První den nového roku jsme se v redakci dohodli zasvětit vzpomínce roku 2013. Jako každý rok jsme dali hlavy dohromady a snažili se vyplodit co nejzajímavější žebříčky těch nejlepších filmů. Jak se nám to povedlo, to můžete posoudit sami. A jestli máte nějaké výtky, určitě se podělte o svou topku v komentářích.
Barva
Šmejdi – Snažil jsem se být alespoň trošku originální, ale povedlo se mi to jen u dvou kousků z mého výběru. Tím prvním je tedy český dokument Šmejdi o nekalých praktikách na českých důchodcích. Snímek Silvie Dymákové navíc patří mezi jediné dva filmy tohoto roku, u kterých jsem neváhal s pětihvězdičkovým hodnocením. V roce 2013 jsem se opravdu hodně držel při zemi a to i přesto, kolik kvalitních snímků jsem měl možnost vidět.
Trans – Danny Boyle natočil další precizní film, až mě docela zaskočilo, kolik kritiky se na něj sneslo. Pravdou však je, že ani Transu jsem nedal plnou pálku, nicméně své místečko si v TOP pětce zaslouží. Navíc, žádný film roku 2013 mě zřejmě neokouzlil takto skvělou kamerou a typicky boyleovským vizuálem.
Muž z oceli – Superman byl vždycky můj favorit a tak možná přesně kvůli tomu ho zařazuji i sem. Samozřejmě chápu, že Muže z oceli Zacka Snydera zřejmě neskousne každý… Něco takového, co nám ale filmaři naservírovali, bylo vždycky takovým mým malým filmovým snem. Teď už jen vyčkat na sequel, kde spatříme i nového Batmana a půlku Justice League!
Kapitán Phillips – Dlouho jsem ho opomíjel, nakonec jsem si film Paula Greengrasse díky skvělým ohlasům nemohl nechat ujít. Klasický dokumentární styl režiséra a naprosto dokonalý výběr herců jsou zřejmě stěžejními prvky celého úspěchu. I přes předem znalé finále jsem doslova v posledních dvaceti minutách nedýchal. A něco takového jsem u filmu v roce 2013 pocítil snad jen tady.
Rivalové – Formule mě nikdy netáhly a zřejmě ani táhnout nikdy nebudou. Snímek Rivalové byl však hodně blízko tomu, abych díky němu změnil názor. Skutečností totiž je, že Ron Howard natočil svůj nejlepší film a do žebříčku bych ho musel natlačit za každou cenu!
Tekat00
Star Trek: Do temnoty – Hrozný zlo. Asi by to tu nemělo co dělat, ale druhý díl restartu mě jako fanouška série emocionálně naprosto vyždímal. Nestíhal jsem hltat, co to do diváků Abrams hustí. Guilty pleasure.
Gravitace – Vcelku jasná volba. Intenzivní zážitek, kterému IMAX jen pomohl. Cuarón je mág.
Nespoutaný Django – Láska. Tarantino je má dlouholetá láska a ani jeho pocta blaxploitation westernům mě nezklamala. Django má kolty zatraceně nízko. Díky bohu zato. You better listen to your boss, white boy!
Dredd – Ano, ano, ano. Krvavé omalovánky, Slo-Mo a Karl Urban šeptající „judgement time“. Jeden z nejryzejších zážitků roku. Braková lahůdka. Orgasmus. Dredd.
Jaký otec, takový syn – Film roku. Tím jsem si byl skoro jistý už na MFFKV a v následujících měsících mě žádný jiný film nedonutil rozhodnutí změnit. Koreeda mi nadělil neuvěřitelně omamný zážitek, který řeší složitá témata neuvěřitelně citlivým způsobem.
Dexter
V/H/S/2 – Mnohí si mysleli, že found footage je mŕtvy, resp. odsúdený na zánik filmami ako Paranormal Activity a podobne. Lenže harcovníci hororového žánru so záľubou práve vo found footage sa rozhodli všetkým ukázať ako to má vyzerať. Technicky dokonale a obsahovo bohaté to najlepšie vystihuje V/H/S/2, ktoré len dokazuje, že found footage má ešte stále čo ponúknuť.
