Ještě tři roky nazpět to vypadalo, že Martin Scorsese, jež je bezpochyby jedním z nejvlivnějších režisérů prakticky už od let sedmdesátých, svým Hugem a jeho velkým objevem (2011) pohřbil naděje v jeho důstojné dosloužení plodné a pestré kariéry filmaře. To by však nesmělo jít o režisérskou legendu, protože legendy se umí vracet a jen málokdo to v posledních letech dokázal tak přesvědčivě a také tak nečekaně, jako právě newyorský rodák.
Jordan Belfort vyrůstal v poměrně chudé rodině. Jeho velkým snem vždycky byla finanční nezávislost, ke které po studiích směřoval prací na Wall Street. Dopracoval se k zisku makléřské licence a splnil si tak sen o tom, že bude vydělávat velké peníze. Potom, co jeho zaměstnavatel zkrachoval, Jordan se rozhodl založit, spolu se svým novým přítelem, vlastní firmu, které se podařilo těžit ze lživých praktik. Začal tak ilegálně vydělávat miliony a rozhodně se nezdráhal používat je k tomu, aby si maximálně užíval života, tak, jak o tom vždycky snil – děvky, drogy, párty na lodích. A jednoho dne to zašlo příliš daleko…
Jak už jsem zmiňoval, Martin Scorsese je velmi plodným režisérem, jehož filmařské konto čítá řadu slavných, dnes už nesmrtelných snímků, a tak se nabízí jejich přímé srovnání s tím nejaktuálnějším dílem, kterým je právě Vlk z Wall Street. Asi málokdo nezná Taxikáře (1976), Casino (1995) nebo Mafiány (1990), a právě (a nejen) poslednímu zmíněnému, ač se to na první pohled každému nemusí zdát, je Vlk z Wall Street v mnohém velice podobný, bez ohledu na to, že oproti Mafiánům jde vlastně o první v zásadě skutečnou komedii ve Scorseseho repertoáru.
Martin Scorsese je mistr v důkladném odhalování a vyvíjení individualit a také v zaznamenávání definitivního rozpadu osobnosti. Řadu jeho filmů provází stejné téma – jedna postava, jejíž život sledujeme, která se průběhem filmu vyvíjí, roste, postupně se s ní seznamujeme a zjišťujeme, co je zač a proč je tak významná, že si zasloužila být zprostředkovaná na plátně. V Casinu to byl hazardní král Sam Rothstein, v Taxikářovi nespavostí trpící mesiáš Travis Bickle, v Prokletém ostrově detektiv a psychopat Teddy Daniels, v Zuřícím býkovi slavný boxer Jake LaMotta. Ve Vlkovi z Wall Street je to Jordan Belfort. Formou vyprávění, které si Jordan v podání Leonarda DiCapria znatelně užívá, sledujeme jeho počátky, sny, seznamujeme se s jeho předpoklady, talentem i chybami, láká nás na svůj příběh. Někomu taková forma úvodu nemusí sednout, ale její výhody v zásadě jednoznačně přebíjí nevýhody – prakticky okamžitě jsme seznámeni se vším důležitým, co příběhu předcházelo, jsme vtaženi do děje, bobtná náš emocionální zájem o postavu a prakticky okamžitě jsme donuceni chtít vědět víc. Scorsese je mistr v získávání divákovy pozornosti už od prvních scén a neméně také v jejím udržení po celou dobu promítání.
Právě zmíněnou formu použil režisér i v Mafiánech, kde Henry Hill vypráví o svém dětství, o tom, čím chtěl být, jak se snažil toho dosáhnout, a získává naší pozornost emocionální vložkou, která nás nenechává na pochybách o tom, že pokračování příběhu bude stát za to. Oba filmy, totiž jak Mafiáni, tak Vlk z Wall Street, zobrazují sociálně specifickou skupinu lidí, jejichž životy jsou veřejnosti známy spíše jen okrajově – v Mafiánech to byli mafiáni, ve Vlkovi z Wall Street jsou to makléři. O mafiánech vzniklo v minulosti filmů už mnoho, a tak právě skupina makléřů byla vlastně dlouho zahalena tajemstvím, až na pár ne tak výrazných snímků typu Wall Street (1987). Možná právě na zájem veřejnosti poznat tuto sociální skupinu Vlk z Wall Street láká nejvíce, protože společnost má obecně nejraději právě filmy o tajemných postavách nebo sociálních skupinách, které jí dosud nikdo patřičně nepředvedl. Zde se jim dostane obojího – tou tajemnou postavou je Jordan Belfort, tou skupinou právě makléři. O to silnější emocionálně-diváckou významnost pak film nabízí, že jde o příběh podle skutečné události.
