I v malém českém rybníčku se občas nachází klenot na dně ukrytý. To platí doslova o nejmrazivějším českém hororu minulého století, který se zdá být opravdovým klenotem mezi filmy. Prostředí válečného honu na židy uchvacuje svou trpkostí a melancholií. Rudolf Hrušínský v hlavní roli zde předvádí tak neuvěřitelný výkon, že srdce diváka plesá radostí a oči přechází. Kam se hrabou ostatní Hrušínského postavy z miloučkých komedií, až po shlédnutí dechberoucího pana Kopfrkingla se dostal do mého osobního seznamu nejlepších herců všech dob.
Již v roce 1967 vyšla předloha k filmu, kniha Ladislava Fukse Spalovač mrtvol, která je mimochodem stejně bravurní jako filmové zpracování. Režie stejnojmenného filmu se o rok později ujal Juraj Herz. Nyní tedy pár slov o jednom z nejlepších československých autorů. Narodil se v roce 1934 na Slovensku, kde také vystudoval. Nejprve byl jako herec obsazován do malých roliček v barrandovských studiích a až později přišel na to, že režírování je jeho šálkem čaje. Spalovač mrtvol byl jeho v pořadí třetím filmem, ale každopádně prvním velkolepým. Následovaly další, které by bylo škoda nezmínit: Petrolejové lampy (1971), Morgiana (1972), Panna a netvor (1978) a z novější tvorby Habermannův mlýn (2010). No, zpět ke Spalovači… neméně významná je ve filmu i kamera Stanislava Miloty, ten si speciálně upravil objektiv tzv. Fish eye (široké sklo). Výsledek je impozantní a dodává snímku tu správnou atmosféru. Na scénáři se podíleli všichni 3 zmínění tvůrci, tedy Fuks, Herz a Milota. Výsledek již posuďte sami.
Film, ačkoliv se zabývá „hejtingem“ nacismu a jeho vlivem na typického čecháčka (který je vlastně samozřejmě němcem, pokud to doba vyžaduje), byl v normalizačním období zakázán a tak se ukryl na dlouhá léta do trezoru (opravdu nevím, odkud pramení moje potřeba uctívat a vytahovat zakázané filmy). Tento zákaz postihl i mnohé členy tvůrčího týmu. Především herečka Vlasta Chramostová, manželka Kopfrkingla Lakmé/Dagmar, měla takový útrum, že další větší roli si zahrála až v roce 1997 ve filmu Vladimíra Michálka Je třeba zabít Sekala (výborná role a výborný film). Zákazem trpěl i její manžel, kameraman Stanislav Milota. Z filmu byly také na politický nátlak odstraněny některé záběry, např. procházka mezi sovětskými tanky. Zákaz samotný proběhl velmi náhle. Při premiéře v roce 1969, vtrhla do promítacího sálu STB a film ukončila. Návratu na plátno se mu dostalo až po převratu v roce 1990.
Děj a obsah filmu:
Vášnivý čtenář knihy o Tibetu Karel Kopfrkingl je slušný občan s milující rodinou. Má manželku Dagmar (kterou sám nazývá Lakmé), dceru Zinu – 18 let a o něco mladšího syna Miliho. Příběh začíná v roce 1937, kdy se ke slovu hlásí sílící německá ideologie, v čele s Adolfem Hitlerem a plno českých rádoby vlastenců se obrací, řekněme na temnou stanu síly. (Tzv. v sobě objevují německou krev, která je přece ukrytá v každém z nás). Otec rodiny je spolehlivým a řádným zaměstnancem místního krematoria a svoji práci si vysloveně užívá. Karel Kopfrkingl je v jádru velmi romantickým člověkem, rád si vystavuje ve svém domě věci „z práce“, pro příklad uvedu Jízdní řád smrti, což je tabulka s rozvrhem kremací, předčítá si ze své knihy a celé rodině dává sáhodlouhé přednášky o smrti. Jeho doposud poklidný život, který je rušen pouze občasnou návštěvou bordelu (pro zajímavost jednu z prostitutek hraje jeho filmová manželka, Vlasta Chramostová má tedy jakousi dvojroli), se změní až po příchodu dávného přítele Williho, který je přesvědčeným nacistou. nadšený krematorista vidí v tomto setkání nebývalou příležitost, nalézá v sobě TU pověstnou kapku německé krve a ihned se začíná očišťovat od zhoubného a nečistého židovského vlivu. Udává tedy, koho může, nechá se dokonce od přítele pozvat na židovskou slavnost, aby získal, co nejvíce informací. Když už je řádka odvezených do koncentračního tábora dosti dlouhá, Kopfrkingl je povýšen na ředitele krematoria. Ze starých časů mu zůstal jen zvyk česat mrtvoly vlastním hřebínkem… Pořád ale nemá dost a v dalším kariérním postupu mu brání už jen vlastní rodina. Začne tedy u své vlastní ženy, která má (bohužel pro ní) nečistý původ a tak je oběšena (zde se vyskytuje ta slavná věta). Vadí mu i zženštilý syn, který se ani trochu neslučuje s ideálem německé mužnosti, je tedy umlácen trubkou v krematoriu. Při pokusu svůj čin zopakovat i s dcerou se Kopfrkinglovi zjevuje osoba, na první pohled stejná jako on. Je to jistý vyslanec z Tibetu, jenž ho vyzývá, aby za své zásluhy o očištění lidstva zaujal trůn ve Lhase. Na konci filmu Karel Kopfrkingl odjíždí s několika nacisty vstříc nové budoucnosti (zde je jediný rozdíl oproti knize, kde ho odváží sanitka do blázince).
httpv://www.youtube.com/watch?v=N-Ypg0RSn30
Zajímavosti:
- Některé hlášky z filmu jsou doopravdy nesmrtelné, např. (jak už jsem uvedla v názvu) „Co abych tě, drahá, oběsil?“ nebo stejně morbidní „Dáte si rakvičku nebo věneček?“ Stejně známé jsou i některé Kopfrkinglovy výrazy jako čarokrásná a nebeská.
- Při záběrech s rakvemi v nich občas byly opravdové mrtvoly. Nikomu ze štábu to nečinilo zvláštní problémy, až na Jiřího Menzela (v roli asistenta v krematoria), který prý několikrát omdlel.
- 21.8.1968 při okupaci museli Rudolfa Hrušínského hledat, aby dotočil zbývající scény. Schovával se před vojskem Varšavské smlouvy v jakési továrně.
- Chramostová s Milotou se seznámili právě u natáčené tohoto filmu. Později se vzali.
- Exteriér krematoria se ve skutečnosti nachází v Pardubicích.
- Drama / Horor/ Thriller
- Československo, 1968, 96 min
- Režie: Juraj Herz
- Předloha: Ladislav Fuks (kniha)
- Scénář: Ladislav Fuks, Juraj Herz
- Kamera: Stanislav Milota
- Hudba: Zdeněk Liška
- Hrají: Rudolf Hrušínský, Vlasta Chramostová, Jana Stehnová, Miloš Vognič, Ilja Prachař, Zora Božinová, Eduard Kohout, Jiří Lír, Dimitrij Rafalský, Jan Vlček, Václav Halama, Jiří Hálek, Václav Kotva, Míla Myslíková, Vladimír Menšík, Jiří Menzel a další.