Retro: Mulholland Drive (2001)

Přečtěte si

Autor

Jaroslav Thraumb
ČSFD: jerry12

David Lynch. To jméno, ten šarm, to tajemno. Tento muž je právem absolutním králem psychomysteriózních snímků, které mnozí nechápou, nebo možná chápat nechtějí, ale všechny pojí jedno slovo, jež v sobě skrývá hlubokou, otevřenou propast plnou myšlenek a uvědomění – symbolika. David Lynch v minulosti mnohokrát dokázal, že není jen běžným tvůrcem, ale zároveň surrealistou, expresionistou i postmoderním umělcem, který dokáže svými filmy vzbudit rozporuplné a naprosto neuvěřitelně silné až impresionistické emoce, které zamávají i s pevnou osobností a způsobí její vnitřní rozklad a nejistotu o pravosti vlastního vědomí.

David Lynch - mistr symboliky a projekce vědomí
David Lynch – mistr symboliky a projekce vědomí

Tuším, že na rozbor jeho největšího díla – Mazací hlavy – jsou ne všichni úplně připraveni, protože Mazací hlava má reálnou schopnost doslova a trvale tříštit osobnost, a tak se pustíme do druhého emocionálně nejsilnějšího umělecko-experimentálního snímku tohoto transcendentálního tvůrce, který je mým osobním favoritem a je jím právě Mulholland Drive. David Lynch se kromě jiného vyznačuje jednou schopností, kterou v divácích záměrně vyvolat je téměř nemožné a jen málokterý režisér by měl v plánu se o to úmyslně snažit – jeho filmy patří k těm vůbec nejrozporuplnějším, které americká i globální kinematografie pamatuje. Část diváků jeho filmy po dvaceti minutách vypíná a zapisuje si, aby se na příště vyhnuli jakýmkoliv pokusům o další chápání tohoto tvůrce a jeho záměrů. A druhá část, ta, která nás bude zajímat, je možná minoritní a diametrálně odlišná od té první, ale v zásadě a bez nejmenších pochybností také přemýšlivější, kreativnější a duševně silnější, a to je ta část, která filmy Davida Lynche přímo miluje.

David Lynch je experimentální tvůrce, který nikdy příliš nehleděl na finanční okolnosti jeho filmů. Je to částečně nezávislý režisér, který by jen těžko spočítal, kolikrát ho s jeho scénáři studia posílala domů a nechtěla se s ním už dál bavit. Ale stejnou měrou, jakou Lynch dokáže zprostředkovat emoce prostřednictvím plátna, má přesvědčovací schopnosti i v reálném životě, a tak třeba právě Mulholland Drive dostalo finanční podporu velmi zajímavým a trochu i komickým způsobem. David Lynch přišel s konceptem části filmu, který předložil těm, kdo o financování snímku rozhodovali. Když se ho pak zeptali, kde je druhá část, že koncept nemá žádné rozuzlení, žádné pokračování, David Lynch řekl: „Pokud chcete vědět, jak to dopadne, musíte zaplatit natáčení.“ A, věřte nebo ne, prošlo mu to.

To je důkazem nejen o tom, že je Lynch neuvěřitelně silná a vyrovnaná osobnost, ale i o tom, že má odvahu. A jaká vlastnost je víc potřeba při snaze o získání divákovy pozornosti pro experimentální film, než právě odvaha? Můžete být Lynchovým jakkoli fanatickým odpůrcem, ale jedno musíte uznat. Jeho schopnost vzbouzet emoce – i kdyby jen definitivní nenávist vůči jeho tvorbě – je až paranormální. A to se mu musí nechat, že přirozeně ti, kteří se do jeho tvorby zamilují, nebudou mít už nikdy dost. A může točit nesmyslných a šokujících filmů typu Inland Empire kolik chce, jeho fanoušci se ho nevzdají a nikdy se jeho tvorby nepřestanou zastávat, protože je tak fantastická a tak šokující. David Lynch je mystifikátorem číslo jedna a tento titul už mu asi dlouho nikdo neodpáře. Ani Ingmar Bergmann nedosahoval takových ohlasů mezi filozoficky smýšlejícími lidmi, jako právě David Lynch, pán našeho vědomí.

