Televizní fackovaná jako cesta Výměny manželek k exploataci

Přečtěte si

Doporučujeme 20 nejnovějších filmů do další karantény

V souvislosti s koronavirovou pandemií vláda před malou chvílí ohlásila další omezení pohybu lidí. Vzhledem k tomu, že máme...

10 filmů odehrávajících se na obrazovkách počítačů

Filmy odehrávající se na obrazovkách počítačů nebo chytrých telefonů (desktop films), jsou poměrně nový subžánr, který se v posledních...

10 nejnovějších minisérií na HBO GO

HBO je přehlídkou výborných minisérií, a ty nejnovější, které byly uvedeny na službě HBO GO, rozhodně nejsou výjimkou. Tohle...

Autor

Tekat00
Brakomil.

Výměna manželek je populární televizní pořad, který (nepravidelně) vysílá TV Nova už od roku 2005. Dvě rodiny si vymění „matky“ a deset dní žijí v úplně odlišném prostředí, než na které jsou zvyklé. Show se těší velké popularitě, vzhledem k tomu, že si v pátečních večerech drží vysoká čísla sledovanosti i v šesté sérii. Dokonce v roce 2012 sledovanost převyšovala milion diváků, což je na české televize velmi dobrý výkon. A kolem milionu se Výměna stále drží. Inspirací je původně britský pořad Wife Swap.

O zahraniční verzi Výměny jsem přečetl několik textů, které na ní nahlížely z genderového hlediska, ve většině z nich se ale opakovaly pořád ty stejné argumenty o nakládání se ženou jako „statkem“, který může být směněn. Takový pohled mě nebavil. Daleko zajímavější pro mě byla cesta jiná. Prozkoumat pouze českou Výměnu manželek jako jakýsi druh exploatace a zvrhlé zábavy. Do jaké míry zapadá do škatulky exploatace?

Výměna manželek
Výměna manželek

Exploataci asi nelze vyhranit žánrově, ale jde o filmy, které těží ze stereotypů, jejich plochého a nic neřešícího (nekritického) zobrazení (a samozřejmě také z explicitního násilí, sexu, …). Svým způsobem jde o filmový bulvár. O historii a „subžánrech“ exploatace se budu rozepisovat v dalším článku.

Naše malá Výměna

Výměna manželek může být vtipnou i strašidelnou kratochvílí. Zásadní problém přichází s diváky, kteří show nesledují pro zvrhlé pobavení nýbrž se zájmem. Česká republika nenabízí pořadu tak širokou paletu protikladů jako původní Wife Swamp popř. show podobného rázu Trading Spouses ze Spojených států či Británie, kde měli tvůrci nespočet možností, jak vybrat diametrálně odlišné rodiny. V takto malém státě pravděpodobně nenajdeme tolik křesťanských fanatiků, rozmazlených tlustých dětí nebo šílených farmářů, přesto dramaturgie české Výměny umí hrát hru se stereotypy. Je to taková „malá domů“. Často jde o klasické a předvídatelné protiklady jako aktivní/neaktivní rodina, bohatí/chudí, dominantní/submisivní muž/žena, málo/hodně dětí, avšak vše graduje v páté a šesté sezóně, kdy se dostáváme i ke klasickým latentním rasistům nebo extrémně buranským či vulgárním a násilným manželům. Na takto „malém písečku“ zvládají rozehrávat hru s rasovými předsudky, homofobií, závislostí na automatech nebo domácím násilím. Vše splňuje svůj exploatační účel. Diváci se mohou pohoršovat nad matkou, která se nestará o děti, nad otcem, který prohraje peníze na automatech nebo kouří s batoletem na klíně. Bulvár. Rasismus a homofobie jsou také populárně nepopulární témata, Výměna má vlastně úplně všechno. Střet dvou odlišných světů zaručuje konflikty, stejně tak zlomový bod v polovině, kdy začne domácnost řídit nová manželka. A je úplně jedno, zdali se jedná o falešné hádky, které jedou podle scénáře nebo o reálné situace. Bulvár to připomíná (stejně jako exploatace) kvůli tomu, že diváci nehledají kritickou reflexi „obyčejného života“ či důmyslné vyvracení stereotypů, cílová skupina pořadu je ne nepodobná cílové skupině čtenářů bulváru. Vyhledávají konflikty, problémy a situace, nad kterými mohou kroutit hlavou nebo se pohoršovat či povyšovat.

