Před pěti lety uvedl režisér Kapadia na festivalových plátnech dokumentární snímek Senna, jenž mapoval život Ayrtona Senny, tragicky zemřelého brazilského pilota Formule 1. Nyní se titíž tvůrci zaměřili na zpěvačku Amy Winehouse. Jak uspěli?
I pro obecenstvo, které Amy jako zpěvačku moc nemuselo či ji dokonce vůbec neznalo, jsou první dvě minuty filmu důkazem, že Amy měla krásný hlas už jako malé děvče. Pro svou kamarádku na oslavě jejich narozenin zazpívala tradiční happy birthday a jako diváka, který byl vážně Amy Winehouse neoblíbený, mě úvodní sekvence přesvědčila, že talent měla obrovský. Dále jsme svědky tradičního vzestupu dětské hvězdy, tzn. našel se manažer a vyrazilo se někoho přesvědčit k podpisu smlouvy s jakýmkoli studiem. Jelikož se o jejím talentu nemusíme už bavit, následoval zajímavý kontrakt se studiem Universal Music a pro Amy tolik vytoužený odchod do vlastního bytu, který sdílela s jednou ze svých nejlepších kamarádek.
Amy byla nespoutané děvče s nevymáchanou pusou, ale byla svá a nepřetvařovala se. Poté poznala svého budoucího muže. Byl stejné povahy, rovněž si například ubalil jointa a neměl problém si ho vychutnat na trávě v parku. Nejdříve se rozešli a dělali si naschvály. Uběhl ale nějaký čas a jejich cesty se opět spojily. Svou lásku dokonce zpečetili svazkem manželským. Od té doby to s nadanou textařkou a zpěvačkou šlo z kopce. Začala brát tvrdé drogy a na koncerty chodila opilá. Bylo otázkou času, kdy to její srdce přestane akceptovat. Což se nakonec stalo.
Kapadia má neskutečný talent v zobrazování bezradných duší. Bravurně se mu to povedlo u zmíněného Senny, který se těší velkému zájmu i u Formulí 1 nepolíbených lidí. A stejný osud zřejmě potká i Amy. Tleskám tvůrcům za jejich velmi objektivní přístup k látce, za dokonalé poskládání všeho materiálu, nebo za písně Amy, na kterých je vlastně tento film postaven. Jsou to nosné pilíře, bez nichž by se tento vynikající film zbortil jako domeček z karet. Oproti Sennovi má tento film však bohužel jednu velkou nevýhodu, a to tu, že smrt Amy byla do jisté míry předvídatelná, kdežto u Senny přišla jako blesk z čistého nebe. To však není vina tvůrců, kteří Amyinu strastiplnou cestu ke zkáze popsali na jedničku s hvězdičkou.
Vrátím se ke zmíněné objektivitě. Ano, má být v každém nezaujatém dokumentu, ale ne vždy je to pravidlem. Cesta Amy Winehouse ke zkáze má totiž dvě roviny. První je životní styl zpěvačky, která si ubalila jointa snad už ve 13 letech. Druhá, neméně důležitá je nonstop přítomnost paparazzi, kteří ji sledovali na každém kroku. Její způsob života byl pro bulvární novináře vděčné téma. Dokonce i moderátoři televizních pořadů si ji brali na paškál.
Zobrazení těchto dvou faktorů je naprosto klíčové. Určitě se najdou lidé, kteří ze zpěvaččiny smrti viní dotěrné fotografy nebo tlak médií na její osobu. Ale vše jde jedno s druhým. To, že už jsou paparazzi takoví, je možná neslušné, nemorální, nikoli však nelegální. Jsou za to placení a jejich práci sleduje určitá skupina lidí, které toto čtení baví. Amy Winehouse jim neustále nahrávala na smeč, to je fakt. Záleží na každém divákovi, jaké stanovisko po shlédnutí dokumentu zaujme.
Filmu mohu vytknout leda tak menší emocionální dopad na mou osobu. Pro skalní fanoušky to však bude film roku. Díky Amy jsem přesvědčený, že Kapadia a jeho tým by dokázal udělat skvělý dokument snad o komukoli.
Verdikt
Další povedený snímek o již zemřelém velikánovi. Amy sice nemá tolik emocionální závěr jako měl Senna, přesto za ním nepokulhává. Pro fanoušky zpěvačky nutnost. Stejně tak pro nezaujaté diváky, kteří dokáží ocenit filmařskou práci.