V zajatí démonov – James Wan je človek o ktorom rozhodne platí heslo: za málo peňazí, veľa muziky. Horor by nemal byť založený na filmárskych skratkách podtrhnutých vysokými rozpočtami, ale na vysokej filmárskej invencii, ktorú Wan rozhodne ovláda. Strašidelný príbeh s výbornou stiesňujúcou atmosférou a skvelou prácou so zvukom a tichom sa radí k tomu najlepšiemu, čo za poslednú dobu vzišlo v hororovom žánri. Bonusom nech ostáva fakt, že je to zrejme skutočný príbeh.
Ja, zloduch 2 – Rok 2013 nebol iba krvi, hrôzy a strachu, ale aj o veselici a peknom animáku. Illumination Entertainment vypustilo pred pár rokmi zloducha, ktorý si adoptoval tri malé dievčatká a popri tom všetkom poskakovali čudné fazuľové bytosti. V pokračovaniach novodobých vtipných animákoch býva, že komické figúrky si uchmatnú veľa priestoru na úkor obsahovej kvality. V Ja, zloduch 2 sa tak vôbec nedeje a tvorcovia objavikli zlatú strednú cestu spojenia komickej figúrky s nerušivou obsahovou náplňou. To je všetko doplnené o skvelé vtípky a peknú animáciu.
Hon – Do mojej Top 5 sa dostal i výborný európsky film, ktorý snáď nenechá nikoho chladným. Režisér Thomas Vinterberg, jeden z priekopníkov manifestu Dogma 95, sa pustil do veľmi citlivého príbehu s takmer chladným postojom. Dedinský učiteľ krivo obvinený zo znásilnenia malého dievčatka musí čeliť odvracaniu sa všetkých svojich blízkych. Tejto úlohy sa výborne zhostil Mads Mikkelsen, s ktorým budete súcitiť celý film.
Divoký Django – Čo si budeme nahovárať, Tarantino je pán. Už dlho sa šepkalo o tom, že je predurčený natočiť western a naozaj! Jeho pocta nielen spaghetti westernu, ale aj blaxploitationu je to najlepšie čo minulý rok ponúkol. Neopakovateľný rukopis plný nezabudnuteľných konverzácii, absurdného násilia a skvelého soundtracku musí baviť aj jeho neprajníkov a nie to ešte jeho fanatických obdivovateľov.
Satan
Gravitace – Čekal jsem všechno možné a moc se těšil, ale že to bude až takový zážitek, jsem vážně nevěřil. Technologicky je to o level výš než všechno ostatní a Sandra Bullock je tu zase po nějaké době přesná, neotravná a emotivní. Nádherný film s úžasnou kamerou, prácí se střihem a zvukem a vůbec i ten samotný příběh o přežití…Jasná jednička a Clooney vyhrává cenu za nejsympatičtější postavu.
Hořící keř – Technicky vzato jsem neviděl sestřih na celovečerní film, nýbrž trojdílný miniseriál, ale co. Hrdě oznamuji, že zde v žebříčku mám český film (byť ne úplně). A právem. Hořící keř skvěle mapuje prostředí po činu Jana Palacha a jde do hloubky jak samotné politicko-společenské vrstvy, tak i osobní roviny plné dilemat a strastí. Film je navíc brilantně natočen a nejméně dvě složky zaslouží absolutorium: mizanscéna a hudba.
Kapitán Phillips – Greengrass ve své nejlepší formě a opět tučný příspěvek do žánru dokudramatu. Závěr není tak zdrcující jako u Krvavé neděle či Letu č. 93, ale stále zaujímá globální stanovisko a určitý světonázor. Nenechte si namluvit, že film končí happy endem. Nekončí. Pro nikoho. A zde nastupuje mistr Hanks, který ve dvou minutách ukáže proč. První půlka skvěle napínavá, druhá spíše otevírá prostor pro vlastní otázky a interpretace. Tak či tak opět vítězí těkavá Greengrassova kamera, která znovu funkčně slouží příběhu.
