Animáky táhnou. Už od dob Toy Story, jakožto prvního počítačově vytvořeného animovaného filmu, se tento žánr těší velké oblibě. Pixar a Disney strhli lavinu zájmu a určili novodobou rodinnou zábavu, kde se děti pobaví a dospělí nemusí trpět, protože ve druhém plánu jsou i pro ně připraveny kvalitní fórky. Do takto rozjetého vlaku naskočila před třemi lety společnost Illumination Entertainment a prezentovala se povedeným animákem Já, padouch, který si vzal pixarovský pestrobarevný fikční svět a skloubil ho s disneyovskou morální poučností. Úspěch byl zaručen a druhý díl byl jen otázkou času, protože peněz vydělala jednička požehnaně.
Pokud se první díl zaobíral nápravou zloducha, druhým dílem prochází téma lásky, a to v mnoha podobách – lásky k druhému člověku, lásky k rodině, nešťastné lásky… Gru je již spokojeným otcem třech dětí a nic mu nebrání v poklidném životu. Až do chvíle, kdy je zlanařen opět do akce. Tentokráte však Gru kope za druhou stranu a pomáhá přísně tajné organizaci dopadnout neznámého zločince, který chce ovládnout svět prostřednictvím nebezpečné látky PX-41. Jednička byla příjemná tím, že se na hrdinu dívala z druhé strany mince a čerpala z interakce Grua s adoptivními dcerami. Dvojka začíná přesně tam, kde jednička skončila a ať už máte názor jakýkoliv, násilné našroubování hlavního hrdiny zpět do centra problémů je vyřešeno krkolomně a nenápaditě. Hlavní linie příběhu, tedy ta Gruova, je spíše znouzectnost a pouze čekáte na vyvrcholení jiskření mezi ním a kolegyní Lucy, jež mu pomáhá v jeho tajném úkolu. Hlavní padouch El Macho nemá krom stylového flashbacku žádnou světlou chvilku a s výborně napsaným Vectorem, tedy padouchem z prvního dílu, se nedá srovnávat. Lucy moc sympatií nepobrala a ani s hláškami na tom není nejlíp (krom té úvodní, seznamovací). Tři dcerušky jsou tu spíše do počtu, zvláště tedy prostřední Edith, jež nemá v příběhu žádnou funkci a pronese celým filmem pouze pár vět, přičemž její one-liner se minul účinkem. „Láska“ k sousedovi je odbytá jedním gagem a románek mezi Margo a Antoniem tu je jen proto, aby se ještě více sevřelo vyprávění a soustředilo se na ústřední souboj mezi Gruem a El Machem (stejně je vyřešena i postava doktora Nefaria).
Máme tu tedy z prstu vycucanou zápletku, osvědčený sequelový koncept „jsem spokojený v ústraní, ale jedině já můžu zachránit svět“, průměrné nové postavy a více či méně zbytečné ty staré. ALE! Tvůrci naštěstí pochopili, v čem tkvěl úspěch jedničky a do dvojky nacpali tolik scén s mimoni, že zde figurují dobrého půl filmu. A je nutno dodat, že KAŽDÁ scéna s nimi je skvěle vypointovaná, vtipná, roztomilá a v žádném případě není zbytečná. Mimoni nakonec stejně dostali v příběhu výraznou úlohu, čili jejich častý výskyt je jen logickým důsledkem. Tyhle žluté potvůrky mají solidně našlápnuto a zlomovým momentem bude jejich celovečerní pokus v příštím roce, neboť co může fungovat jako jednotlivé scénky a gagy, nemusí utáhnout celovečerní formát.
Žvatlání, prskání, prdění…humor druhého dílu je infantilní a přízemní, ale funguje jak na děti, tak i na dospělé. Ten, kdo čekal kopec zábavy s mimoni a šablonovitý příběh, nemůže být překvapen. Já, padouch 2 je vtipný, daleko uvolněnější a rozdováděnější než jednička. U mimoňů se budete smát a ten zbytek scén bez nich zkrátka a dobře přetrpíte, protože se stejně přistihnete, jak se nedočkavě třepete na další eskapády žlutých fazoláků. 3D není vůbec špatné, s dabingem už je to horší.
- Despicable Me 2 / Já, padouch 2
- Trailer
- Animovaný / Komedie / Rodinný
- USA
- Režie: Pierre Coffin, Chris Renaud
- Scénář: Ken Daurio, Cinco Paul
- Délka: 98 minut
- Hrají: Steve Carell, Elsie Kate Fisher, Dana Gaier, Miranda Cosgrove, Kristen Wiig, Russell Brand, Steve Coogan