Je středa večer, což neznamená nic jiného, než další díl speciálu na pokračování „Filmové osobnosti“. Po režisérovi Davidu Fincherovi se zaměříme na zástupkyni něžného pohlaví – herečku Audrey Hepburnovou. Pohodlně se usaďte a čtěte životní příběh jedné z nejslavnějších filmových osobností, se kterou se však život vůbec nemazlil.
Když se řekne Audrey Hepburnová, všem se jistě vybaví milé, krásné, usměvavé děvče, které ve filmech jako Prázdniny v Římě, či My Fair Lady stále okouzluje diváky, i když jde v průměru o půlstoletí staré snímky. Její životní příběh je však prolezlý nejrůznějšími nástrahami, jenž této talentované herečce ztěžoval cestu za štěstím. Narodila se jako Audrey Kathleen Ruston, 4. května 1929 v Bruselu, bývalému britskému fotbalovému brankáři a podnikateli Johnovi Victorovi Rustonovi a holandské vážené baronce Elly van Heemstraové. Příjmení Hepburn pochází z otcovy strany, kdy jeden z jeho předků – James Hepburn – byl údajně třetím manželem popravené skotské královny Marie Stuartovny. Zajímavostí je, že otec budoucí filmové hvězdy se narodil svým irským rodičům nedaleko Prahy v obci Úžice, kde jeho rodina vlastnila cukrovar.
Malá Audrey navštěvovala střídavě soukromé školy v Nizozemsku a v Anglii, ale po odchodu jejího otce od rodiny, zůstala natrvalo s matkou v holandském Arnhemu. S životem bez tatínka se dlouho těžce vyrovnávala a špatnou životní situaci ještě umocnila druhá světová válka, respektive nacistická okupace Nizozemska. Společně s matkou byly nuceny žit s falešnými doklady pod pseudonymy, jelikož jejich britsky znějící jména by jim mohla způsobit potíže. S blížícím se koncem války se však situace ještě zhoršila. Na jedné straně sice Spojenci osvobozovali jednu část Evropy za druhou, ale zároveň v zimě 1944 trpěly země Beneluxu hladomorem a americké nálety téměř srovnaly Arnhem se zemí. Audrey trávila těžké chvíle doma s četbou a také se věnovala svému milovanému baletu. Někde se můžete dočíst, že se společně se svojí matkou aktivně zapojovaly do protinacistického odboje, ale samotná Hepburnová tuto informaci nikdy nepotvrdila. Jisté ale je, že se u ní vyvinula silná vlastnost ochoty a snahy pomáhat ostatním lidem, což se poté projevovalo i po celý zbytek jejího života.
Po válce se Audrey společně s matkou přestěhovala do Amsterodamu a poté Londýna, kde studovala na baletních školách a živila se jako tanečnice a příležitostní modelka. Kariéru nadějné tanečnice však překazila její výška se svými 170 centimetry, prý až komicky nad ostatními vyčnívala. V roce 1948 získala i první filmové zkušenosti ve snímku Dutch in Seven Lessons, kde si zahrála malou roli letušky Nizozemských královských aerolinek KLM. Další role přicházejí až v roce 1951 s filmy Smích z ráje, One Wild Oat nebo Zlaté věže. Zlomem byl pak rok 1952, kdy využila své baletní zkušenosti ve filmu The Secret People a poté si jí šťastnou náhodou na natáčení Monte Carlo Baby všimla francouzská spisovatelka Colette, jež jí zajistila hlavní roli v broadwayské hře Gigi. Za ni získala mj. populární cenu Theatre World Award a mladé Audrey si začínali všímat hollywoodští lovci talentů.
Hned v následujícím roce získala možnost zazářit po boku slavnějšího kolegy Gregory Pecka ve filmu Williama Wylera Prázdniny v Římě. Tato dokonalá romantická komedie vyprávějící příběh amerického novináře, kterého okouzlí mladá princezna, získal celkem 10 nominací na filmového Oscara, přičemž Audrey Hepburnová si domů odnesla plešatou sošku za nejlepší ženský herecký výkon. Z talentované herečky se rázem stala hvězda první kategorie a najednou byla tato původem belgická rodačka zcela na roztrhání. Když se jí o mnoho let později významná americká novinářka Barbara Waltersová zeptala na její vůbec nejmilejší film, Audrey bez váhání odpověděla Prázdniny v Římě.
Díky spolupráci s módním designérem Givenchym začala také určovat trendy v oblékání a každá dívka tehdejší doby se začala stylizovat do vizáže krásné Hepburnové. Plnila přední stránky nejvýznamnějších novinových plátků a následovaly slavné filmové role v dnes už klasických klenotech stříbrného plátna. Z těch hlavních jmenujme například postavu Sabriny ve stejnojmenném snímku (1954), hraběnku Natašu Rostovovou ve Vojna a mír (1956) nebo sestru Luke v Příběhu jeptišky (1959). Audrey byla zbožňována jak fanoušky, tak odborníky, kteří v ní kromě jejího přirozeně dokonalého vzhledu viděli i nesporný herecký talent. Představovala nový typ krásy, určovala módní trendy a správnou eleganci.