Nespoutaný Django – Po téměř ročním ohlédnutí už ne takové nadšení, ale stále skvělý film. Takto by se dal zhodnotit plnokrevný western od Tarantina. Naroubovaný závěr a neepizodické vyprávění nejsou zrovna nejlepšími momenty, ale zcela je nahrazují jiné Tarantinovy propriety: dialogy, postavy a hlášky. Navíc stejně jako v Panchartech i zde je výbušná akce a spousta památných scén, které fungují jako jednotliviny.
Iron Man 3 – Iron Man potřeboval trošku nakopnout a kdo jiný to mohl udělat než prvotřídní hláškař Shane Black? Ten Downeyho vyhecoval ke skvělému výkonu, ke kterému nepatří jen odzbrojující charisma a tuny cynických hlášek, ale také stavy úzkosti a reálná teroristická hrozba. Některé scény si pouštím doteď (loučení s malým chlapcem) a dlužno říci, že pointy některých zaslouží uznalé pokývnutí hlavou (Mandarín, záchrana padajících cestujících). Jedinou vadou na kráse je snad až možná moc schematické finále a veškeré dění kolem hořlivých záporáků šlehající oheň, kteří tak nějak ke zbytku přísně realistického filmu příliš nepasují.
Martin Pevný
Gravitace – Alfonso Cuarón dosáhl nečekaného. Naservíroval nám pořádné sci-fi drama ve vesmíru s fantastickým vizuálem a snad nejlepší vesmírný snímek všech dob. Samotný comeback Sandry Bullock po dvou letech nás nenechá klidnými a její herecký výkon je opravdu perfektní vzhledem k náročnosti natáčení tohoto snímku. Celková kombinace produkuje uchvácující a dech beroucí pohled mimo Zemi.
Podfukáři – Ambiciózně hvězdně obsazený snímek, který svojí originalitou válcuje ostatní nenápaditou konkurenci. Je to mysteriózní thriller plný překvapivých zvratů a někdy se i zasmějeme i potrápíme mozkové závity. Po dlouhé době snímek, který nekopíruje druhé a vytváří jakýsi vlastní žánr.
Rychle a zběsile 6 – Nejlepší akční snímek, jakého jsme se mohli letos dočkat. Diesel, Walker, Johnson i Rodriguez jsou zpět a všichni fungují na jedničku. Měl jsem sice pochybnosti s vrácením Letty (Rodriguez), která původně zemřela, ale vše bylo nakonec promyšlené do detailu. Šestý díl je prostě neokoukaný a velice zábavný snímek se spoustou drahých aut i vtipných hlášek.
Millerovi na tripu – Nejlepší komedie roku v tak trochu ostřejším podání. Falešná rodinka poskládaná ze striptérky (Jennifer Aniston), drogového dýlera (Jason Sudeikis), bezdomovkyně (Emma Roberts) a panice (Will Poulter) všemu dodává patřičně vtipnou podívanou s kupou hlášek a i překvapivých momentů.
Star Trek: Do temnoty – Očekávané sci-fi splnilo svůj cíl a přišlo s nápaditějším příběhem než v předchozím snímku. Po akční stránce také zaujme a především velkou roli hraje nový záporák, který rozpoutá samotné peklo a vyvolá nečekané odhalení, přičemž se hlavní hrdinové dostávají do hry, ve které bojují na život a na smrt.
Toupi
Před půlnocí – Richard Linklater je pán! Opět skvěle napsané, zrežirované a zahrané (Delpy, Hawke) povídaní o životě a všem co k tomu patří. Tentokrát v prosluněném Řecku. Povznášející, dojemné, napínavé, ale především dokonalé završení trilogie.
Život Adele – Tří hodinový průřez nejdůležitějšími etapami života dívky, jejíž příběh mě po deseti minutách naprosto pohltil. Není těžké se dostat pod kůži hlavní hrdince už kvůli tomu, že film je točen v dlouhých detailních záběrech na obličeje, které sdělují všechno, co mají díky skvělým hereckým výkonům na hranici možností.
Gravitace – Stylisticky skvěle udělané. Minimální využití střihu, minimum zvuku a skvělý vizuál. K tomu skvělá dvojice Bullock a Clooney. Dokonalý zážitek především v IMAXU.
