Thrillery patří k vděčným žánrům, které tvůrce nestojí moc peněz, ale přesto dokážou díky své hutné atmosféře vydělat velký balík, když nepostrádají jisté kvality. To jsme mohli vidět například u Zmizelé, která uchvátila diváky svým temným dějem, který každého vtáhl. Gillian Flynn, autorka knižní předlohy, však napsala toho více než jen dílo zfilmované neortodoxním Davidem Fincherem. Její další knižní počin, Temné kouty, dostal také nyní šanci na plátně předvést, co umí.
Sedmiletá Libby je jediným přeživším brutálního masakru, při kterém byly připraveny o život její matka a sestry. Z vraždy byl obviněn její bratr Ben, který podle očitých svědků dospěl k tak hrůznému činu, aby přinesl oběť Satanovi, kterého uctíval. O tři dekády později Libby přežívá jen díky darům lidí, kteří jí finančně pomáhají. Ovšem peníze dochází a tak je Libby nucena přijmout lukrativní nabídku od tajného spolku Kill Club, jehož členové mají zálibu v sériových vraždách, které se snaží vyřešit. Libby jim má pomoct objasnit, co se přesně té noci stalo, jelikož údajný vrah Ben nebyl podle mnohých pachatel, ale oběť. Při pátrání po pravdě hlavní hrdinka otevírá vzpomínky, o kterých si myslela, že dávno zmizely. Dostává se na cestu poznání a pravdy, která však nese daň v podobě mentálního i fyzického utrpení.
Režisérem této temné podívané se stal Gilles Paquet-Brenner. Ten zatím čeká na průlom, z jeho děl vyčnívá alespoň trochu snad jen Klíč k minulosti. Tento francouzský chlapík je skutečně proaktivní, protože si kromě režie vzal na svá bedra i starost v podobě napsání scénáře. Za co si zmíněný tvůrce zaslouží pochvalu, je jeho spolupráce s kameramanem Barrym Ackroydem. Společně vytvořili vizuálně zajímavou podívanou. Tragédie, která nás zanese do minulosti, je viděna několika způsoby. Zaprvé z pohledu první osoby (Libby), kdy je vše v černobílé a celý styl trhavé „autentické“ kamery dává vzpomenout na Záhadu Blair Witch. Druhý pohled do minulosti je klasická kamera, ovšem sytost barev je potlačená a vše chytá béžový nádech, což hezky podtrhuje to, že se jedná o záběry z minulosti.
Ovšem co se děje týče, tak by to šlo v několika směrech vylepšit. V prvé řadě jsou některé záběry protáhlé. Dialogy občas působí strojeně a zbytečně. Postavy mají sice psychologii popsanou vesměs do hloubky, ale potenciál některých z nich zůstává nevyužit. Jedná se především o členy Kill Clubu, kteří jsou díky své výstřednosti zajímavým okořeněním, ovšem jejich prostor na plátně je značně osekán a to není dobře. Kupříkladu hlavní postava Kill Clubu mohla být využita mnohem více.
Na druhou stranu by se zajisté našlo pár věcí, které by šly označit za pozitiva. V prvé řadě jsou to herci. Z nich všichni excelují, ať už jde o Charlize Theron v roli Libby nebo Christinu Hendricks v roli matky. Fanoušky Kick-Asse potěší angažování Chloe Grace Moretz, která už dávno není tou malou zdánlivě nevinnou holčičkou. Zde se totiž ujala role rebelky, které není porušování společenských pravidel a zákonů cizí.
Dalším světlým bodem na Temných koutech je hudba. Na první pohled (poslech) nenápadná, a to je dobře. K takovému typu by žádné bombastické symfonické melodie ani nešly. Tóny, které uslyšíme, jsou jednoduché, ale svůj účel splňují. Gregory Tripi a Brian Transeau odvedli dobrou práci.
Verdikt:
Celkově jsou Temné kouty zajímavou podívanou, ovšem ve srovnání s předchozím zfilmovaným počinem Gillian Flynn jen slabým odvarem. Režisér Gilles Paquet-Brenner se nemůže srovnávat s genialitou Davida Finchera a celková rozvláčnost snímku škodí. Před průměrností zachraňují snímek skvělí herci, zdařilá kamera a hudba.
- Temné Kouty / Dark Places
- Trailer
- Stopáž: 104 minut
Režie: Gilles Paquet-Brenner
Scénář: Gilles Paquet-Brenner
Hrají: Chloe Grace Moretz, Charlize Theron, Nicholas Hoult, Christina Hendricks, Andrea Roth, Corey Stoll - Hodnocení: 75 %