Pokračování sci-fi Hunger Games se nese ve zhruba stejném duchu jako první díl, přestože došlo ke změně režiséra, kdy Garyho Rosse (Seabiscuit, Městečko Pleasantville) nahradil na režisérské sesli Francis Lawrence (Constantine, Voda pro slony). Spolu s obsazením zůstala zachována jak atmosféra, tak i struktura a tempo vyprávění.
Ve všech dvanácti okrscích země Panem pořád kvetou počátky blížící se vzpoury a revoluce. Všechny tyto kraje jsou velmi chudé a kontrastují tak k metropoli hlavního města, kde se ukájí nad svou mocí a vyumělkovanou povrchností členové smetánky a vládnoucí třídy, žijící v extravagantní metrosexuální komunitě narcistických transvestitů (okatá kritika společnosti, reality show a manipulativních masmédií). A samozřejmě stále probíhají, jako každý rok, oblíbené a vysoce sledované Hunger Games, kde se zástupci všech okrsků navzájem zabíjejí ve velké aréně. Jenže tentokrát dochází k menší změně – hlavní hrdinka Katniss představuje pro obyčejný lid symbol naděje a musí být zlikvidována, a proto se letošních her musejí zúčastnit senior winners – tedy ti, kteří už jednou Hunger Games vyhráli, Katniss nevyjímaje. Pokud nevíte, o co jde, podívejte se nejprve na první díl, protože bez něj spoustu věcí v tomto filmu nepochopíte.
Pro diváky znalé bude asi nemilým překvapením (v případě, že nečetli knižní předlohu), že druhý díl je do značné míry pouhou kopií toho prvního. Také se tu bojuje v aréně (fakt, že jde o zkušené zabijáky, není nijak vytěžen), Woody Harrelson jako trenér-ochlasta říká pořád ty samé věci, Elizabeth Banks jako manažerka vypadá pořád stejně úchylně, Katniss opět střílí z luku šípy z kouzelného pouzdra, ve kterém se magicky doplňují, pořád je zamilovaně rozervaná mezi dvěma chlapci a prochází stejnou předsoutěžní rutinou, jakou už jednou procházela, přičemž se chová rebelsky, což se prezidentovi v podání Donalda Sutherlanda vůbec nelíbí.
K samotným Hunger Games dojde až po hodině a půl filmu (!) a do té doby jsou loňští vítězové Katniss a Peet na turné po okrscích a musejí předstírat, jako že jsou do sebe po uši zamilovaní. Dochází k emocím, represi obyvatelstva a rádoby dojemným momentům. Je to hrozně dlouhé, nekonzistentní a nedrží to pohromadě. V jednu chvíli jdou hrdinové odvážně proti proudu, ale ihned poté jsou jím unášeni a dělají to, co se jim řekne. Z emocionálního hlediska to funguje o něco lépe než v jedničce, ale stále ne dost dobře (např. jsem nepoznal, kdy Katniss zamilovanost předstírá a kdy opravdu zamilovaná je) a především pak všechna ta citová investice do hrdinů není v závěru pořádně zúročená. Film končí useknutý podobně jako Matrix Reloaded a nashledanou, pokračování v dalším díle (rozetnutém na dva, protože dvě dojné krávy jsou lepší než jedna).
Takže film je sice o tom samém co jednička, ale na druhou stranu je o trochu lepší. Je lépe režírovaný, herci jsou vyzrálejší (především Josh Hutcherson a Liam Hemsworth už nejsou trapní a Jennifer Lawrence – žádná spřízněnost s režisérem – zvládá lépe vypjaté scény, kde musí hystericky křičet nebo vzlykat) a bitevní aréna je o dost zajímavější. Sice jsem pořád nepochopil, jak celý ten areál funguje, ale alespoň to není tak zoufale neuchopené jako v prvním díle, kde jsem navíc nechápal systém bodového hodnocení hráčů a systém sponzorských darů, na jejichž vysvětlování zde tvůrci naštěstí raději rezignovali. Kupodivu funguje i depresivní atmosféra první poloviny, která bohužel postupně mizí s přibývající stopáží. Navíc jenom atmosféra prostě nestačí, takže snímek chvílemi zabředává do nedynamické, rozvleklé nudy. Finální hodinka v aréně to trochu oživí, ale rozhodně nečekejte, že tam někdo bude někoho efektně zabíjet. Většinu soutěžících tentokrát zabije samotná aréna a Katniss se spolu s dalšími jenom strategicky schovává v džungli.
Spíš než hlavní hrdinové mi přišli zajímavější a sympatičtější někteří vedlejší soutěžící, jako duo vědců, kteří sice neumějí bojovat, ale umějí rozdělat oheň a táhnou s sebou cívku s drátem, nebo sedmdesátiletá babička, která si místo bojového výcviku vyrábí z peří třpytky na rybářskou udici. Roztomilé. Další protihráči sice jsou v průběhu filmu představeni, ale v aréně většinu z nich neuvidíte (ani jejich smrt).
Film se potýká s velmi závažnými problémy ve vyprávění a v tempu. Je to taková nahlouplá variace na Battle Royale pro teenagery, pro kterou platí to samé, co pro její první díl. Včetně toho, že by neškodilo ji trochu prostříhat (dvě a půl hodiny je vážně moc). Nejvíce na ní lze opět ocenit výpravu, která odpovídá štědrému rozpočtu, a když už nic jiného, tak si divák alespoň přijde na své peníze, protože z hlediska triků je na co koukat (i z hlediska hereckého obsazení). Nepřijde si ale na smysluplný a koherentní příběh, po tom se bude muset poohlédnout jinde.
Vlastně ani nejsem zklamaný, protože jsem to upřímně čekal horší (prvním Hunger Games jsem dával 40%), ale nejsem ani příjemně překvapený. Hunger Games: Vražedná pomsta sice jsou lepší, ale ne o tolik, abych na ně kvůli tomu pěl chválu, a v některých ohledech jsou stejně špatné.
P.S. Proč to má podtitul Vražedná pomsta? Někdo se tam na někom mstí?