Zlatí plešouni nám už klepou na dveře a pomalu do našich kin přicházejí se zpožděním snímky, jež by chtěly alespoň jednu sošku ukořistit. A jako jeden z favoritů vypadá drama režiséra Stevea McQueena, jež filmové odborníky zaujalo natolik, aby mu udělili Zlatý glóbus za nejlepší drama roku. Většinou se před udílením amerických cen mluví nejvíce o filmech, jež představují na stříbrném plátně americkou národní historii nebo sociální nerovnosti a problémy z toho plynoucí. 12 let v řetězech obsahuje oboje, v USA je téma otroctví a rasové nerovnosti ožehavé, pro mnohé symbolizuje osobní záležitost. Jak se ale snímek jeví nám, touto problematikou takřka nedotčeným Evropanům?
Film je adaptací stejnojmenné knihy, kterou napsal hlavní hrdina díla Solomon Northup. Ten byl v první polovině devatenáctého století svobodný muž, žijící se svou rodinou ve státě New York. Když se ale jednou připletl do společnosti dvou kočovných umělců, byl unesen a prodán otrokářům, bez dokladu o své svobodě se stal pouhým majetkem bílých pánů. Od tě doby strávil v otroctví dvanáct let a vyměnilo si ho několik majitelů. Už se samotným příběhem vystává problém, protože látka je to docela plytká. A tenhle problém se projevuje i ve filmu, od prodeje Solomona se děj odehrává na nicneříkajících, od sebe prakticky nerozlišitelných pozemcích jižanských pánů a okamžiků, kdy se příběh vzchopí a řekne si, že by mohl trochu přitvrdit, je pomálu a mohli byste je spočítat na prstech jedné ruky. Většinu času se tak film pachtí v tom samém v různých odstínech modři. Navíc zde moc nefunguje zprostředkovávání uběhlého času, je tedy problém uvěřit, že se celý příběh odehrával celých dlouhých dvanáct let. Snímek tak zachraňují hlavně herecké výkony ústředních postav.
Pro Chiwetela Ejiofora jde o první šanci získat velká filmová ocenění a určitě si obsazení zasloužil. Bohužel, Ejiofor nemá moc příležitostí využít své herecké vlohy, proto je v té změti utrápených pohledů překvapivě zastínen Michaelem Fassbenderem, jež si pro sebe krade každičkou scénu, ve které se objeví. Svou malou úlohu dobrosrdečného otrokáře hraje skvěle i Benedict Cumberbatch, který si získává v Hollywoodu čím dál větší jméno. Cameo si odbude i Brad Pitt, jehož výkon nejde s dříve jmenovanými vůbec srovnávat. Ale to by bylo, aby se tam jako producent filmu neprocpal. I ženská část hereckého ansámblu podává nadprůměrné výkony. Skvělá Lupita Nyong’ O, nominovaná na Oscara, i Sarah Paulson, představující žárlivou manželku Fassbenderova otrokáře, do svých rolí dávájí všechno.
Steve McQueen před tímto snímkem natočil pouze dva velké filmy, Stud a Hlad. Oba jsou charakterstické svou snahou smísit artovou a mainstreamovou složku filmu, a přestože i tady McQueen projevuje snahu přidat do filmu nějakou tu artovou omáčku, snímek je přece jenom hollywoodským mainstreamem, ve kterém některé delší záběry na Ejioforův ztrápený výraz docela vadí. A tyto pohledy jsou jedinou režisérovou snahou postihnout vnitřní konflikt postavy. Protože jde ale o čistý Hollywood se vším všudy, nesmí chybět hudba Hanse Zimmera, díky jehož tesklivému hudebnímu motivu se film nepěkně mění na jasné sdělení, jež mají pochopit i ti nejhloupější diváci v kině: otroctví je zlo.
Celkově film vyvolává takový divný, smíšený pocit, kdy nevíte, jestli máte Solomonovi fandit nebo se jen nechat unášet pomalým proudem příběhu o snaze přežít v otroctví. S výchozí látkou se ovšem nedali dělat žádné divy, takže když uvidíte na plátně vztekem pološíleného Michaela Fassbendera, možná to i autorům odpustíte. Pouhé herecké výkony ovšem u mě žádnému filmu k vysokému hodnocení nepomohou.
- 12 let v řetězech / Twelve Years a Slave
- Trailer
- Drama / Životopisný / Historický
- 134 minut
- Režie: Steve McQueen
- Scénář: John Ridley (podle předlohy Twelve Years a Slave od Solomona Northupa)
- Hrají: Chiwetel Ejiofor, Benedict Cumberbatch, Lupita Nyong’ O, Michael Fassbender, Sarah Paulson, Paul Dano, Brad Pitt a další