Po Marcele, Katce a Reném přišla dokumentaristka Helena Třeštíková s dalším příběhem ze života obyčejného člověka, který se snaží bojovat se svým osudem. Mallory, vlastním jménem Miroslava Neradová, je přesně tou osobou. Podaří se jí zbavit závislosti na jejím oblíbeným heroinu?
Už na samém začátku nám Mallory líčí, že heroin byl pro ni jako chlap. Milovala ho. Ale až do té doby, než zjistila, že čeká miminko. V jejím odhodlání jí dokonce podpořil sám Jiří Bartoška, kterého potkala pozdě večer na Karlově mostě. Byla zoufalá a na kamenném mostě prosila lidi o nějaký ten peníz. A v ten okamžik se objevil již zmíněný anděl strážný, chlebodárce Jiří Bartoška. Ten jí svým charismatickým hlasem nejprve promlouval do duše a na závěr jejich konverzace jí přispěl dvěma tisíci korunami. Jak sama Mallory podotkla, nejen velikost částky ji naprosto odzbrojila, ale hlavně hloubka poselství, se kterým známý herec a šéf karlovarského festivalu přišel. Od té doby se hlavní hrdinka příběhu zařekla, že to opravdu zkusí. Zkusí ten svůj zápas s drogami a následnými z toho vyplývajícími problémy vyhrát.
Jelikož hlavní protagonistka Miroslava Neradová jezdí spolu s režisérkou Třeštíkovou snad po všech projekcích a rozdává jeden rozhovor za druhým, tak si asi umíte dát dvě a dvě dohromady, a už víte, jak nám tento příběh dopadl. Není to film o tom, zda to zvládla, ale jakým způsobem to překonala. A je se na co dívat.
Především je třeba zmínit, že i když byla Mallory ve vězení, kde si odpykávala tříletý trest, z filmu máte pocit, že se jedná o velmi inteligentní osobu s velmi bohatou slovní zásobou. Což je oproti předešlým časoměrným dokumentům Třeštíkové docela rozdíl. Je pravda, že Mallory potkal podobný osud, poddala se úžasnému nevědomí způsobenému její láskou – heroinem, ale díky správnému impulzu si řekla dost!
Jak už to u filmů tohoto ražení bývá, ne všechno se do finálního střihu dostane. Během 13 let bylo natočeno přes 40 hodin materiálu a z toho vzešel zhruba čtyřhodinový hrubý sestřih, jak podotkla sama Třeštíková. Konečná stopáž dokumentu nakonec činí 101 minut. Dobře orámcovaných 101 minut. Asi největší plus tohoto filmu je použití záznamníku s hlasem Mallory, když se nemohla režisérce dovolat. Někdy je veselá, někdy je se silami v koncích. Právě to drží diváka v očekávání, co se bude v následujících minutách odehrávat.
Možná to nebyl záměr, ale jeden ze záběrů na začátku filmu byl pro mě signifikantní pro celý snímek. Mallory skrz plot sleduje ze svého domu, téměř rozpadlého auta, kde bydlí, mužský pár hrající na antukovém hřišti tenis. Právě k tenisové výměně bych přirovnal Mallořin život. Nejprve zahraje úžasný úder, dostane soupeře pod velký tlak, natož on jí dá fantastický prohoz, který jí položí do kolen. Takto se to táhne s hlavní představitelkou celý film.
Co na plat, když vám v životě pomáhá myšlenka na syna, i když pobývá po dohodě s Mallory v ústavu, protože nemůže sehnat regulérní práci, tím pádem nemá příjem a tak si pořídit byt, ve kterém by mohla se synem bydlet, když vám kdekdo hází klacky pod nohy. Ať už to jsou chlapi, se kterými si Mallory užila své, nebo pobíhání po úřadech, kde si musela připadat jako horký brambor. Tento film nakonec, i když to nebyl jeho záměr, je velká kritika na sociální systém a přerozdělování bytů sociálně slabším v České republice.
Jedna věc jsou pravidla, druhá věc je slušnost. Tento dokument dle mého názoru nezmění nic na politice státu, tak jako v případě Šmejdů. Nechci tvůrce kritizovat za jejich naivitu, ale případ Mallory není asi jediný u nás, a kdyby se měl dát byt každému , kdo o něj, byť slušně, požádá, tak tu vznikne chaos. Druhá věc je slušnost. Narážím tím na odpověď od člověka, kterému napsala onu prosbu o byt. Odpovědi se stále nedočkala. Úřad práce a zastupitelstvo městské části, kde Mallory žádala o byt, si za možnou pozornost veřejnosti mohou sami. Byť prvotním záměrem bylo natáčet Mallory na cestě k lepšímu životu. Právě scény z úřadu práce jsou ve filmu to nejvtipnější, což je vlastně hodně smutné. Zrcadlo nastaveno.
Závěrem se sluší říci, že Mallory je velmi dobrý film. Není to žádná emocionální bomba, jakou jsem po všech ohlasech čekal, ale po filmařské stránce je to velmi povedené dílo.
Verdikt
Další kousek od renomované dokumentaristky Heleny Třeštíkové. Mallory funguje perfektně jako sonda do lidské strastmi poničené duše, která se chce rvát, seč jí síly stačí. Bohužel jde z filmu cítit neplánované poselství o sociální politice našeho státu, které je velmi diskutabilní a celkový dojem jinak povedeného dokumentu tím dost kazí.
- Mallory (dokument)
- Trailer
- 101 minut
- Režie: Helena Třeštíková
- Hudba: Tadeáš Věrčák