Mulholland Drive
Mulholland Drive

Mulholland Drive je opus, který v sobě skrývá tisíc podtextů, tuny symboliky a pro běžného diváka – a vlastně i pro náročného – je nepochopitelným snímkem, jehož poselství však nelze přehlédnout… nemáte-li v úmyslu ho přehlížet záměrně. Nepochopitelným z velké části ale má být, protože David Lynch do něj, stejně jako do ostatních jeho filmů, projektuje vlastní pocity a emoce, jeho životní období, jeho afekty, jeho samého. A může kdo chce tvrdit, že Mulholland Drive je o ničem nebo jen zbytečná fraška, která se snaží o pozornost psychologickou formou vyvolávání šoku. Mulholland Drive je sám o sobě dost psychologický na to, aby byl hoden povinnému promítání ve všech oblastech, kde je potřeba silné osobnosti, jako například ve vojenství, protože jen málokdo Mulholland Drive unese a bude mít náladu a psychickou zdatnost nad ním hluboce přemýšlet. Ti, kteří je mají, mohou slavit, protože jsou výjimkou v majoritním mainstreamovém proudu, kterému se z tvorby našeho génia dělá špatně. Nám ne.

Mulholland Drive je o dívce, která po autonehodě ztratí paměť. Vloupá se do cizího domu, aby se vyspala, a doufá, že po probuzení se jí paměť vrátí. Jenže to se nestane a místo toho jí objeví neteř majitelky domu, která se právě přistěhovala, aby se v Hollywoodu ucházela o roli ve filmu. A tak začíná jejich společné pátrání po ztracené identitě, které je plné tajemna, hrůzy, zvláštních lidí i pocitů, ale také lásky, pochopení a empatie.

Protože David Lynch už v průběhu natáčení věděl, co dělá, a že se po premiéře filmu začnou objevovat horlivé diskuze o významu díla a o tom, jak je vhodné jej pochopit, poslal na veřejnost vzkaz, ve kterém sepsal deset bodů, tzv. „klíčů“ ke smyslu Mulholland Drive, aby to diváci měli jednodušší. Na základě těchto klíčů pak vznikla řada teorií, z nichž žádnou David Lynch nepotvrdil, takže v podstatě dodnes ví jen sám tvůrce, jakým způsobem by měl být film pochopen. Možná, že v některých bodech tohoto silného uměleckého díla ani význam není a marně ho tam hledáme, protože jde jen o hru, jejíž cílem bylo právě to, aby byl film tisíckrát rozebírán a analyzován. Nicméně film jako celek, především pak jeho druhá polovina, stojí prakticky kompletně na symbolice. A symbolika je právě to slovo, které spojuje všechny Lynchovy filmy a není jen silná a skutečná, ale pro někoho až příliš osobní a drzá.

Klíče, o kterých jsem hovořil, jsou následující. Ti, kteří film viděli, si pravděpodobně vzpomenou; ostatní si je mohou také přečíst, nejedná se o spoiler, ale naopak o „návod“, čeho si ve filmu všímat, co má holistický význam pro dílo jako celek a díky čemu je možné jej lépe přijmout a uchopit. Zde jsou:

"Máme to zrušit?"
„Máme to zrušit?“

Když budete pozorní na začátku filmu, objevíte dva klíče ještě před úvodními titulky. | Všímejte si červeného stínidla lampy. | Zapamatujte si název filmu, pro který Adam Kesher hledá svou herečku. Objeví se tento název ještě někdy? | Autonehoda je hrozná událost. Dávejte pozor na místo, kde k ní dojde. | Kdo přináší modrý klíč – a proč? | Neztraťte z očí šaty, popelník a kávový šálek. | Co je cítit ve vzduchu v klubu Silencio, co se děje v něm a co kolem něj? | Pomohl Camille jenom její talent? | Sledujte detaily spojené s mužem za restaurací Winkies. | Kde je teta Ruth?

Těchto deset dílčích klíčů k pochopení symboliky, jež se ve filmu objevuje a je prezentována za pomoci emocí vyvolávaných v divákovi, je možné přijmout různě. Na jednu stranu mohou být skutečné a reálně vést k vysvětlení – potom se za 13 let od premiéry filmu ještě neobjevil regulérní divácký návrh vysvětlení, který by vzal v úvahu všechny klíče a logicky zdůvodnil jejich použití v této metanaraci. Na druhé straně však tyto klíče mohl Lynch použít jen jako způsob umocnění pocitů z filmu jako celku, k zintenzivnění psychologického, emocionálního a mysteriózního zážitku a k podmanění divákovy pozornosti a vyvolání zájmu o skutečné, faktické vysvětlení, které ale neexistuje. Já osobně jsem přesvědčen, že jsme v Mulholland Drive byli svědky obojího – jak Lynchovo pohrávání si s divákovou pozorností a kolísáním reality vědomí v kombinaci s mystifikacemi, tak s velmi, velmi, ale opravdu velmi hlubokou symbolikou, která nemá životní význam jen pro tvůrce samotného, ale i pro diváka, který se odváží ji přijmout za svou.

