Report #5: Rozloučení s LFŠ

Ten den, na který se žádný návštěvník festivalu netěší, bohužel nastal. Dnes je poslední den LFŠ, a tak mi nezbývá, než si ho pořádně užít.

Své smutné loučení s festivalem začínám Nejkrásnější manželkou (1970, Damiano Damiani).  Komplikovaný vztah mladého majetnického mafiána a jeho slečny, která se mu odmítá podvolit, je vyprávěný celkem svižným tempem. Nenajdete tu moc násilí ani střílení, ale to nevadí. Vše je tu řešeno spíše pomocí zastrašování a vydírání a jiné formy psychických nátlaků. Pokud vás zajímá prostředí mafie a potrpíte si na řešení konfliktů, u kterého nutně nemusí promluvit střelné zbraně, tak film doporučuji. Navíc u hudební doprovod se postarala modla všech skladatelů- Ennio Morricone.

La_moglie_più_bella

Už jen toto jméno působí jako dosti efektivní lákadlo. Po italské prosluněné krajině navštěvuji český venkov prostřednictvím snímku Prach (2015, Vít Zapletal). Tento absolventský famácký snímek je poctou komornosti. Za otcem, kterému mrtvice začala měřit dny do konce jeho života, přijíždí oba synové se svými partnerkami.  Tempo filmu je někdy hodně pomalé, určitě není pro každého. Dlouhé záběry na mlčící postavy a málo úderné dialogy. Tento snímek by kromě většího dějového spádu potřeboval především nůžky. Stopáž čítající necelou půlhodinu je v tomto případě moc dlouhá. Po lehce nudném Prachu přišla na řadu sázka na jistotu – Lekce filmu s Helenou Třeštíkovou. Festival má v názvu jasně napsáno, že je především školou, a tak není divu, že v jeho programu najdete několik přednášek a diskuzí od známých tvůrců. A právě jedním z tvůrců byla Helena Třeštíková. Tato nepsaná královna české dokumentární tvorby během devadesáti minut sdělila obecenstvu různé zajímavé zážitky z natáčení svých děl a podělila se o zajímavé tipy, jak se vlastně takový dokumentární film tvoří. To nebylo jediné setkání s Helenou Třeštíkovou tohoto dne. Po diskuzi přišla na řadu při slavnostním zakončené festivalu projekce jejího nejnovějšího časosběrného dokumentu – Mallory (2015).

mallory_1_foto_t_trestik

Příběh o ženě, která je bývalou feťačkou a která má velmi špatný čich na výběr svých partnerů, byl skutečně silný. Život se s hlavní protagonistkou opravdu nemazlí, a i když se snaží ze všech sil prožít normální život, někdo jí neustále hází klacky pod nohy. Na rozdíl od protagonistů Reného nebo Katky si Mallory vaše sympatie získá určitě snadno. Sice v životě udělala pár chyb, ale za ně již byla mnohonásobně potrestána. Třeštíková dokazuje, že dokumenty jsou opravdu její doménou a určitě mohu mluvit za většinu z vás, když řeknu, že je její další počin napjatě očekávaný. S letošní LFŠ jsem se rozloučil francouzským filmem Samba (2014). Osudy senegalského imigranta bojujícího o možnost zůstat ve Francii a manažerky trpící syndromem vyhoření, kteří v sobě najdou zalíbení, byly vytvořeny režisérskou dvojicí Olivier Nakache a Éric Toledano. To je dvojice, která stojí za velehitem Nedotknutelní. Pokud jste tuto francouzskou delikatesu neměli možnost ještě ochutnat, rychle to napravte. Nedotknutelní je film, který je považovaný za jeden z nejlepších francouzských filmů vůbec, a to už o něčem vypovídá. Těch 91% na ČSFD není náhoda. Samba pohladí na duši. Neobsahuje přebytečnou romantickou cukrovou polevu a romantická linka vlastně hraje až druhé housle. Je to především o hrdinovi sisyfoského rozměru – když už to vypadá, že dojde k úspěšnému konci, musí začít opět nanovo. Samba je zkrátka film, který byste neměli minout a ač se nevyrovná kvalitě Nedotknutelných, zaostává za nimi jen o malý kousek. A to je z letošní LFŠ vše. Teď nezbývá nic jiného, než si pořídit trhací kalendář a pomalu odpočítávat dny do startu nového ročníku.