Christian Petzold, bezesporu jeden z nejvýznamnějších německých režisérů současnosti, který patří do tzv. „berlínské školy“, příznačné pro své realistické, intimně laděné filmy s vyprázdněnou narací, se rozhodl vyplnit mezeru v německé kinematografii mapující druhou světovou válku. Sugestivní příběh, inspirovaný knihou Návrat z popela od Huberta Monteilheta, z níž čerpá i Hitchcockovo Vertigo, začíná v červnu 1945, kdy se do válkou zruinovaného Berlína vrací z Osvětimi přeživší, zraněná a v tváři i na duši zjizvená bývalá úspěšná zpěvačka Nelly (Nina Hossová). Společnost jí dělá kamarádka z předválečných dob Lene (Nina Kunzendorfová), momentálně zaměstnankyně Židovské agentury.
Nelly se ještě zcela nezotavila po operaci tváře a navzdory radám své přítelkyně se vydává hledat svého manžela Johnnyho (Ronald Zehrfeld), svou životní lásku, který ji odmítl opustit a dlouho ji chránil před nacistickým pronásledováním. Johnny je přesvědčen, že jeho manželka nepřežila, a když ho Nelly konečně najde, Johnny vidí jen ženu, která ho znepokojuje svou podobou s Nelly a odmítá uvěřit, že jde skutečně o ni samotnou. V naději, že tak získá dědictví její rodiny, navrhuje Nelly, aby na sebe vzala identitu jeho zesnulé ženy. Nelly souhlasí a ujímá se role sebe sama. Chce zjistit, jestli ji Johnny miloval i to, jestli ji zradil.
Svým fantasticky přirozeným, minimalistickým a německy precizním herectvím Nina Hossová vytvořila figuru, ve které chce divák dychtivě číst jako v tajemné knize. Herečka předvádí dokonalou práci s tělem. S lehkostí buduje postavu skrze nejisté držení těla, vratkou chůzi, roztřesená gesta, vypovídající mimiku tváře a v první řadě skrze velké oči, kterými Hossová snad mluví raději než ústy. Ve strhaném vzezření Nelly snadno čteme, že kdysi byla femme fatale a také nelehký boj, naději a po vzoru bájného opeřence vnitřní sílu vrátit svůj někdejší život zpět.
Vizuálně podmanivý thriller gradující prostřednictvím strhujícího výkonu Niny Hossové
To vše nahrává Nině Kunzendorfové, která vyobrazuje snad striktně racionální, možná až pedantskou, ale vždy naslouchající a chápající kamarádku Lenu, jako zdánlivě vyrovnaný protipól Nelly. Pod chvilkami necitlivou maskou Kunzendorfová nenápadně a o nic méně precizně, vystavěla zajímavý charakterový oblouk, který může divák do poslední chvíle tušit, ale o jeho jisté přítomnosti nás přesvědčí až samotný nečekaný čin této ženy. Kunzendorfová naléhavě promlouvá ústy svěřené role a klade otázky, na které nelze, nejen v širším měřítku, jednomyslně odpovědět. Je možné vrátit se zpátky přes temnou propast, kterou vytvořili národní socialisté a Němci, a obnovit city, lásku, soucit, empatii – život? Jsou vychladlé pece a prázdné plynové komory jakýmsi prostorem pro odpuštění? Nejen tyto otázky jsou dalším nosným rozměrem filmu. Pokud se sami v sobě vyrovnáme s propastnou minulostí, je logicky druhým krokem konfrontace s okolím. Toto je hlavní téma, které přináší manžel Johnny.
Zehrfeld zemitým herectvím, které vychází nejen z jeho hřmotné postavy, vložil do výrazu naléhavou nervozitu, která osciluje na hraně mezi zbabělým a čestným charakterem Nellyina muže. S bravurou tak doplňuje třetí vrchol trojúhelníku zúčastněných postav. Jestliže hlavní hrdinka touží obrátit běh času, Lenna chce konfrontovat a možná i trestat, pak Johnny se snaží vnitřně skrýt před světem pravdu, k čemuž vede i přesvědčení sama sebe, že Nella zemřela.
Verdikt:
Silný příběh potřebuje kvalitní, osvědčené herce, sebevědomého režiséra a citlivou kameru, což se v případě snímku Fénix dokonale povedlo.
- Fénix / Phoenix
- Německo
- Trailer
- Stopáž: 98 minut
- Režie: Christian Petzold
- Scénář: Christian Petzold, Harun Farocki
- Hrají: Nina Hoss, Ronald Zehrfeld, Nina Kunzendorf, Imogen Kogge, Kirsten Block a další