Dosud poslední film Martina Scorseseho, zmiňovaný Hugo a jeho velký objev, způsobil mnohým fanouškům vrásky na čele, protože po docela slušné Skryté identitě a docela zmateném Prokletém ostrově šlo o další, tentokrát o poznání strmější pád směrem dolů. Řada Scorseseho obdivovatelů se tak oprávněně strachovala, s čím legenda přijde dál, a jestli nebyl Hugo a jeho velký objev signálem poukazujícím na to, že éra Martina Scorseseho je nenávratně u konce. A pak přišla premiéra Vlka z Wall Street, kritikou minimálně v posledních letech nejlépe přijatého filmu ve Scorseseho kariéře. A neméně kladně přijat byl také těmi, pro které se to všechno dělá – diváky.
Vlk z Wall Street je natočen podle stejnojmenné knihy, kterou napsal sám skutečný Jordan Belfort. Film tak projektuje skutečné události, které zaznamenala skutečná postava z reálného života, a ať už je celý příběh pravdivý, nebo si Belfort pár scén domyslel, aby svůj příběh okořenil, Scorsese ho dokázal zhmotnit, a k tomu by patrně nebylo lepšího režiséra. Leonardo DiCaprio si byl před natáčením opakovaně sednout se skutečným Belfortem, aby se naučil jeho způsoby, pochopil jeho život a období, které ve filmu hraje. To bylo potřeba, aby zachytil postavu realisticky, tak, jak to DiCaprio v posledních letech umí. A podařilo se.
Vlk z Wall Street by se mohl na první pohled zdát jako film pro mladé, protože prakticky celý stojí na dnes typickém užívání si života podle známého modelu „drogy, šlapky, tancování, paření a nulová odpovědnost“. To je výsadou dnešní mládeže, a tak není ku podivu, že kategorie ve věku 15 – 26 let Vlka z Wall Street doslova žere. Není však pravdou, že by byl určen jen těm, ba naopak, mnozí starší v něm vidí své nesplněné sny, projektují a rekapitulují svůj život v porovnání se životem postav a s nadšením sledují, jak bohatý a pestrý život Jordan Belfort vedl. Vlk z Wall Street tak není jen pro mladé; leccos si z něho berou i starší, ať už v něm vidí sebe před lety, nebo to, čím kdysi chtěli být. Snad jen skupina starších 60 let, jež je zvyklá na jiný způsob života, nepřijímá tuto formu přednesu jako něco, co by je mohlo zajímat, protože, co si budeme povídat, v padesátých, šedesátých letech bylo mnoho věcí jinak, než dnes.
Pravdou je, že Vlk z Wall Street je jedním z nejpovrchnějších filmů vůbec. A právě těm, kterým záleží více na duchovních hodnotách, nezabývají se tolik materiální formou života a neberou ji tak vážně, jako jiní, by mohl tento snímek způsobovat mrazení v zádech a možná trochu i závratě. Vlk z Wall Street totiž není ve své podstatě ničím jiným, než oslavou kapitalismu, kriminalismu a bohémského stylu života, který je mnohým odporný. Ale k této skupině se řadím i já a přesto mám na Vlka z Wall Street názor takový, jaký mám. Jde sice o stoprocentně a fanaticky povrchní film, ale ta povrchnost je zde tak dokonale přednesená a vyvíjená, že nelze pochybovat o jeho kvalitách.
Příběh nese silnou atmosféru už od počátku, asi právě proto, že jsme do něj uvedeni prakticky okamžitě, přímým vyprávěním. Koho toto vyprávění vtáhne dovnitř, toho nepustí až do závěrečných titulků a vlastně ani po nich. Síla a záměrně neustále kolísající intenzita vyprávění vytváří mrak emocí, který vás vždycky dožene, ať se mu snažíte utéct jakkoliv. Proto ty tři hodiny utečou tak rychle, jako by to ani tři hodiny nebyly. A vlastně tím si Scorsese získal své uznání a slávu – tím, že dokáže vytvořit atmosféru, která ve vás udrží napětí od začátku do konce. A jak je známo, čím víc vás něco baví, tím rychleji to utíká. Vlk z Wall Street je toho důkazem.
Je však třeba říct, že k tomu, aby něco takhle zafungovalo, je potřeba víc, než jen špičkový režisér. Mimo jiné je potřeba také špičkové herecké složení. A i přesto, že Vlk z Wall Street je primárně takovou velkou one man show, než nějakým zvlášť významným hereckým koncertem, rozhodně má z tohoto pohledu hodně co nabídnout. Proč one man show? Leonardo DiCaprio, který bezesporu patří mezi současnou absolutní hereckou špičku Hollywoodu, zahrál Jordana Belforta lépe, než by ho zahrál Belfort sám. Vím, odvážné tvrzení. Ale DiCaprio má podobnou schopnost, jakou je možné vidět například u Jima Carreyho v Muži na Měsíci – dokáže se do postavy nejen vžít, ale i se s ní ztotožnit takovým způsobem, že pak nejednomu divákovi vyvstává husí kůže z toho, jak neskutečně věrně a autenticky dokáže hrát. DiCaprio je nyní ve své životní formě, a proto, ačkoli třeba Jonah Hill DiCapriovi skvěle sekundoval nebo Matt McConaughey zahrál svou roli sociopatického makléře brilantně, slavný herec ostatní představitele tak trochu zastínil.
