Do kin dorazil již třetí díl jedné z divácky nejúspěšnějších filmových sérií posledních let. Tvůrci se rozhodli vytěžit svou dojnou krávu na maximum a tak vypráví poslední díl knižní trilogie ve dvou snímcích. Podepíše se toto oddálení blížícího se konce jedné značky na kvalitě?
Katniss Everdeenová (Jennifer Lawrence) byla z Her čtvrtstoletí zachráněna skupinou rebelů, která se postavila na odpor po svobodě šlapajícímu Capitolu ovládaném Snowem. Hlavní základna odporu se nachází ve třináctém obvodu, o kterém si všichni mysleli, že byl do posledního obyvatele vyhlazen. Katniss byla vybrána jako symbol revoluce a s touto novou úlohou jsou svázána těžká rozhodnutí a velká míra zodpovědnosti. Matka a sestra této mladé lukostřelkyně sice byly zachráněny, ale to samé se nedá říct o jejím domovu – 12. obvodu. Ten byl celý srovnán se zemí a jen pár šťastlivcům se podařilo přežít. Aby toho nebylo málo, Katnissin partner Peeta Mellark (Josh Hutchenson), zůstal v rukou nepřátel. Pokud ho chce Katniss zachránit, zabránit dalšímu zbytečnému maření životů a zničit tyrana Snowa (Donald Sutherland), musí se oprostit od všech strastí a naplno se vžít do role, která je pro všechny tak inspirativní – reprodrozda.
Režie se stejně jako u zatím posledního dílu zhostil Francis Lawrence, který na sebe upozornil zdařilou komiksovou adaptací Constantine nebo sci-fi Já, robot. Pokud jste čekali, že se dočkáte podobné akční jízdy jako v těchto zmíněných snímcích, tak budete nejspíše zklamáni. Snímek je sice plný konfliktů, ale spíše těch, které vnitřně prožívají postavy. Všichni protagonisté jsou obyčejní lidé, kteří s těžkými situacemi nakládají podobně, jak bychom učinili my. Jsou smrtelní a jejich činy mají své důsledky. Ty se na nich podepisují a zatěžují jejich svědomí. Psychologie postav je zvládnutá skvěle, nemalý podíl na tom mají zajisté scénáristé Danny Strong (Městečko Pleasantville a nejrůznější seriály) a Peter Craig (Město). Je příjemné vidět, stále existují hrdinové, kteří nám nejsou tak vzdálení díky své neschopnosti odolat psychickému nátlaku. Nejlépe je tato hluboká psychologie vidět u Katniss. Od ní všichni čekají, že se stane jakýmsi idolem oproštěným od emocí a citů, ale opak je pravdou. Stále je to mladá dívka, která si utrpení ostatních bere velmi k srdci a dává si ho za vinu. Kvůli těmto výčitkám je náchylná k psychickým kolapsům, které jí dávají uvěřitelný rozměr.
Ale tento poměrně hluboký a zevrubný náhled do nitra postav nese s sebou také jednu nevýhodu. Je nám sice vysvětleno, jaké jsou motivace protagonistů k jejich chování, ale ostatní důležité faktory pro takový snímek jsou upozaděny. Tím mám na mysli především dějový spád, který v tomto případě (zvláště v první polovině) docela drhne. Dialogy jsou někdy až moc rozvláčné a věci, které by se daly vyslovit pár větami, jsou zpravidla vysvětleny sáhodlouhými monology. Tato rozvláčnost je také vidět na samotných scénách, u kterých by v několika případech vůbec neškodilo pár vteřin vynechat. Ukázky napovídají, že se konflikt obou stran čím dál více přiostřuje, ale počet scén, které bychom mohli označit jako akční nebo dynamické, je přirovnatelný k počtu prstů Homera Simpsona. Zkrátka bych to přirovnal k známému popisu Star Treku – o bitvách se mluví, ale často k nim vůbec nedojde.
