Středeční večer je zde a s ním i pravidelné relaxační čtení o známých tvářích filmového průmyslu. Dnes došla řada na populární herečku s izraelskými kořeny, filmovou matku Luka Skywalkera nebo držitelku titulu z psychologie z Harvardské univerzity. Tyto nápovědy nesměřují k nikomu jinému než ke krásné a talentované Natalii Portmanové, o jejímž životě vyprávějí následující řádky a odstavce.
Natalie Portmanová spatřila světlo světa 9. června 1981 v jeruzalémské nemocnici v Izraeli. Její rodné příjmení je Hershlag, které si později během konkurzu k filmu Leon nechala změnit na dívčí jméno své babičky – Portman. Otec Natalie Anver je renomovaným izraelským lékařem a expertem v oboru plodnosti a americká matka Shelley Stevens se snažila prosadit jako výtvarnice, ale nikdy nedosáhla žádného výraznějšího úspěchu. Oba židovští rodiče měli své předky v Evropě. Ti z otcovy strany zahynuli během druhé světové války v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau a prababička Portmanové byla dokonce britskou informátorkou během zmíněného válečného konfliktu. Anver potkal Shelley v židovském studentském centru v Ohiu a po několikaletém dopisování se Shelley za svojí láskou do Izraele přestěhovala. Později se s tříletou Natalií odstěhovali do Spojených států, kde Anver získal kompletní lékařské vzdělání.
Po několikaletém cestování po americkém východním pobřeží se rodina nakonec usadila na newyorském Long Islandu. To se psal rok 1990 a Natalie si jako jedináček vypěstovala velmi silný vztah ke svým rodičům, které dodnes pravidelně bere na premiéry svých filmů. Věnovala se tancování, četbě a byla také velmi nadanou žákyní místní školy. Ve svých jedenácti letech si ji náhodou v jedné pizzerii vyhlédl módní agent a především díky této shodě okolností se dostala ke své vůbec první filmové roli. Řeč je samozřejmě o kultovním snímku Leon režiséra Luca Bessona z roku 1994. Ten v tomto mistrovském díle spojil dohromady osudy stárnoucího nájemného zabijáka s osiřelou dívenkou, kterou ztvárnila právě Natalie Portmanová. Její Matilda okouzlila celou filmovou veřejnost a za svůj perfektní výkon si už třináctiletá Natalie vysloužila cenu Young star awards za nejlepší herečku v dramatu. Silné drama s vynikajícím scénářem, výkony hlavních postav a sugestivní atmosférou otevřelo mladé herečce vysněné hollywoodské dveře.
Vše ale nebylo tak růžové, jak se mohlo na první pohled zdát. Na své filmové začátky vzpomíná Natalie Portmanová následovně: „V sedmé třídě jsem plakala každý den hned, jak jsem přišla z natáčení filmu Leon. Moji přátelé se už nechovali jako moji kamarádi a všichni si mysleli, že jsem namyšlená a chovám se povýšeně. Byly to do té doby nejbolestivější okamžiky v mém životě. Z natáčení si nepamatuji skoro nic. Jen to, jak jsem každý večer doma probrečela.“ Rok po Leonovi se objevila v dalším zásadním snímku devadesátých let – v Nelítostném souboji s Al Pacinem a Robertem De Nirem. Následovala spolupráce s režiséry jako Woody Allen (Všichni říkají: Miluji tě) nebo Tim Burton (Mars útočí!). Své nesporné nadání prokazovala v každém dalším snímku a například Michael Mann o Natalii po natáčení Nelítostného souboje prohlásil: „Ve filmu měla jen velmi málo času na to, aby věrohodně zahrála svoji roli bez jakékoli hysterie nebo přehrávání dialogů. To dokáže jen někdo se skutečným talentem.“
Po roce 1996, kdy se neúspěšně ucházela o roli Julii ve filmu Baze Luhrmana Romeo a Julie, si dala Natalie Portmanová tříletou hereckou pauzu. Věnovala se především studiu a také divadlu (role v broadwayské divadelní hře Deník Anny Frankové). Vzdělání pro ni bylo vždy velmi důležité a možná jste slyšeli jeden z jejích nejznámějších výroků: „Rozhodně půjdu na vysokou školu. Raději budu chytrá, než filmová hvězda.“ Později v roce 2003 promuje na Harvardské univerzitě, kde získala bakalářský titul v psychologii. Následně přednášela na univerzitě Columbia University v New Yorku na téma terorismus a kromě angličtiny plynule hovoří hebrejsky, francouzsky, německy a v posledních letech se zaměřila na studium arabštiny a japonštiny. Napsala i několik odborných výzkumných prací s názvy jako „Jednoduchá metoda k prokázání enzymatické výroby vodíku z cukru“, či „Aktivace čelního laloku při stálosti objektu“, což dává napovědět, že skloubit herecké povinnosti a studium na té nejvyšší odborné úrovni zvládá Natalie bez problémů.
