Kathryn Bigelow se ve filmu už nějakou dobu pohybuje, ale v posledních letech na sebe výrazně upozornila „osobním“ válečným filmem Smrt čeká všude. Ve stejném duchu se nese i její nejnovější film, 30 minut po půlnoci.
Jedná se o film, který mapuje všechny operace, které dovedly vládu USA k dopadení světoznámého teroristy Usáma bin Ládina, iniciátora útoku na WTC a jednoho ze zakladatelů teroristické organizace al-Káida. Hlavní hrdinka, agentka CIA Maya, si spojí těch několik málo stop, které po sobě Ládin zanechal a ten je díky ní vystopován a zabit ve své vile v Abbottábádu týmem Navy SEALs.
Máme před sebou tedy dvě a půl hodiny dlouhý film, jehož konec dopředu známe. Takže nás nečeká žádný twist a žádné překvapení. Ačkoliv by se mohlo zdát, že hlavní náplní Zero Dark Thirty je ukázat jak takové pátrání vypadá a jaké kroky bylo potřeba podniknout, aby byl terorista dopaden, opak je pravdou. Film je sice o tom, jak se CIA snaží bin Ládina dopadnout, ale to jen rámuje hlavní příběh, který je daleko osobnější. Je to příběh mladé ženy, kterou těch několik let nadobro změní.
Maya přijela do Pákistánu a hned ji čekal tvrdý střet s realitou. Také však setkání s jednou z nejdůležitějších postav nejen filmu, ale i jejího života. Agent Dan (Jason Clarke) vyslýchá člověka, který je podezřelý ze spolupráce s teroristickou skupinou. Proti filmu se zvedla vlna kritiky, která upozorňovala především na to, že výslechy jsou zobrazeny příliš dramaticky a jsou tím pádem nepřesné. Scénárista Mark Boal však řekl, že vychází z informací agentů CIA a jiných zdrojů, kteří k těmto metodám měli přístup. Ve filmu byl kritizován právě Waterboarding, který byl schválen za Bushovy vlády po jedenáctém září. Negativní reakce mířily především k této výslechové metodě, protože z filmu se může zdát, že právě ona byla klíčovým prvkem k dopadení bin Ládina. Ať už to tak bylo nebo ne, můžeme zde vyčíst otevřenou kritiku zahraniční politiky USA a jejího přístupu k teroristickým aktivitám. Právě výslech může fungovat jako reflexe americké posedlosti terorismem a víceméně jakoukoliv reálnou či smyšlenou hrozbou. V některých momentech může výslech připomínat i inkviziční procesy. Samotné „ne“ není odpověď, hrdinové nemohou riskovat, že by jim bylo něco zapřeno, proto výslech pokračuje až do doby, kdy si mohou být stoprocentně jistí. To v sobě zahrnuje nejen již zmíněný waterboarding, ale i ponižování a bití.
Kathryn Bigelow divákům záměrně ukazuje ženský charakter jinak, než jsme z dnešní „mainstreamové“ produkce zvyklí. Její hrdinka není jenom tvrdě pracující, neústupná a silná. Je také daleko méně „ženská“. Na začátku si je Maya Danovým přístupem k výslechu nejistá, nevypadá úplně klidně, když mu má pomoci, není jí to příjemné a divák na ní může vidět známky strachu. Tak hrdinka začíná, ale postupem let se změní a projde něčím, co lze nazývat částečnou ztrátou „ženskosti“. Když je poprvé konfrontována se způsoby CIA při výslechu, je její reakce naprosto přirozená. Postupem času tuto přirozenost ztrácí a stává se z ní „osoba“ jež má jeden jediný úkol a je schopná při jeho plnění „překročit čáru“.
Můžeme tu vytvořit značně nadsazenou paralelu mezi hlavní hrdinkou a USA. Všechno jde stranou, pokud bojujeme s terorismem. Osobní život, přátelé ani rodina, nic není tak důležité jako splnit svůj úkol, takový je přístup naší hrdinky, která postupem příběhu hledá bin Ládina úplně sama a snaží se přesvědčit nadřízené, že to stále má cenu.
Zároveň ve filmu můžeme vidět ironickou scénu, kde kritika znovu směřuje k vládě. Je to scéna, kdy se hrdinové na chvilku zadívají na televizi, ve které současný prezident USA tvrdí, že nic jako mučení se v zahraničí nepoužívá. Také jsem psal o tom, jak se hrdinka snaží přesvědčit nadřízené, že pátrání má smysl. I to může reflektovat postoj některých médií nebo minimálně určitý mediální obraz USA, který byl vytvořen v rozmezí let 2001 až 2013. Postupný a neodvratný úpadek zájmu.
Hlavní hrdinka tedy představuje postavu, která se v průběhu filmu změní. Agent Dan zase postavu, která si změnou prošla a je unavená, je to člověk, který se nebojí „ušpinit si ruce“, když potřebuje získat informace. Necítí jen vyčerpání z neustálé práce, ale vyčerpání z toho, jakou práci vlastně vykonává. Sice se snaží chránit svou vlast, ale jakým způsobem? Takže zde můžeme vidět příjezd mladé ženy, která přijela pracovat do terénu a odjezd „starého“ muže, jež je svou prací unaven a hledá klid za kancelářským stolem zpátky doma.
Diváka nečeká akční podívaná plná národní hrdosti a patosu, spektakulární akční scény a napínavé finále. Původně to měl být film o deset let dlouhém a neúspěšném honu. Film o agentech, kteří nemůžou najít žádné pořádně stopy a jejich zoufalé snaze práci dokončit. Když byl Ládin zabit, začalo se přepisovat, ale právě to zoufalství ve filmu zůstalo. Pořád je to film o lidech, kteří se ho snaží ulovit, jen to skončí Ládinovou smrtí. Ta, na rozdíl od jiných válečných filmů, nepřináší žádné uspokojení. Nepřináší ho hrdince ani divákům. Můžeme sledovat vojenský zátah na jeho opevněnou vilu, ale neuslyšíme žádnou vítěznou hudbu, neuvidíme žádné lesklé medaile ani oslavující hrdinku. Ládin zemřel, tělo je identifikováno a Maya ztratila něco, díky čemu se posledních deset let probouzela. Válka nezná vítězů.
30 minut po půlnoci je inteligentní a úplně jiná sonda do života agentů CIA, než jsme zvyklí. Je to dlouhý a syrový film, který nechá diváka, ať si informace přebere, jak chce. Nesnaží se nám podstrkovat řešení, ani ukázat, že tu každý čin byl morálně opodstatněný. Nic nám nevnucuje, jen trpí drobným neduhem. Je to film, který není pro diváky zrovna příjemný na sledování. Není to hezký film o hezkých věcech, je to dobrý film o nepříjemných věcech a forma podle toho vypadá.
- Zero Dark Thirty / 30 minut po půlnoci
- Trailer
- Drama
- USA
- 157 minut
- Režie: Kathryn Bigelow
- Hrají: Jessica Chastain, Jason Clarke, Joel Edgerton a další