(Ne)Romantická (ne)komedie, dost možná ale romantické drama z prostředí oblíbeného turistického resortu Čechů – Chorvatska…
Lilian (Ariane Labed) je francouzská zahradní architektka, vdaná za Greba (Ermin Bravo) – bosenského sympaťáka, pracujícího v hudebním průmyslu, se kterým v současné době čekají první dítě. Spolu se rozhodli strávit dovolenou ve velmi oblíbeném Chorvatském letovisku, kde se celý děj odehrává. Náhodou se setkávají s Rumunkou Flórou (Ada Condeescu), Lilianinou bývalou přítelkyní. Lilian dostihne její vlastní minulost a situace se vyhrocuje. Flóra svádí Greba, aby Lilian zničila její vztah. Grebo ale není vůbec proti… navíc si je jist, že Lilian by nikdy nemilovala nikoho jiného, natož pak že by kdy mohla milovat ženu a začíná na Flóru dorážet – ta ovšem nestojí ani tak o něj, jako právě o Lilian, která zas ve svém nitru řeší morální dilema – sama neví, čí je, koho miluje více. Vlastně miluje oba. Že bez Flory nemůže více žít, jí ujasní vášnivá chvilka jednoho horkého večera. A pak začíná hotová „Sofiina volba“, když se Grebo vše dovídá a snaží se Lilian přesvědčit, aby zůstala s ním… Musí se rozhodnout, jak celou situaci bude řešit.
Pokud film nebudu brát jako komedii, jak je psáno, ale řekněme jako romantické drama s jemným užitím humoru, můžu s klidem říct, že přesto, že se prakticky nezasmějete, se na něj koukat dá. Nejedná se o žádné extrémní umělecké dílo, které bude potřebovat 100% vaší mozkové kapacity, ale je to milý film, při kterém si budete po dobu sledování klást mnoho otázek.
Když jsem si přečetla, o čem film je, byla jsem velmi zvědavá. Samotné herecké výkony hlavních postav jsou velmi dobré. Vyjádření potlačovaných citů a věčné vášně, která dýmala pod povrchem, až jednoho dne vyvřela na povrch je přesvědčivé…
Režisérka tak možná nevědomky natočila (ne)komedii. Naráží v ní na trend bisexuality a možnost dnešní možné, až téměř absurdní situace, kdy muž soupeří o ženu ne s mužem, ale se ženou. Tato absurdní situace pravděpodobně vedla ke škatulce komedie.
Jamila Žbanić je sarajevskou rodačkou a je mimo jiné jednou z nejrespektovanějších balkánských režisérek. Například její debut Grbavica si odvezl hlavní cenu Zlatý Medvěd v roce 2006 z Berlinale a další její filmy byly také oceňovány – řešily většinou závažné problémy, jako válku, náboženství a jeho vliv na partnerský vztah a soužití, není tedy divné, že řešila další „problém“ lidstva.
Samotný příběh má zajímavý nápad – ukázat, že láska nemusí záviset jen na pohlaví, ale skutečně na osobě. Kdyby byl film „ochuzen“ o naprosto absurdní zakončení, nebylo by těžké dát lepší hodnocení. Ovšem posledních osm minut film naprosto shazuje. Dají se přežít i takové ztřeštěnosti, jako to, že těhotná žena, téměř v posledním tažení, je schopna dělat málem přemety na parketu, a házet sebou nebo jako by dostala zásah elektrickým proudem… Ale závěrečná scéna mi doslova vyrazila dech.
VERDIKT:
Neberte film jako komedii a až na přehnaný konec by se vám mohl líbit. A pak doufejte, že při závěrečné scéně si při slovech: „No to ne!“ nevykloubíte sanici… Bohužel, ale ani sem tam se objevující Franco Nero film nezachránil.
- Premiéra v ČR: 25.6.2015
- Premiéra v SR: 11.6.2015
- Ostrov lásky / Otok ljubavi
- Trailer
- Chorvatsko / Bosna a Hercegovina / Švýcarsko / Německo
- 90 minut
- Režie: Jasmila Žbanić
- Hrají: Ada Condeescu, Franco Nero, Ariane Labed, Leon Lučev, Branka Petric, Ermin Bravo, Bojana Gregorić