Jen málokterý snímek z poslední doby se „těší“ tak rozporuplným reakcím. Jedni jej zavrhují jako nudnou zbytečnost o ničem, protože v něm nenašli to, co je třeba v něm hledat, abyste se mohli řadit do té druhé skupiny – do té, která si Llewyna Davise oblíbila a nechala se jím zasáhnout. Ať už proto, že v jeho postavě viděli tak trochu sami sebe, a nebo prostě proto, že Llewyn Davis vlastně celý život jen prohrával, a lidé mají obecně rádi ty, kteří nevyhrávají.
V nitru Llewyna Davise se tváří trochu jako hraný dokument, jímž se bratři Coenové (Paříži, miluji tě, Big Lebowski) pokouší o dostat divákovi pod kůži smutným příběhem a emocemi. Záleží tedy hodně na tom, v jakém jste aktuálním rozpoložení. Abyste Llewyna Davise pochopili, dokázali se do něj vžít, musíte ho nejprve chápat, a to můžete jedině v případě, že jste sami měli v životě období, kdy jste si připadali – a všem okolo jste připadali – tak trochu jako loser.
Llewyn Davis je newyorský hudebník, který nemá domov a přespává po kamarádech. Snaží se prorazit s folkovou hudbou, ale má v životě neustále smůlu, a tak se potácí na prahu bezdomovectví a vnitřní prázdnoty, kterou zaplňuje jen hudba. Bohužel se zatím nenašel nikdo, kdo by jí docenil. Llewyn ale bojuje, nevzdává se a poslední nadějí mu je producent, kterého vyhledá v Chicagu a nabídne mu své umění.
Autoři snímku, Ethan a Joel Coenovi, mají za sebou řadu úspěšných snímků, a nejsou tak žádnou malou rybou v obrovském hollywoodském rybníku. Většinu svých snímků si také sami píší, a tak i Llewyn Davis je více méně autorskou záležitostí. Mezi nejznámější filmy jejich minulosti patří třeba Záskok, Fargo, Big Lebowski, Paříži, miluji tě, Tahle země není pro starý nebo Po přečtení spalte.
Bratři Coenovi společně natáčeli filmy už jako malí kluci a mají tak zkušeností víc než dost. Debutovali v roce 1984 napínavým thrillerem Zbytečná krutost. Zaměřují se na thrillery nebo komedie a jsou známí svým cynickým smyslem pro humor. Že jsou špičkovými tvůrci dokazuje i počet nominací na nejuznávanější filmové ceny – oba mají shodně celkem 7 nominací na Oscary (vždy buď scénář, nebo režie) a 4 nominace na Zlaté Glóby. Z toho si celkem tři Oscary odnesli (scénář a režie za film Tahle země není pro starý a scénář za film Fargo), Zlatý Glóbus na ně zbyl jeden (scénář za film Tahle země není pro starý). Nejsou to tak žádná „béčka“ ve filmovém světě a jejich příjmení má zvučnost a uznání.
V recenzovaném snímku opět odvádí výbornou práci, ačkoli se na ně s nominacemi tentokrát nedostalo. Coenovi jsou známí také tím, že mají pro natáčení snímků shodný cit, a tak se jim občas říká „dvojhlavý režisér“. Nevím, zda toto přízvisko sedí, ale mám-li to posuzovat dle výsledků, rozhodně se to dá potvrdit. Llewyn Davis je totiž další příběh, který stojí za to vidět, a hlavní zásluhu na tom mají právě vystudovaný scénárista (Joel) a filozof (Ethan). Jen pro zajímavost, Joel se soustředí na režii a Ethan především na produkci, přesto jsou většinou uváděni jako režiséři oba, protože jsou na sobě v rámci každého díla naprosto závislí.
Hodně vzdáleně by se dalo tvrdit, že V nitru Llewyna Davise je tak trochu muzikál, ale není to přesné. Spíše je to film, kde často zaznívají písničky. A ačkoli každý máme odlišný hudební vkus, musím říct, že všechny písničky, které v tomto filmu můžeme slyšet, jsou naprosto geniální. I to je věc, která vás může v názoru na Llewyna Davise v mnohém ovlivnit – nesedne-li vám styl písní, pak budete po každou píseň netrpělivě čekat a zkazíte si tak zážitek. Mně naopak zážitek umocňovaly. Ale o tom až dále.
