Druhý názor: Resident Evil: Retribution (2012)

Přečtěte si

Autor

Tekat00
Brakomil.

Psát o pátém dílu série Resident Evil není zrovna lehké. Zatím jsem se setkal snad jen se dvěma názorovými tábory (oba jsou poměrně radikální). První tvrdí, že Retribution je naprostá hloupost a její sledování je pro diváka ztrátou času. Film je to hloupý, nudný a tak trochu o ničem. Druhý tábor je zase obsazen fanatickými fanoušky série, kteří s ní půjdou až na samotný konec světa. Nejčastějším argumentem je tedy výrok slavného patlala Uweho Bolla „What were you expecting? Schindler’s List?“. Nepřikláním se ani k jedné z obou jmenovaných skupin, rád bych se na film podíval tak trochu z jiného úhlu. Do pátého dílu jsem šel bez jakýchkoliv očekávání, vyhnul jsem se tak obrovským předsudkům, které podněcoval neskutečně zdlouhavý Afterlife a stejně tak jsem se vyhnul vysokým očekáváním, která nasadil např. zábavný Extinction. 

O filmu

Řeknu to hned ze začátku, pátý Resident Evil mě bavil a to mi přišlo trochu zvláštní, proto jsem se po nějaké době rozhodl sepsat tento článek a zjistit, proč se mi to vlastně líbilo. Příběh nemá cenu popisovat, protože je děravý až běda a ve výsledku úplně zbytečný. Přeživší Alice se octne v laboratoři Umbrella Corporation a dál už se jen bojuje. Zpátky se nám vrátí i staří známí z minulých dílů, Michelle Rodriguez a Colina Salmona z prvního dílu, Boris Kodjoe a Oded Fehr ze čtvrtého a třetího a také se znovu objevují postavy známé fanouškům série jako Leon S. Kennedy, Jill Valentine a Ada Wong. Takže jsou zpátky víceméně všichni bez ohledu na to, jestli jsou jejich postavy už mrtvé nebo ne. Vše je „vysvětleno“ klonováním. Příběh tedy stojí za starou bačkoru, proč se mi to tedy líbilo?

Pro někoho může film představovat jakýsi symbol úpadku současného akčního filmu právě tím, že se vrací ke krystalicky čisté atrakci. Film rezignuje na jakékoliv vyprávění, na jakýkoliv příběh. A v tom vidím jeho sílu, tedy pro diváka, který je připraven na oddechovou akční jízdu. Na atrakci. Nerad říkám „vypnout mozek“ protože ten může být neustále připraven analyzovat to, co se všude kolem děje.

Sparta vs zombies

Napadlo mě také přirovnání. Pátý Resident Evil bych mohl přirovnat ke Snyderově Třístovce. Zack to na nás v roce 2006 zkusil s tím, co diváci rádi nazývají akčním výplachem. Film, který měl být jen o akci a o vizuálu. Atrakce. Retribution je jen o akci. Atrakce. Oba dva filmy se snažily ořezat vše ostatní na minimum, ale vítězem bych vyhlásil právě Resident Evil. Snyderova akce byla skvělá, ale během první hodiny se omrzela. Ona totiž působila celkem repetitivně. Navíc pauzy mezi akčními scénami byly dlouhé. Neustálé hrdinské proslovy, snaha vystavět nějaký příběh a také snaha tvůrců přiblížit nám postavy. Paul W.S. Anderson pochopil, že nic z toho nepotřebuje. Je dost možné, že se jen utrhl ze řetězu, ale natočil atrakci jako takovou. Bez hloubky postav, bez stabilního příběhu. Jen na sebe řetězí akční scény a snaží se veškeré dialogy stáhnout na minimum. Někdy se dokonce může divákovi zdát, že si postavy sdělují informace až strojově, což je také podtrženo tím, že na nás ve filmu nečekají žádní kvalitní herci. Anderson pochopil onen kouzelný výraz „akční výplach“ a dotáhl ho prakticky k dokonalosti. Oproti minulému dílu se vše zrychlilo. Žádné zbytečné povídání a daleko rychlejší akce doplněná dobře zvoleným soundtrackem, který rozhodně není kompozičně výjimečný, ale splňuje svůj základní úkol, umocňuje akční scény.

