It’s alive! Frankensteinova armáda se nakonec dostala na plátna kin a ve Varech kralovala půlnočním projekcím (dokonce se speciálním uvedením). Po zdařilém traileru jsem konečně měl možnost vidět film o skupince sovětských vojáků, z nichž jeden natáčí propagandistický film a vše se zvrtne. Do cesty se jim totiž připletou „poslepovaná“ monstra a jeden šílený doktor.
Armáda je další z řady found footage filmů. Celé to divadýlko s ruční kamerou je úplně zbytečné a doplácí na klasický problém žánru, působí nepřirozeně a místo toho, aby divákům zážitek přiblížila, funguje přesně obráceně. Stejný problém jsem měl s herci, kteří jako by se od svých postav distancovali. Samozřejmě kromě Rodena, který je ve své roli uvolněný a očividně si ji užívá. Jediným pořádným kladem je námět a design monster. Raaphorst očividně nahrál hodně hodin Wolfensteina a Bioshocku a vytáhl z nich to „nejlepší“, aby vytvořil zábavně ujeté kreatury. A o to více bolí, jak zoufale je tento potenciál nevyužitý. Látka, která přímo řve o brutální, brakové a zábavné zpracování je divákům servírována jako tuctový found footage bez chuti a zápachu. Samotný námět je vlastně to jediné, co film obsahuje. Nic dalšího tu není. Raaphorst dostal nápad a u toho to zůstalo, protože po formální stránce zamrzl na úrovni těch nejzoufaleji natočených hororů ruční kamerou.
Richard Raaphorst je známé jméno i když je Armáda jeho celovečerním debutem. Má za sebou několik krátkometrážních filmů (smolný Worst Case Scenario) a také výtvarnou práci na několika hororech (Faust: Smlouva s ďáblem, Návrat Re-Animátora nebo Černá kniha od Paula Verhoevena). Na jeho webu si můžete prohlédnout naprosto úžasné art worky (nejen) ze spousty filmů, na kterých pracoval. Škoda, že Armáda zůstala jen u unylého prezentování jeho příšer.
Armáda ovšem obsahuje daleko více otravných věcí. Monstra jsou neskutečně hloupá a nemotorná, nejsou schopna zabít člověka, ani když mají místo rukou obrovské pily. Místo toho dojdou až před kameru, chvilku se zmítají jako šílená a potom hrdina uteče o pár metrů dál, kde se kamera vypne a zapne se, když už je na jiném místě. Díky jejich pomalému pohybu a neschopnosti vraždit se vytrácí jakékoliv tempo, tím pádem se snaha o přežití a útěk mění na sled záběrů na podlahu a občas se kamera otočí za hrdinu, aby bylo vidět, jak za ním příšery kulhají. Atmosféra také nefunguje, vinu nese právě odfláknutá kamera, odtažití herci a zbytečně dlouhý úvod.
Je to hrozná škoda, protože asi největším konkurentem Armády byl na festivalu také found footage film V/H/S/2, který vyhrál na celé čáře. Ten se alespoň pokusil nějakým způsobem žánr ozvláštnit a přidat nějaký nový prvek. To se povedlo. Armáda dává na odiv svůj „úžasný“ design monster a bizarní námět a čeká, že to bude jediné, čemu bude divák věnovat pozornost. Gore fanoušky film také nevytrhne, protože sledovat osmdesát minut kvůli nějakým střevům a operaci mozku se nevyplatí.
Kdybych ale nadával na celý film, byla by to chyba. Jak už jsem napsal, monstra (Zombots) vypadají perfektně a je zábava je sledovat, jenže to by bylo pohodlnější na Youtube v nějakých krátkých spotech a ne v celovečerním filmu. A posledních dvacet minut také není úplně k zahození. Jakmile se prokoušete dlouhým rozjezdem a začne poslední čtvrtina, tak přijde prozkoumávání továrny na příšery a to už má něco do sebe. Navíc, když vás provádí samotný doktor. Zpět k příšerám. Opakuji to po několikáté, ale jsou boží. Na oficiálním webu si je dokonce můžete prohlédnout i s popisky (boží Mosquito Man a Big Daddy s vrtulí Propellerhead), na Facebooku se dají najít i skvělé wallpapery.
Frankensteinova armáda je opravdu promarněnou příležitostí. Učebnicový příklad filmu, jehož tvůrce dostal skvělý nápad a nebyl schopen to rozvést tak, aby ho doopravdy využil. Těžké zklamání. Alespoň že tu je ten Roden. Celý film působí spíše jako koncept než jako celiství zážitek.
httpv://youtu.be/dOF8GiIXtGY
- Frankenstein’s Army/Frankensteinova armáda
- Akční / Horor
- 84 minut
- Režie: Richard Raaphorst
- Hrají: Karel Roden, Joshua Sasse, Luke Newberry, Ivana Hrubá-Lokajová, Zdeněk Bařinka, Hon Ping Tang