dává najevo, že má být drzá nebo neústupná, tak to herečka zvládá s bravurou. Už jenom ten kontrast mezi Webberem a Miriam je unikátní. Webber je možná předpisy posedlý fešák, ale jinak je to normální ostýchavý kluk typu Petera Parkera. No a propůjčená tvář Chrise Pinea dává postavě velký šmrnc. Na jedné straně se nebojí riskovat život při nemožné záchranné misi, na druhé straně se ji bojí požádat o roku. Dvojice se krásně doplňuje a je jedno, kdo z partnerů má v jejich vztahu navrch. Gillespie má zkrátka cit na výběr herců.

The Finest Hours

Dokonce mě přesvědčil, že zvládá i akční scény, kterým napětí ani trochu nechybí. Ať už se jedná o námořníky, kteří se za každou cenu snaží udržet půlku tankeru nad vodou ve snaze, že je někdo najde, nebo hrůzostrašné dobrodružství posádky záchranného člunu s kapitánem Webberem. Scény v tankeru mají možná předem daný mustr, tj. za každou cenu se nám voda nesmí dostat tam a tam, a když po nějaké době navštívíme námořníky v lodi, tak kamera samozřejmě sleduje výšku hladiny a bezmocné tváře ztroskotanců, kteří tuší, že se tam ta voda stejně jednou dostane. Ano, za toto body strhávám, ale na druhou stranu se mi líbily scény, kterak se snaží vyrobit kormidlo a pomocí řetězů a traverz zbytek lodi nějakým způsobem ukočírovat. Naopak slabší chvilku nepostrádala cesta záchranného člunu napospas několikametrovým vlnám a sněhové bouři. Triky se vizuálním expertům natolik povedly, že film působí realisticky. A to je palec nahoru.

Nemohu si pomoci. Film mě takřka uchvátil i přesto, že jde o prvoplánový doják. Jenže perfektně natočený a nemám problém ho zaškatulkovat k takovým filmům jako Nic nás nerozdělí nebo Titanic. A budu ještě troufalejší, žádné kamenování, prosím, a říkám, že snímek Do posledního dechu má pro mě větší hodnotu než Cameronův Titanic, který zkrátka za takový velkofilm asi nikdy považovat nebudu.

Verdikt

Do posledního dechu je film s dechberoucí vizuální stránkou, výborným hereckým obsazením, skvěle zvládnutými akčními i romantickými scénami a s naprosto úžasným soundtrackem Cartera Burwella. Gillespieův počin zahřeje u srdce nejednoho filmového fanouška. Řemeslně perfektně zvládnuté dílo, které hravě strčí do kapsy Dokonalou bouři od Wolfganga Petersena.

Do posledního dechu / The Finest Hours
Trailer
Stopáž: 118 minut
Režie: Craig Gillespie
Hrají: Chris Pine, Holliday Grainger, Casey Affleck, Ben Foster, Eric Bana, Kyle Gallner a další

Konečné hodnocení

Lukáš Vaněk
80 %

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Čtěte také