Scénář k filmu napsal Terence Winter. Upřímně, jestli bylo v rámci štábu něco, co mohlo tento snímek potopit, byl to právě scénář. Terence Winter není špatným scénáristou, nicméně je scénáristou především seriálovým. Byly tak přirozené mé pochybnosti a obavy o volbě právě tohoto tvůrce. Naštěstí mě Winter vyvedl z omylu, a věřím, že ačkoli má před sebou určitě ještě řadu dalších nadějných filmových scénářů, Vlk z Wall Street je už teď a vždy bude jeho absolutně vrcholným dílem. Na scénáři byste totiž jen stěží hledali chyby. Nejen, že dialogy jsou dovedeny k dokonalosti, ale především monology jsou naprosto unikátní. Po shlédnutí tohoto filmu je mi vlastní tvrzení, že proslovy Jordana Belforta v podání geniálního DiCapria jsou těmi nejlepšími motivačními řečmi, se kterými jsem se v kinematografii kdy setkal (ať se na mě Rocky Balboa nezlobí). Takže scénář, ač tomu tak mohlo být, protože na něm Vlk z Wall Street fakticky stojí, zklamáním rozhodně nebyl, ba naopak, velmi mile překvapil. I když je tak neskutečně povrchní.
Faktem je, že postavy jsou napsané způsobem, který se může jevit jako přehnaný a zveličený. Je tomu tak, avšak v tomto ohledu je to spíše výhodou, než chybou scénáře. Vlk z Wall Street je o životech, které po dlouhá léta fungovaly na pokraji zhroucení, byly více než přehnané a mají také tak i působit. To se Winterovi, ve spolupráci se Scorsesem a DiCapriem, povedlo naprosto geniálně. Pro Scorseseho jsou postavy výsadou – málo na čem si dává tak záležet, jako právě na tom, aby každá postava v jeho příbězích měla svůj svět, svůj charakter, svůj vývoj. A tady opět dokazuje, že je jedním z mála režisérů současnosti, který dokáže postavám takovým způsobem dát život.
Ač je Vlk z Wall Street v mnohém individualistickým dílem, udržuje stálé napětí svou otevřeností a srozumitelností prakticky pro všechny typy osobností. Očekávanou otázkou, které lze jen těžko předcházet, je, na jakých morálních základech stojí a jsou-li podchytitelné z pohledu jednotlivce a skupiny. I v tom ale Vlk z Wall Street překonává současné trendy a je více než odvážným dílem, které nebojácně střídá různé pohledy, interpretace a způsoby, které je možné vyložit si různě, a to není zrovna jednoduché vytvořit, je-li to záměrem. A zde na tom záměr přímo stojí. S ohledem na to, že příběh vypráví o životech mladých makléřů a třem hlavním článkům, které ve Vlkovi z Wall Street dominují – režiséru Scorsesemu, scénáristovi Winterovi a hlavnímu herci DiCapriovi – je dohromady 165 let, je výsledek více než úctyhodný.
Vlk z Wall Street se může zdát jako skvělý film, který však není dokonalý. V zásadě se v něm konstantně opakují různě interpretované, vzájemně si velmi podobné scény, kde bez většiny z nich byste se, v souvislosti s rozvojem příběhu, s klidem obešli. Je ale důležité říct, ač to bude znít absurdně, že u filmu, který pojednává o nedokonalých životech, je nedokonalost tak trochu takovou malou dokonalostí. A to se podařilo díky chemii, která ne vždy úplně dobře funguje. Přirovnat se to dá k hokeji, kde můžete mít tým složený z těch nejgeniálnějších hokejistů, ale pokud mezi nimi nefunguje určitá sehranost, není to většinou nic platné. U Vlka z Wall Street ta chemie mezi Scorsesem, Winterem, DiCapriem, postavami a příběhem funguje parádně a to z tohoto snímku dělá špičkové dílo, kterému lze jen máloco vytknout.
Vlk z Wall Street je svým způsobem geniální dílo, které věrohodně poukazuje na dnešní dominanci kapitalismu a neřestí typických pro rozklad osobnosti jako jsou drogy, povrchnost nebo nezodpovědnost, a rozhodně stojí za to ho vidět. Budete na něj dlouho vzpomínat a věřím, že pro mnohé z vás se stane legendou. Pro mě osobně šlo o tři hodiny naprosté extáze, jež se stala mým velkým filmovým zážitkem.
- Vlk z Wall Street / The Wolf of the Wall Street
- Trailer #1
- Drama / Komedie / Krimi / Životopisný
- Stopáž: 180 minut
- Režie: Martin Scorsese
- Scénář: Terence Winter
- Předloha: Jordan Belfort
- Hudba: Howard Shore
- Hrají: Leonardo DiCaprio, Margot Robbie, Jonah Hill, Matthew McConaughey, Kyle Chandler, Jean Dujardin a další