V roce 1961 přišla pro Audrey Hepburnovou zřejmě nejslavnější role její kariéry vůbec. Jako mladá, emancipovaná, bláznivá a lehkomyslná Holly Golightlová si Audrey v Snídani u Tiffanyho, pojistila svůj statut nesmrtelné hvězdné osobnosti. Tato pro mě jedna z nejlepších romantických komedií vůbec získala celkem pět nominací na Oscara (včetně té pro herečku v hlavní roli) a v roce 2012 byl film zařazen do Národního filmového registru USA, který je součástí knihovny amerického Kongresu. Zajímavostí je, že nebýt právě výsostního postavení Audrey Hepburnové, tak by se do filmu zřejmě nikdy nedostala slavná oscarová píseň Moon River, kterou chtěl původně prezident Paramountu zcela vyškrtnout. Herečka si postavila hlavu a přes slova: „Jedině přes moji mrtvolu!“ prostě nejel vlak. V průběhu šedesátých let natočila Hepburnová ještě dalších sedm filmů (včetně fantastického komediálního muzikálu My Fair Lady. Její zpěv tehdy dabovala populární zpěvačka Marni Nixonová) ale v roce 1967 pověsila dočasně svoji hereckou kariéru na hřebík.
Osobní život Hepburnové totiž neprobíhal tak idylicky jako ve filmech, ze kterých ji všichni znali jako usměvavou a šťastnou osobnost. Její život byl propleten několika menšími, či většími románky a tu pravou a opravdovou lásku nalezla až téměř ke sklonku svého života. Už při natáčení Sabriny se velmi zamilovala do svého kolegy Williama Holdena, který měl však ženu a dítě. Z utajovaného vztahu nakonec sešlo a dalším důležitým mužem v životě Audrey Hepburnové byl režisér a herec Mel Ferrer, za kterého se po nějakém čase provdala. Čekali spolu dítě, ale poté přišel obrovský šok, když doktoři populárnímu páru sdělili, že Audrey v pokročilém stupni těhotenství potratila. To byla pro ni zdaleka největší rána v životě, protože jestli bylo něco, co si tato krásná herečka z celého srdce přála, tak to bylo právě vychovávání vlastních potomků. I další těhotenství skončilo nezdarem a manželé začínali ztrácet naději.
Radostným momentem se pro Hepburnovou s Ferrerem stal datum 17. ledna 1960. To se jim totiž narodil syn Sean a Audrey mohla být konečně po tolika letech zoufání a čekání doopravdy šťastná. Svému synovi herečka obětovala vše, a proto bylo místy velmi komplikované skloubit filmová natáčení s péčí o rodinu. To se podepsalo i na jejím vztahu s manželem Melem Ferrerem. Ten prý údajně velmi těžce nesl obrovskou popularitu své ženy a rodinnou idylku tedy zákonitě vystřídaly hádky a odcizení. Ve výše zmíněném roce 1967 neexistovalo jiné východisko než rozvod. Zanedlouho se však zamilovala znovu. Šlo o italského psychiatra Andrea Dottiho, kterého však provázela pověst nezkrotného lamače srdcí, ale ani to slavnou herečku neodradilo. Ve svých jednačtyřiceti letech porodila své druhé dítě – Lucase, a rozhodla se veškeré své úsilí věnovat jen a jen rodině. Po třinácti letech manželství však ztroskotal i vztah s italským playboyem, který často rád měnil svoji téměř padesátiletou ženu za mladší slečny a Audrey Hepburnová tak zůstala opět sama.
Posledním a zřejmě také nejstabilnějším životním partnerem se stal pro Hepburnovou o sedm let mladší Nizozemec Robert Wolders. Ač se to zdá neuvěřitelné, tak oba během války spolu nevědomky pobývali jako sousedé v holandském Arnhemu. Herečka se opět zamilovala a našla ve Woldersovi konečně životní oporu. Společně se chopili údělu, který je oba spojoval – pomáhání dětem, které to opravdu potřebují. Vzdělaná a chytrá Audrey (plynule hovořila sedmi světovými jazyky) se stala velvyslankyní dětského fondu OSN a známá je například její dobročinná činnost pro chudé v Somálsku. Co se týče stříbrného plátna, tak jejím úplně posledním filmovým zářezem byla role Hap ve Spielbergově romantickém Navždy z roku 1989. Robert Wolders ji stál věrně po boku až do její smrti ve Švýcarsku. Zemřela 20. ledna 1993 na rakovinu.
Audrey Hepburnová byla krásná, elegantní, inspirativní, laskavá a obdivuhodná osobnost, která se se svoji povahou zasloužila o zlepšení životních podmínek těch, kteří to potřebovali nejvíce. Jako herečku ji milovali jak diváci, tak filmoví kritici (získala jednoho Oscara a další čtyři nominace) a pro mnohé zůstává dodnes symbolem nádherné a talentované umělkyně, kterých je v současné době opravdu poskrovnu.