O tomto snímku nelze hovořit jako o motivujícím dílu, protože i přesto, že Llewyn Davis o svůj osud bojuje ze všech sil, nedá se říct, že závěr jeho příběhu by měl nějak zvlášť podporující charakter. Přesto se jedná o skvěle zpracovaný umělecký film, který sice nenabízí velké napětí nebo akci, ale rozhodně velké emoce, jež nelze přehlédnout a které vám nedovolí pochybovat, že Llewyn Davis je vlastně skvělý člověk a úchvatný umělec, který má v životě prostě jenom neuvěřitelnou smůlu. A možná si i necháte vnuknout myšlenku, že jeho osud může potkat prakticky kohokoliv, a trochu víc si budete, aspoň po dobu, kdy nad ním budete přemýšlet, vážit maličkostí okolo vás.
V nitru Llewyna Davise je snímek, který vám může připadat obyčejně, ale vzbuzuje pocity, které rozhodně neumí vzbudit každý film, tím spíš, že je příběh podáván tak trochu dokumentární formou a jsou do něj vkládány hudební vložky, které jsou doslova pastvou pro uši. Veškerá snaha o přehlédnutí hlavní myšlenky a poselství je tak zbytečná, protože si vás najde sama, emocionálně, právě i podpořena tou dokonalou hudbou, která vám nedovolí se nudit, ani kdyby vás příběh samotný nebavil. V nitru Llewyna Davise není pro každého, ale ten, kdo se s ním srovná a sžije, bude od začátku do konce doufat, že neskončí.
Llewyn Davis je skvělý film. Coenovi jsou jistota kvality a zde to opět dokazují. Setkal jsem se s názory, které můj vesměs pozitivní pohled nesdílí a jsou z něj doslova unuděni, ale zde se jasně ukazuje, jak jsou lidé rozdílní a jak odlišně vnímají charakter filmu, a že vlastně vůbec není důležité, jak měli tvůrci v úmyslu příběh podat, protože si z něj každý vezme něco jiného – někdo ho bude brát jako otravné klišé, někdo jako přínosnou a silnou zábavu.
A silný film to určitě je. Od začátku sledujeme charakter, který je očividně nevyrovnaný, neočekává už od života vůbec nic a z posledních sil se snaží prorazit v tom, co má nejraději. Chvíli se tváří, jako že je se svým osudem smolaře smířen, pak už ale přestává věřit vlastnímu přesvědčení a vidíme, že i přes na pohled smířlivou osobnost je uvnitř stále prázdný a nervózní z toho, že neměl život podle jeho představ. Vidíme geniálního hudebníka, který rozhodně měl na to, aby to dotáhl daleko, ale prostě a jednoduše neměl v životě dost štěstí a odvahy.
V čem je tak zajímavý tento příběh, který už tu také byl a není tak ničím originálním? V podání, které zasahuje emoce, a tvůrci se tak sami dostali do pozice, kdy mají povinnost donutit nás doufat v typicky americký happyend. V hereckých výkonech, které jsou slušně zvládnuté. V hudbě, která nás v tom příběhu utápí ještě o to víc, že má ambivalentní vlastnosti – chvíli je tak trochu depresivní a jindy zase skvěle pozitivní. A v neposlední řadě také v neočekávání toho, co bude následovat. V podstatě po celý film čekáme, kdy už se na Davise konečně štěstí obrátí, a ono to ne a ne přijít. A nás to frustruje, i přesto, že nenávidíme happyendy, protože jsou tak trapné a nereálné.
Llewyn Davis přináší poselství, a sice, abychom se nevzdávali, i přesto, že výsledek ani tak nemusí přijít, protože vzdát se by znamenalo nestát se někým, kým chceme být. A také nás trochu nutí vážit si věcí, které bereme jako samozřejmé, protože jsou na světě i okolo nás tací, kteří nemají to štěstí mít stabilní domov nebo zaručené úspěchy. Někdo v Llewynu Davisovi může vidět vzor, nebo aspoň někoho, na koho si mohou vzpomenout, až si zase jednou budou myslet, že mají smůlu. Jiní v něm mohou vidět idiota, který nechtěl pracovat a nedokázal se prosadit. A o tom Llewyn Davis je. O pocitech.