Jennifer Lawrence stejně jako v přechozích dílech předvádí skvělý výkon. Její tvář hojně střídá výrazy smutku, zoufalství, radosti, beznaděje, a plno dalších. Josh Hutchenson dostal méně prostoru než v minulých dílech, ale snad moc neprozradím, když naznačím, že je jeho výskyt pro vývoj děje více než důležitý. Se svou postavou se tento mladý herec sžil a je uvěřitelnější než samotná Jennifer Lawrence. Woody Harrelson zřejmě také s nostalgií vzpomíná na délku svých scén v předchozích dílech. V tomto případě je to obrovská škoda, jeho Haymitch je nejcharismatičtější postavou celé série. Nemůžu zapomenout také na Donalda Sutherlanda v roli Snowa. Nevěřil bych, že herec ztvárňující převážně kladné role, dokáže zahrát takového arogantního parchanta. Klobouk dolů. Pro Philipa Seymoura Hoffmana byl tento snímek jedním z posledních a rozloučení je to důstojné. Jeho Pragmatický Plutarch patří určitě k těm lepším postavám. K hereckému ansámblu se připojila Julianne Moore, která se stala prezidentkou třináctého okrsku. K té žádné výtky nemám. Místy trochu přehrávala, ale nebylo to nic, co by stálo za špatná slova. Kdo si však špatná slova zaslouží, je duo mladých herců Liam Hemsworth (Hurikán) a Sam Clafin (Finnick). První zmíněný z této dvojice působí dojmem, jako by byl duchem nepřítomný, což je vidět na jeho nepříliš velké výrazové škále. Sam Clafin zas moc tlačí na pilu. Oceňuji jeho snahu podat dobrý herecký výkon, ale všeho moc škodí, jeho Finnick může místy působit lehce afektovaně.
Hudbu měl na starosti James Newton Howard, jehož seznam vytvořených filmových soundtracků krátký zrovna není. Melodie jsou podmanivé a hezky dokreslují atmosféru a celkové vyznění filmu. Ale v tak obrovské konkurenci bych hudební doprovod k tomuto filmu nemohl umístit na pomyslný vrchol, ten je obsazený jinými klenoty.
Závěr Daniela Birguse
Celkově je Hunger Games: Síla vzdoru 1. část počinem, který se odchyluje od svých předchůdců. Nedočkáme se tak originálního konceptu arény smrti jako minule ani neuvidíme moc akce. Ale dobře zvládnutá psychologie postav dává celému snímku lidštější rozměr a s postavami se mnohem lépe ztotožníte, než jak tomu bylo v minulosti.
Komentář Jany Jakerlové
Katniss (Jennifer Lawrence) se v první části třetího dílu Hunger Games stává Reprodrozdem, symbolem revoluce proti Capitolu, aniž by sama chtěla. Pod neustálým psychickým tlakem musí čelit vnitřním rozporům mezi nutností probouzet v lidech kuráž a touhou zachránit Peeta, který zůstal v Capitolu. Na rozdíl od předchozích dílů se tvůrci zaměřili převážně na emoce, vnitřní dilemata Katniss a drobné politikaření, nezbytné pro start samotné revoluce. Film vtáhne diváka doprostřed hrůzy, kterou utlačovaný lid prožívá, a poskytne mu nápaditý příběh, ve kterém nechybí napětí ani pár nečekaných zvratů. Jediné, co bych vytkla, je určitá monotónnost první poloviny filmu. Zda byly některé nesvižné dialogy a scény pouhým natahováním děje nebo byly nezbytné pro další vývoj příběhu, se však dozvíme až za rok. Osobní hodnocení: 75%.
Komentář Martina Pevného
Jeden z nejvíce očekávaných filmů letošního roku už dorazil do kin a jak nakonec dopadl? Vůbec ne špatně, ale ani neexceloval. Především bych vytkl spoustu zdlouhavých dialogů, které byly opravdu zbytečné v některých momentech. V prvním i druhém snímku bylo akčních scén bohatě, avšak zde je jich bohužel rapidně méně, než by se dalo čekat, už jen podle trailerů. Po hudební či vizuální stránce si nemůžu naprosto stěžovat a příbytek nových postav bylo takové menší osvěžení celého filmu. První část Síly vzdoru sice nepřekonala předchozí díl, ale naservírovala nám podívanou na úrovni, kterou určitě stojí za to vidět. Osobní hodnocení: 75%.
- Hunger Games: Síla vzdoru I. část / The Hunger Games: Mockingjay – Part 1
- Trailer
- Stopáž: 125 minut
- Formát: 2D, 4DX
- Scénář: Danny Strong, Peter Craig
- Režie: Francis Lawrence
- Hudba: James Newton Howard
- Hrají: Jennifer Lawrence, Josh Hutcherson, Liam Hemsworth, Woody Harrelson, Elizabeth Banks, Julianne Moore, Philip Seymour Hoffman, Stanley Tucci, Donald Sutherland a další
- Hodnocení: 75%