Začátkem nového roku se do kin probojuje Creed navazující na slavnou sérii Rocky. Michael B. Jordan má ve filmu nelehkou roli syna slavné boxerské hvězdy Apolla Creeda, který zemřel v ringu při utkání s ruským šampionem Dragem. O svých přípravách a názorech na film informuje čtenáře NaFilmu.cz v unikátním rozhovoru.
Jaká byla Vaše reakce, když Vás scénárista/režisér Ryan Coogler poprvé oslovil s nabídkou role Adonise Johnsona v Creedovi?
Poprvé mi o tom řekl při natáčení našeho předchozího společného filmu, Fruitvale. V tu chvíli jsem mu řekl jenom, „Chlape, to zní skvěle.“ Znělo to úžasně a určitě bych do toho šel, kdyby k tomu došlo. No a po pár týdnech to bylo skutečnější a skutečnější a mně došlo, jaká je to zodpovědnost, protože tohle je čtyřicetiletý odkaz Rockyho.
Byl jste fanouškem Rockyho, než začalo natáčení? Pokud ano, který z filmů série má podle Vás ke Creedovi nejblíž?
Jako malý jsem k nim neměl silnou vazbu, ale rozhodně jsem byl fanoušek. K mým nejoblíbenějším patřil druhý a čtvrtý díl, protože byly první, které jsem viděl. První díl má samozřejmě taky své místo a se svojí rolí v Creedovi jsem si je zopakoval všechny. Řekl bych, že nejblíž ke Creedovi má jednička a dvojka, protože hlavní postava není chlapík, co by vyhrával. Teprve se hledá ve světě, má problémy a neví, kdo on sám je.
Takže kromě toho, že je Apollův syn, kdo vlastně Adonis Johnson je?
Je to člověk, který nikdy nepoznal svého otce, ale celý život žije v jeho stínu. Ve svém srdci je to prostě kluk, který vyrůstal bez táty a snaží se zaplnit to prázdné místo.
Box mu v tom má pomáhat?
Ano. Spousta dětí profesionálních boxerů začala se stejným sportem, jelikož se v jeho okolí pohybovala takovou dobu. Adonis je takový případ, není ale jedním z těch, kteří by se museli nutně vymlátit ze své špatné životní situace. Nikdy nebyl chudý ani hladový a přesto boxoval. Musí zjistit za co a za koho.
Očividně byste nemohli tento film udělat bez Sylvestra Stallonea. Jaké to bylo, poprvé se s ním setkat?
Poprvé jsem ho potkal v kanceláři a on mně začal zaučovat hned tam! Bouchl mě do hrudi a já si pomyslel, že ten chlap v sobě Rockyho furt má. Byl skutečně otevřený a spolupracující už od začátku. Nečekal jsem, že bude tak nadšený, ale on v tom byl skutečně naprosto ponořený – hlavně co se boxu týkalo. Je to takový historik toho sportu: dokázal jmenovat jednotlivé souboje a kola několik let zpět. Vedl bojovníky, dával tipy a rady – mezi skutečným a filmovým boxem je fakt rozdíl.
Jaký rozdíl? Čím se skutečný a filmový box liší?
Skutečné boxování není vždy vizuálně tak záživné. Ve filmovém to na druhou stranu musí být pro kamery vždycky něco velkého. Je tam určitá rovnováha. V určitých situacích jedete na skutečný box, ale potom musíte udělat něco, co byste ve skutečném boxu neudělali. Třeba udeřit vážně rozmáchle, širokou ránou, pro efekt. Rok jsem trénoval skutečný box, tak to bylo těžké. Občas jsem něco udělal a Stallone prostě řekl, „Ne, takhle nemůžeš. Musíš to udělat fakt otevřeně a zeširoka jak vrata od stodoly.“
Jednoho z Vašich filmových protivníků hrál skutečný, trojnásobný šampion v těžké váze Anthony Belew. Jaké to bylo, čelit profíkovi a být trénován jako profík?
Bylo to trochu divné, protože skuteční boxeři vás v ringu nechtějí doopravdy zranit. Nejsou přirozeně agresivní. Tony a já jsme teď spíš jako bratři, v ringu jsme si vážně nechtěli nic udělat. Takže když na to přišlo, museli jsme se do toho vážně vyhecovat jako, „Jo, pojď do toho!“ Tréninky byly skutečně těžké a trénoval jsem se skutečnými boxery, požadoval jsem to. Vstával jsem ve čtyři nebo v pět ráno, dodržoval jsem tvrdý režim, dietu a trénink každý den. V ringu jsem měl proti sobě ty nejlepší. Když se chcete stát nejlepším, musíte se nechat zmlátit nejlepším (smích). Ve skutečnosti jsem se k nim ze začátku nedokázal ale ani přiblížit.
Jaké to vůbec nakonec bylo, mít Rockyho v tom svém rohu?
Nejprve jsme spolu natáčeli většinu bojových scén, takže jsme od štábu dostali skvělou příležitost se více sblížit pro ty skutečné dojáky. Bylo to plné překvapení, protože to, jaký někdo skutečně je, se dozvíte nejlépe podle postav, které hraje. Slýchal jsem o něm spoustu pozitivního, ale s herci nikdy nevíte, jak se budou chovat mimo kamery.
Se Sylvestrem Stallonem to ale bylo ohromující – jaký je skvělý herec, kolik hloubky svým postavám propůjčuje a kolik času jim obětuje. Je to skvělý spolupracovník a někdo, koho nyní považuji za blízkého přítele, což je snad nejvíc, co můžete od hereckého partnera získat.