Hon – Dánské drama se skvělým Madsem Mikkelsenem v roli učitele, kterému zničí život jedna vymyšlená báchorka malé holky. Sousedská šikana a nedůvěra vůči člověku, který nic neudělal v krásné dvouhodinové ukázce.
Iron man 3 – Třetí železňák se nezalekl těžké úlohy po nadupaných Avengers a prostě se nebral tak vážně, jak se z trailerů zdálo. Barevná a zábavná podívaná a především skvělá hra s očekáváním diváka. Marvel druhou fázi líp začít nemohl. Paráda!
Ernia
Jasmíniny slzy – Aneb jak by to vypadalo, kdyby Tramvaj do Stanice Touha napsal Woody Allen. Ačkoli film byl u nás v kinech už v létě, v award season o něm ještě mnohokrát uslyšíme – hlavně kvůli úžasné Cate Blanchett, která si za svůj výkon zaslouží každou cenu, na kterou bude nominovaná.
Hunger Games: Vražedná pomsta – O hodně vyspělejší kousek než první film – nejen po filmařské stránce, ale dějově začalo hodně přituhovat. Konečně filmová serie určená tenagerům, která má silnou hlavní (a ženskou) hrdinku a ve které o něco jde (a ne jen o to, v kolikáté minutě si Javob sundá triko).
Velká nádhera – Film, který se 100% vyplatilo vidět v kině. Audiovizuální orgie nabízí náhled do života římské smetánky a je to pohled opravdu epický. Až uvidím padat hvězdu, budu si přát, aby si v březnu Sorrentino domů odnesl zlatýho plešouna.
Searching for Sugarman – Když tenhle dokumnt začínal, nechápala jsem, proč jsou z něj všichni tak nadšení. Po skončení mi to bylo jasné – nejen, že tenhle dokument ukázal příběh dojemnější než půlka červené knihovny, seznámil mě ještě s úžasným písničkářem, jehož album mám v iPodu hned od toho dne, co jsem film viděla. A navíc to bylo podle pravdy. Fakt.
Hořící keř – Bez pochyby to nejlepší z české produkce, co jsme letos mohli vidět v kině – nehledě na to, že původně šlo o televizní tvorbu HBO. Silný příběh, výborní herci a skvělé zpracování. Kdyby jen takových projektů bylo u nás víc!
Yoda
Walter Mitty a jeho tajný život – Najosobnejší film roku, najkúzelnejší a najzábavnejší, plná pamätných scén a skvelých posolstiev. Ben Stiller tvorcovsky vyrástol a je vidieť, že toto nebol len úlet, ale veľmi osobný film aj pre neho. A my ďakujeme.
Nespoutaný Django – Tarantino stále v plnej sile, pričom ne rozdiel od svojho klasického epizódneho rozprávania nám tentokrát podáva nejcelistvejší a najfilmovejší príbeh zo všetkých svojich. Šokujúce, zábavné, geniálne, koniec…
Muž z oceli – Najlepší superhrdinský epos zatiaľ, DC na vzostupe a čoskoro v plnej poľnej. Aj keď ten scenár je v podstate len zlepenec typického príbehu, typického vzostupu hrdinu a typického šialeného spádu, podporené siláckymi, múdrymi a „kultovými“ citáciami, obdivujem Snydera, že urobil z Goyerovho scenára tak komplexný, prehustený a úžasný blockbuster. Funguje tu všetko, od hercov (otcovia, Shannon!!), cez vizuál a šikovné efekty, až po absolútne prepálenú bohovskú akciu. K Zimmerovi sa netreba ani vyjadrovať, on je novodobý boh soundtrackov.
Mistr – najintenzívnejších 140 minút v roku. Miestami devastujúce, neskutočne pútavé a zaujímavé. Keby som chcel zažiť extrémnu epizódu zo života, chcel by som, aby mi ju napísal Anderson. A Joaquin Phoenix mal skórovať oscara, lenže znudený Day-Lewiss v Lincolnovi očividne zahral lepšie amerického hrdinu číslo 1.