Zmíněné indicie nedávají na první pohled smysl. Co bychom měli vidět na popelníku a jak nám pomůže určit význam scény, natož pak snímku jako celku? To je ale blud, který v sobě necháváte umocňovat tím víc, čím víc věříte, že v těchto bodech odpovídající smysl není. Jednoznačnou odpověď z nich nevyčtete, a můžete se na Mulholland Drive dívat desetkrát denně. Ale každá z těchto indicií vás může přesvědčit o tom, že sám Lynch těmto bodům dává význam, a tudíž, budeme-li si stát za tím, že film je symbolika jako celek, význam také má. Nyní prosím ty, kteří Mulholland Drive ještě neviděli, aby přeskočili následující odstavec, kde použiji celkem důležitý a nebezpečný spoiler. Od dalšího odstavce už se zase budu držet jen teoretických vod struktury okolností vzniku snímku a žádnou zápletku vyzrazovat nebudu.

Mulholland Drive je v podstatě sen. Na začátku vidíme, jak jde Diane spát. To, co se odehraje posléze v následujících dvou hodinách (z divákova pohledu), je pouze snovou představou hlavní postavy, která si projektuje své nesplněné touhy, odbourává svá životní selhání a vytváří si iluzorní svět, ve kterém je všechno tak, jak by si přála. Všechno, od ztráty osobnosti přes lesbický vztah až po závěrečné rozuzlení tohoto „snu“, je symbolikou, kde každá dílčí část značí symbol něčeho, co v kontextu díla a pro dílo jako celek znamená nepostradatelný emoční koncept a lze ho v konečném výsledku také definovat. Tento sen je ale ve skutečnosti realitou, protože i realita samotná je zde (a vlastně i v našich životech) snem. Je velmi těžké to vysvětlovat, a to je další úžasná věc na Lynchových dílech – jsou to filmy bez přímého, uzavřeného a jasně definovatelného charakteru, které je možné si vyložit různě, dle emocionálního i racionálního rozpoložení člověka – jak osobnostního, tak aktuálního. A to je právě to, čeho chtěl David Lynch docílit – tak, jak on do Mulholland Drive vložil svůj charakter i aktuální duševní stav, tak my jako diváci jej přejímáme a vykládáme si po svém.

Muž za restaurací Winkies - další symbolika
Muž za restaurací Winkies – další symbolika

Tím se tedy pomalu dostáváme k mému subjektivnímu vyložení tohoto epického díla jako celku a k mému názoru na něj. Mohu si s klidem na duši a naprostou ignorancí vůči protestům některých, typu „nepřeháněj“, stát za tvrzením, že Mulholland Drive je emocionálně a duševně (i duchovně) tím naprosto nejsilnějším snímkem, který jsem měl možnost kdy vidět. To, jaký přímý i podvědomý vliv na vás bude Mulholland Drive mít, závisí na řadě faktorů – veřící vs. ateista, extrovert vs. introvert, naivní vs. skeptický, kreacionistický vs. darwinistický. Vše v rámci vašeho charakteru hraje roli, protože Mulholland Drive se postará o promíchání celé vaší osobnosti, a důsledky, které to bude mít, závisí jen a pouze právě na tom, co jste za člověka ve vašem nitru. Tento film se zavrtá do vašeho Bytostného Já a jakákoliv persona, kterou vám společnost průběhem let nevědomě vytvořila, pro něj bude nefunkční a jakoby neexistující.

Celý film by se dal kompletně rozebrat a vyložit v rámci psychoanalýzy, ale tím vás nebudu zatěžovat, protože už byste se museli zabývat dalšími aspekty a byli byste z toho zmateni ještě víc, než jste pravděpodobně nyní. Řekneme si jen větu, kterou kdysi řekl Sigmund Freud a která celý film dokonale vystihuje: „Sen je iluzí vycházející z útržků reality s cílem plnit přání spícího.“ | spoiler | Vše, co Diane prožije, je jen symbolem projektovaným do sna v rámci jejích přání. Modrý klíč – symbolika smrti; vyhození Adama z jeho domu – symbolika závisti jeho lásky s Camillou; Coco – matka Adama, která se ve snu objevuje jako milá paní domácí, proto, že i v reálu se k Diane chovala hezky. To je jen zlomek symbolických scén a významů, které se ve filmu objevují a jsou jen změněnou projekcí Dianiných tužeb. | konec spoileru | Tato symbolika pak, v kombinaci s naprosto dokonalým režijním umem autora, vytváří mrak pochybností o vašem vlastním Já a stává se jakoby skutečnou, i přesto, že vlastně existuje jen na plátně.