Už to tam lítá.
Už to tam lítá.

Epizoda, ve které je manželka „vyměněna“ do romské rodiny je jedna z nejstrašidelnějších. Jde samozřejmě o záměr, vytipovat latentní rasistku (označení „latentní“ je v tomto případě poněkud vágní, vzhledem k tomu, že ihned po příchodu projevuje žena svou „nelibost“ poměrně explicitně) a nechat ji týden fungovat v romské komunitě. Takováto epizoda může splňovat funkci jakési společenské výpovědi, kdy právě „nová maminka“ trpí strachem z Romů, aniž by ho uměla nějakým způsobem zdůvodnit, není ani schopná připustit, že je jedná o strach naprosto iracionální. Vyhýbá se kontaktu s „vnějším“ světem, aby v přítomnosti Romů nebyla nikde spatřena. Jako jasný protiklad ženy, která se snaží svůj strach z této minority prakticky neustále skrývat a odůvodňovat naprosto nesmyslnými výmluvami, může fungovat romský manžel, který se ničeho nebojí a klidně do kamery řekne, že se nechce „ukazovat venku s cikánem,“. Extrémem jsou hysterické záchvaty či zaslepená neschopnost bavit se na romské oslavě. Jsou to momenty, kdy Výměna přestává být zvrhlou zábavou a začíná být neméně zvrhlou ukázkou jakéhosi vzorku českého latentního rasismu (lidé typu „nejsem rasista, ale …).

httpv://youtu.be/YckYu0oIZDo

Nutno poznamenat, že nedochází k žádné glorifikaci Romů (častý symptom aktivistů) ani se na ně nenahlíží nijak pokřiveným způsobem. Jde o rodinu. Obyčejnou rodinu, která zde slouží jen a pouze jako katalyzátor k „hysterčení“ nové manželky. Důležité je, že stereotypem není ona romská rodina, nýbrž žena, která se k nim na deset dnů nastěhuje. Přichází jakožto „typický“ latentní rasista, který není schopný racionálně odůvodnit svůj strach. To jde ruku v ruce s dalším stereotypem, kterým je nahlížení na Romy jako na „divoké“, hlasité, špinavé, nepracující a hlavně odlišné. Odzbrojující je její označení „černé hlavy“. Zbytečné poznámky, přehnané reakce a neschopnost vést opravdový dialog jen zvyšují zeď neporozumění, která mezi majoritou a minoritou stojí a přesně takovýto „nepřiznaný“ rasismus brání v jejím strhnutí.

Závěrem

Právě pro využívání stereotypů, hlavně tedy pro jejich utvrzování a ploché zobrazení, jsem kdysi ve svém komentáři na ČSFD nazval Výměnu manželek exploatací a po šesté sezóně si za označením stále stojím. Pořád jde o extrémní snahu zavděčit se lidem, pro které je nalepování snadno rozpoznatelných značek jednodušší než jakékoliv kritické myšlení. Pořád jde o ploché a bulvární znázornění konfliktů, rodinných i rasových.

Výměna manželek může být vnímána jako plnohodnotná exploatace, jsou tu tedy diváci, kteří jí sledují pro zvrhlé pobavení s vědomím, že jde o brak, který záměrně (a bulvárně) naplňuje a podporuje předsudky, ale tato skupina není pro pořad cílová. Stejně jako s jakoukoliv jinou exploatací, cílovou skupinou jsou lidé, kteří vnímají stereotypy jako „správné“ a nad účastníky mohou pohoršeně ohrnovat nos a vesele si na gauči říkat, jací se tam hlásí blbci. A to je pravděpodobně ten největší paradox. Výměna manželek nám nastavuje zrcadlo, které si prohlíží skoro milion lidí týdně, ale málokdo se do něj doopravdy podívá.

2 KOMENTÁŘE

  1. "Co sis jako myslel, tyvole?! Že když tam budeš kmitat vole před Vendulou a před kamerama že co tyvole!" Říz jak vyšitej! Fatality!

    Myslím si, že každé zvrhlé pobavení se u těchto exploatací přemorfuje až v masochistický zájem. Člověka to pomalu pohltí, jako blob, a než si to uvědomí, má za sebou tři série plné napětí a akce z českých domácností.

    Každopádně, úžasná ukázka toho, jak se dá rozebrat "odpaďák" "průměrných" českých rodin.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

VOD

Čtěte také