Hobit: Šmakova dračí poušť – O triedu lepšie než prvý diel, ale už dávno som na to prestal pozerať ako na jednotlivcov ale ako na celok. A zatiaľ čo prvý diel bol len miernym rozčarením, spolu s druhým dávajú dokopy opäť jedno z najlepších fantasy dobrodružstiev za posledné roky. Dokonalá adaptácia temné, neustále akčné, zábavné (aj keď pomenej) a veľmi, veľmi parádne.
Nezmestilo sa: Rivalové, Apokalypsa v Hollywoodu, Spring Breakers, Zmizení, Pěna Dní
Marty
Rivalové – Nejlepší film roku. Ron Howard nám přinesl atraktivní, dynamické, dechberoucí a velmi inspirativní dobrodružství podle skutečných událostí z prostředí motoristické Formule 1. Dva jezdi, dvě různé osobnosti, dva rivalové. Ve svých rolích excelují Daniel Brühl a Chris Hemsworth. Film, který dokáže zaujmout širší spektrum diváků, aniž by sklouzával do kýčovitých nebo předvídatelných momentů. Perfektně nasnímané závody formulí a úžasné dialogy mezi hlavními hrdiny dělají z Rivalů to nejlepší, co bylo v roce 2013 ve světě natočeno.
Nespoutaný Django – Nepokrytě miluji Tarantina a všechny jeho filmy bez výjimky. Bylo by tedy hříchem nezmínit jeho vynikající western mezi nejlepšími snímky uplynulých 365ti dní. Ne tak úplně originální, ale velmi zábavný příběh plný odkazů na oblíbené filmy mistra režiséra, který se konečně po tolika letech dostal ke svému milovanému žánru. Skvělá dobová atmosféra, krásně pasující hudba, brilantní scénář nebo nezapomenutelné herecké výkony, … a tak bych mohl, co se týče Nespoutaného Djanga, ještě dlouho pokračovat.
Star Trek: Do temnoty – Sci-fi roku. Ale to se tak nějak čekalo ne? V roce 2009 udělal J.J. Abrams svým „restartem“ slavné série tak trochu díru do filmového světa. Odepsaná značka Star Treku si ale s novými tvářemi a novým náhledem na posádku Enteprise získala spoustu nových fanoušků, kteří třeba ani tolik sci-fi žánr rádi nemají. Loňské pokračování s podtitulem Do temnoty bavilo sice trochu méně než první díl, ale i tak jsem odcházel z kina (dvakrát) nesmírně potěšen. Poněkud drsnější dobrodružství strčilo do kapsy většinu letní produkce, a pokud najdou Kirk a spol. dalšího stejně nadšeného a hravého režiséra, čeká Star Trek skvělá budoucnost. Abrams je prostě frajer a ví, co se dnešnímu publiku líbí. Myslím si, že nové Hvězdné války jsou v těch nejlepších rukou.
Velký Gatsby – Pro mě rozhodně největší překvapení roku. Myslel jsem si, že je Baz Luhrmann už pár let za svým tvůrčím zenitem, ale adaptací slavného románu o tajemném milionáři Gatsbym, si mě opět získal na celé čáře. Můžete tomuto snímku sice vyčítat přehnanou teatrálnost nebo rozvláčnost, ale všudypřítomný audiovizuální orgasmus vdechl život nešťastnému příběhu o lásce a sebeuvědomění a učinil tak z Velkého Gatsbyho jeden z nejlepších filmů roku 2013. Jo a Leonardo DiCaprio je pašák.
Gravitace – I když jde podle mě o nejslabší snímek geniálního režiséra Alfonse Cuaróna, tak si neotřelá a originální Gravitace rozhodně zaslouží své místo v žebříčku top 5 roku 2013. Minimalistické sci-fi, které sice může být trochu hůře stravitelné pro masy návštěvníků multikin, však dokázalo naplno bodovat jak u filmových kritiků, tak u samotných diváků. Sandra Bullock se v 3D nádheře pere s vesmírnými živly a snaží se zachránit před nepříjemnou a osamělou smrtí v kosmickém prostoru. Jeden z těch snímků, o kterých se bude za pár let vyprávět jako o klíčovém v rámci žánru.