Mně Mulholland Drive otevřelo oči. Vždy jsem byl duchovně založeným člověkem, ale nikdy jsem nevěřil, že osobnost, ego a vlastně celý můj svět je jenom představou, kterou si promítám v myšlenkách, a že život, který žiji, je jen projekcí mých tužeb a chtíčů, kterým dávám „život“ díky kreativním schopnostem, jež má moje egoistická mysl. Mulholland Drive vás donutí, naprosto geniálním, nepochopitelným a zároveň logickým způsobem, přehodnotit své názory na jednotlivé dílčí aspekty vašeho života. A i přesto, že na první pohled působí tak, že vlastně nedává smysl, tak pravdou je, že Mulholland Drive dává větší smysl, než jakýkoliv jiný film. Je něčím výjimečným, co nelze považovat jen za audiovizuální dílo, ale jako učebnici, která vás zbaví iluzí o faktičnosti, přesnosti a objektivnosti vašeho vědomí a způsobí, že budete muset zničit své dosavadní plány, protože najednou uvidíte věci v jiném světle, pro které neexistuje vysvětlení.

Mulholland Drive vás naprosto dostane… a nebo nad touto recenzí budete jen kroutit hlavou a přemýšlet, jestli na mě zavoláte Chocholouška. To záleží na tom, do jaké skupiny patříte vy. Vědomí vs. nevědomí, společnost vs. nikdo, pochopení vs. nepochopení, sen vs. realita, David Lynch vs. neexistence. To je Mulholland Drive. A nebo ne? Možná si s vámi i já jen hraji…

  • Mulholland Drive / Mulholland Dr.
  • Trailer
  • Drama / Thriller / Mysteriózní / Romantický
  • Stopáž: 147 minut
  • Režie: David Lynch
  • Scénář: David Lynch
  • Hudba: Angelo Badalamenti
  • Hrají: Naomi Watts, Laura Harring, Ann Miller, Dan Hedaya, Justin Theroux, Brent Briscoe, Robert Forster, Katharine Towne, Lee Grant, Scott Coffey, Billy Ray Cyrus a další

4 KOMENTÁŘE

  1. Nemyslim ze po videni tohto filmu budem nieco prehodnocovat alebo ma zbavil iluzii. Silencio. Vsetko je len iluzia. Mozno ze je zivot ovladany velkym bratom, mozno je zivot len sen iluzia nieco co neexistuje. To je z filmu citit rovnako ako mnozstvo dalsich svojskych intepretacii. Ale hlavnou temou filmu je podla mna skor subjektivne nazretie do mysle Diane. Je to vlastne pribeh o sklamani z lasky a nenaplneneho zivotneho ocakavania. Pomsta a vycitky svedomia. To sme uz videli. Ale co robi film specialnym je jeho snova logika, narusanie fabuly, mozaikovitost naracie, stylizacia kamery strihu a mizansceny a uz spominana symbolika. Vdaka tomu si vie kazdy interpretovat tento pribeh podla toho ako to citi. PODVEDOME. Ale po pozreti som nebol taky zmeteny a mimo ako po zhliadnuti eraserheada. Posledna tretina (mimo sna) sa da celkom racionalne vysvetlit. Ciernu dieru mozme hladat v Dianinom sne.

  2. Nemyslim ze po videni tohto filmu budem nieco prehodnocovat alebo ma zbavil iluzii. Silencio. Vsetko je len iluzia. Mozno ze je zivot ovladany velkym bratom, mozno je zivot len sen iluzia nieco co neexistuje. To je z filmu citit rovnako ako mnozstvo dalsich svojskych intepretacii. Ale hlavnou temou filmu je podla mna skor subjektivne nazretie do mysle Diane. Je to vlastne pribeh o sklamani z lasky a nenaplneneho zivotneho ocakavania. Pomsta a vycitky svedomia. To sme uz videli. Ale co robi film specialnym je jeho snova logika, narusanie fabuly, mozaikovitost naracie, stylizacia kamery strihu a mizansceny a uz spominana symbolika. Vdaka tomu si vie kazdy interpretovat tento pribeh podla toho ako to citi. PODVEDOME. Ale po pozreti som nebol taky zmeteny a mimo ako po zhliadnuti eraserheada. Posledna tretina (mimo sna) sa da celkom racionalne vysvetlit. Ciernu dieru mozme hladat v Dianinom sne.

  3. Kdysi jsem viděl rozhovor s Davidem Lynchem, kde o tom takto sám mluví. Pokusím se to dohledat a pošlu odkaz, ale vycucané z prstu to opravdu není.

  4. "Když se ho pak zeptali, kde je druhá část, že koncept nemá žádné rozuzlení, žádné pokračování, David Lynch řekl: “Pokud chcete vědět, jak to dopadne, musíte zaplatit natáčení.”
    – To ste vycucnuli z kterýho prstu? Vždyť to tak vůbec nebylo.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Čtěte také