Protože filmů o tenise vznikalo v minulosti doslova jako šafránu, na hraný dokumentární projekt 7 Days in Hell jsem se, jako aktivní tenista a vášnivý fanoušek bílého sportu, těšil dlouho dopředu, a doufal, že se konečně dočkáme opravdu kvalitního ryze tenisového díla na úrovni, protože takovým titulem jsme zatím žádný film s tenisovou tématikou rozhodně označit nemohli. Ani tady jsem však, bohužel, po celou dobu projekce nemohl věřit vlastním očím.
V 7 Days in Hell sledujeme vývoj fiktivního tenisového zápasu, který je prokládán perverzně-humoristickými scénkami a rozhovory s různými hvězdami přímo či nepřímo souvisejícími s dvěma hlavními aktéry. Jedná se o hraný dokument, který vzhledem k jeho scenáristické předvídatelnosti a očividné důsledné připravenosti nemá fakticky vzato co do činění s reálnou dokumentární tvorbou, je tedy filmem pouze strukturálně upraveným do dokumentární formy, včetně stopáže, která dosahuje „dokumentárních“ 42 minut.
7 Days in Hell jako by z oka vypadlo komediálně-surrealistické tvorbě Sacha Baron Cohena, na kterou jsme z minulosti zvyklí. Jeho specifický a kontroverzní styl humoru, který není jen povrchově absurdní, ale přímo se o absurditu opírá, tady srší z každé druhé scény, jako by se Cohen na tvorbě dokumentu přímo podílel. Obecně bude pravděpodobně platit tvrzení že máte-li Cohena a jeho životní styl rádi, bude se vám líbit i 7 Days in Hell. Pokud Cohenem pohrdáte, i tento tenisový „dokument“ se pro vás stane jen další snůškou nesmyslných, nicneříkajících, plochých, ubohých, nevkusných a rádoby vtipných scén poskládaných do mělkého a nicotného příběhu (který ani tak nedává smysl). Tvrdá slova? Možná.
7 Days in Hell těží především z toho, že se mu podařilo získat do malých rolí hvězdy různého formátu z reálného života, jako např. světovou tenisovou jedničku Serenu Williamsovou (jako by jí těch 60 milionů dolarů vydělaných profesionálním tenisem nestačilo), bývalého špičkového tenistu Johna McEnroa (který sem přišel pravděpodobně za propagandou zavedení tiebreaku v pátých setech na grandslamových turnajích, ale zahrál to kupodivu velmi slušně), Davida Copperfielda (který snad vůbec nestárne; ještě aby ano, když je kouzelník) a další. Roličku si tu střihl mj. i skvělý Michael Sheen tak, jak ho asi jinde neuvidíte (pro jeho fanoušky nebudu prozrazovat víc, zkrátka se podívejte a uvidíte sami). Každopádně, stačí takové rozmanité komando celebrit k úspěchu? Ani omylem.
Zmatená a nevýrazná struktura narativní složky naznačuje, že se scénářem si produkce příliš hlavu nedělala. Cílovou skupinou, kterou si má 7 Days in Hell získat, jsou tedy lidé, pro které je důležitý krátkodobý mělký humor a obsah kvalitního hvězdného složení. Nic proti takovým, já osobně však dávám přednost humoru s příběhem, kvalitnímu humoru, který navazuje na kvalitní děj. S dějem však 7 Days in Hell nemá nic společného. Jediné, co může nabídnout, jsou ony zmiňované hvězdy a pár relativně vtipných střípků (především od Davida Copperfielda), avšak zasmát se u zhruba pěti z několika desítek rádoby humorných scének, tak si ucelený humorný film úplně nepředstavuji. Ostatní scény totiž byly v mých očích bohužel politováníhodné a někdy až smutně trapné. A to se jinak v humoru, i tom absurdním, doslova vyžívám. Nesmí ale zajít příliš daleko a stát se „až příliš cohenovským“ humorem. To pak může platit jen na velmi úzký okruh lidí, mezi které – bohužel nebo bohudík – nepatřím.
Na závěr bych ještě dodal, že pokud si tenisoví fanoušci mnou nad 7 Days in Hell ruce, mohou klidně vychladnout. S tenisem totiž nemá tato skoro by se chtělo říct fraška nic společného. A ti tenisté, kteří už tento „dokumento-film“ viděli, pochopí a budou souhlasit, když řeknu, že 7 Days in Hell je tak trochu „mcenroeovský“ film a svým rebelským charakterem přesně odpovídá tomu, jako Johna McEnroa známe. Není tedy divu, že právě tato slavná tenisová legenda se stala takovým oborovým garantem, mentorem filmu, který toho – řekněme si na rovinu – moc nenabízí.
Verdikt:
7 Days in Hell je bezpochyby zajímavým konceptem dokumentárně-filmové tvorby, kdy se vytvoří fiktivní „skutečný“ příběh a na jeho téma se natočí skutečný „fiktivní“ dokument. Je plný humorných scének, gagů, hlášek a dialogů, které však míří na velmi, velmi, velmi specifickou cílovou skupinu a určitě nejsou pro každého. Pokud se vám líbí záměrně absurdní, vykonstruovaný, sofistikovaný a účelově stupidní humor Sacha Baron Cohena, budete se s největší pravděpodobností trhat smíchy i u 7 Days in Hell. Je-li vám však vlastní chytrý, nenásilný a decentně absurdní, ale ovladatelný a elegantní humor např. typu Richarda Curtise nebo Matthewa Vaughna, pak vám tento snímek může klidně uniknout.
- 7 Days in Hell (TV film)
- Trailer
- 43 minut
- Režie: Jake Szymanski
- Hrají: Karen Gillan, Kit Harington, Michael Sheen, Andy Samberg, David Copperfield a další
Hodnocení recenzenta: 30%
Komentář Davida Gajdoše
7 days in hell“ nemôžeme brať seriózne, jednak kvôli príbehu, jednak kvôli účasti Andyho Samberga, jednak kvôli mockumentary štýlu (ktorý od čias The Office milujem) a hlavne pre to, lebo to nemalo byť o tenise. Malo to byť o všetkom okolo. A že to všetko okolo bolo sakra zábavné a na hlavu mne osobne stačilo. Ale chápem ľudí, čo to sklamalo, lebo si mysleli, že je to športový film.