V roce 1999 získala jednu ze svých vůbec nejdůležitějších rolí kariéry. Jako Padmé Amidala si v nových Hvězdných válkách George Lucase vydobyla celosvětovou oblibu. Nestihla sice premiéru Skryté hrozby, protože zrovna v ten samý den skládala závěrečnou zkoušku na střední škole, ale v následujících pokračováních Klony útočí (2002) a Pomsta Sithů (2005) už zářila jako jedna z nejkrásnějších celebrit na červeném koberci. Zajímavostí je, že do natáčení první epizody Natalie nikdy předtím neviděla původní sérii. Do závěrečného dílu trilogie v roce 2005 stihla natočit ještě několik velmi zajímavých snímků. Z těch nejvýraznějších jmenujme například komediální Zoolander, historický film Návrat do Cold Mountain, vztahové drama Na dotek (první nominace na Oscara) nebo thriller z blízké budoucnosti V jako Vendeta sourozenců Wachowských. Kvůli posledně jmenovanému snímku si musela herečka ostříhat celou hlavu dohola a během natáčení si krátila chvíle četbou románu Atlas Mraků Davida Mitchella, čímž inspirovala režisérskou dvojici, která se později postarala o povedený filmový přepis.
Z Natalie Portman byla hvězda první kategorie a díky svému krásnému vzhledu plnila přední stránky významných magazínů. Po Star Wars zaznamenala role v menších filmech jako Domino One (2005), Říše hraček (2007) nebo Darjeeling s ručením omezeným (2007). Objevila se také po boku Javiera Bardema v životopisném filmu Miloše Formana Goyovy přízraky o slavném španělském královském malíři. V roce 2008 debutuje také jako režisérka a scénáristka. Její milý krátkometrážní film Eve pak doplňuje ještě režisérským příspěvkem do povídkového filmu New Yorku, miluji tě. V letošním roce by měl do kin přijít také její první celovečerní snímek A Tale of Love and Darkness – adaptace autobiografického bestselleru izraelského spisovatele Amosa Oza.
Do roku 2010, kdy přichází její zřejmě nejpovedenější filmová role vůbec – Nina v Černé labuti, se Natalie Portmanová objevuje ve filmech Králova přízeň, Láska a jiné kratochvíle, či Bratři. Černou labuť režíroval výrazný tvůrce Darren Aronofsky a vynikající Portmanová si za roli psychicky rozpolcené baletní tanečnice vysloužila Oscara za nejlepší herečku v hlavní roli. Temné, syrové, mysteriózní a existenciální drama o lidské osobnosti se stalo jedním z vůbec nejlepších filmů posledních let. Natalie se už od mala věnovala tancování a baletu, takže si roli Niny velmi užívala. Tvůrčí tým dokonce tvrdí, že 90 % všech složitých tanečních kreací zvládla úplně sama bez dublérky. Mezi její poslední významné role patří mj. Jane Fosterová z komiksového Thora. Po boku Chrise Hemswortha se objevila jak v prvním díle z roku 2010, tak v jeho loňském pokračování. V následujících letech by se měla Natalie Portmanová objevit ve filmech Lawless Terrence Malicka (film bude pravděpodobně uveden pod jiným názvem) nebo Jane Got a Gun Gavina O’Connora.
Důležitým milníkem pro izraelsko-americkou herečku se Černá labuť stala i proto, že během natáčení potkala francouzského choreografa Benjamina Millepieda, kterému už v roce 2011 porodila syna Alepha. V roce 2012 se na soukromém židovském obřadu v Kalifornii vzali a o rok později se jako manželé přestěhovali do Paříže, kde žijí dodnes. Oblíbená Portmanová se pravidelně umisťuje v anketách typu „Nejkrásnější herečky Hollywoodu“ a díky svému nespornému talentu s ní chce pracovat nejeden proslulý režisér. Navzdory poměrně nízkému věku stihla zanechat výraznou stopu v současné kinematografii a každý další film, ve kterém se má objevit, je vyhlížen s velkým očekáváním.