O režii jsme již hovořili a ta je zvládnutá parádně. Bratři z Minnesoty znovu nezklamali a už teď se nemůžu dočkat Suburbiconu, který nás čeká příští rok a bude už 19. společným snímkem sehraných sourozenců. Co se týče Oscara Isaaca, ne, že by byl nějak zvlášť oslnivý, ale zahrál dostatečně uvěřitelně na to, abyste jeho roli brali vážně, a to stačí k průchodu emocí, jež film nabízí (otázkou je, jestli je přijmete). Překvapil Justin Timberlake, kterého obvykle nemám rád, ale tady působil celkem přirozeně. A John Goodman byl jako obvykle skvělý. Je však třeba říct, že herecké výkony nejsou to hlavní, čím by bylo třeba se dlouze zabývat a co by ve snímku extra vynikalo. Tím je…
Hudba. Folk ze šedesátých let, který je naprosto dokonalý už sám o sobě, a v tomto snímku je doveden k naprosto úchvatným zážitkům, kdy v průběhu písně doufáte, že nikdy neskončí. Nejen Oscar Isaac, ale i všechny ostatní písně, které ve filmu zazní, jsou pro uši člověka, který má folk v srdci, jako nádherné pohlazení. Musíte ty písně milovat, abyste si mohli zamilovat i ten film. A pro mě jsou americká šedesátá léta v hudbě tím nejlepším. Nemá smysl dál se tím zabývat, tu hudbu buď milujete a umí vás rozvibrovat, nebo vám nic neříká a pak vás pravděpodobně mine i myšlenka snímku jako takového, protože obojí – příběh i hudba – jsou nenávratně spojeny v jeden holistický článek, kde každá nefungující část rozkládá celek a nebo ho naopak skládá dohromady. Když budete cítit tu hudbu a otevřete se, pocítíte i příběh Llewyna Davise. V opačném případě nad ním budete ohrnovat nos.
Ne, že by něco z toho bylo dobře a něco špatně. Ale všechny filmy jsou zčásti založeny na emocích, které ve vás musí vyvolat, aby vás zaujal, a u filmů tohoto typu to platí dvojnásob. Llewyn Davis vás chytne a nepustí. A nebo vás bude nudit. Vybrat si můžete sami, záleží na tom, co jste zač a co chcete udělat pro to, abyste se maximálně otevřeli a dopřáli si hudební zážitek, který prokládá zajímavý, zábavný a zároveň děsivý příběh o někom, kdo byl prostě po celý život až moc smutný a slabý na to, aby něčeho dosáhl, ale dost silný, aby o to aspoň bojoval.
V nitru Llewyna Davise je snímek, který si můžete vyložit dvěma způsoby. Buď v něm uvidíte obyčejný film s docela ohraným námětem, který je technicky sice dobře zvládnutý, ale jinak nemá co přinést a místy je i trochu nudný. A nebo vás zaujme Davisova osobnost, jeho muzika, jeho ambice, jeho snaha a chuť i přes to všechno bojovat dál a nevzdávat se, a pak pro vás bude přínosný. Každý při první scéně stojí na rozcestí mezi těmito dvěma možnostmi a po několika minutách vás to doslova odhodí na jednu nebo druhou stranu. A podle toho, na kterou spadnete vy, podle toho také budete Llewyna Davise hodnotit. Když spadnete na stranu, která k vám emoce nepustí, pravděpodobně vás snímek jako celek zklame. Když spadnete tam, kam jsem se dostal já, budete nadšeni z toho, co vám bylo zprostředkováno.
- V nitru Llewyna Davise / Inside Llewyn Davis
- Trailer #1
- Drama / Hudební
- Stopáž: 105 minut
- Režie: Ethan Coen, Joel Coen
- Scénář: Ethan Coen, Joel Coen
- Hudba: Owen Pallett
- Hrají: Oscar Isaac, Carey Mulligan, Justin Timberlake, John Goodman, Jeanine Serralles, Garrett Hedlund, Adam Driver, F. Murray Abraham, Max Casella, Ethan Phillips, Alex Karpovsky a další