Změna oproti minulému dílu je poznat právě na akčních scénách, protože nejsou všechny stejné a zdlouhavé. Může za to kombinace výše zmíněného, minimum příběhu, lepší hudba a také se zrychlil střih. Pro představu průměrná délka záběru ve čtvrtém dílu je 3,3 vteřiny a v Retribution už jen 2,3 vteřiny (pro zajímavost průměrná délka záběru ve Třístovce je 4,2 vteřiny a film trvá 108 minut, tolik k rychlému „akčnímu výplachu“).

Film vs videohra

Pátý Resident Evil by se také dal přirovnat k obecnému vnímání videoher. Pro tento článek si pod obecným vnímáním videoher představuji klasickou FPS (First-person shooter = střílečka z pohledu první osoby), která má několik levelů, z nichž každý je naplněn nepřáteli, kterými se musí hrdinka prostřílet, aby se na konci setkala s bossem. Sám jsem hráčem a chápu, že takhle zobecňovat videohry není zrovna šťastné, každopádně toto přirovnání mi přijde vcelku trefné. Alice (nebo záchranná skupina) se vždy prostřílí úrovní a postoupí o kousek dál. Dostane nějaké informace a může směle vyrazit do následující úrovně. A právě videoherní narace dělá film tak nenáročným na sledování.

Zmiňovat to, že se film odklání od původní videoherní série snad ani není nutné. Umbrella, zombíci a pár známých jmen, tam veškerá spojitost skončí. Filmový Resident Evil si vzal jméno a pustil se do budování nejen jiného univerza, ale úplně odlišného zážitku. První díl byl zároveň posledním, který se snažil stavět atmosféru a napínat diváky, od té doby série skočila na jinou kolej a nabízí divákům akční jízdu. A ani u pátého dílu nepřichází změna, žádné plížení se temným lesem, strach a rozvážné používání nábojů, protože za rohem by mohl být boss a já mám už jenom jeden granát a pár nábojů do pistole. Tohle ovšem není nutné brát jako negativum, pokud se napínavá survival hra transformovala v čistě akční film, neznamená to pro zážitek filmového diváka vůbec nic špatného, jenom fanoušci herní série znovu nedostanou to, co měli na sérii tak rádi. Každopádně můžeme říct, že Resident Evil sice není nejlépe zpracovanou adaptací videohry (on vlastně ani není přímou adaptací), ale rozhodně je to nejblíže, jak se filmy k videohrám dostaly.

Anderson sice natočil film, který po divácích pomrkává, ale není to klasické pomrkávání „jen pro znalé“, nýbrž pomrkávání úplně na každého. Film je totiž cílen na co nejširší skupinu lidí, což se projevuje i na tom, jak vydělává. Stabilně se série drží někde kolem 100 až 200 milionů a s přehledem se zvládá zaplatit i nějaké ty peníze vydělat. Průměrně každý díl série (počítám jen pět dílů, bez animáků Degeneration a Damnation) vydělal 179 315 075 $ (zdroj: the-numbers.com) což je při průměrném rozpočtu 50 500 000 $ celkem pěkná částka. Rozhodně to netrhá pokladny, ale musíme připomenout, že další vlna výdělků přichází po vydání DVD a BD, např. třetí díl (Extinction) si za DVD a BD připsal nějakých 34 milionů dolarů.

Nešťastné mi přijde navážení se do Retribution jen proto, že od akčního filmu se dnes už čeká „o něco víc“. Nechtěl jsem psát článek, který je nesmělý a tváří se jen „tak trochu“ pozitivně. Tenhle článek se snažím psát právě otevřeně pozitivní a podložit svůj názor nějakými argumenty. Anderson je totiž režisér, který umí dobře pracovat s tzv. moderním brakem. A nevidím důvod, proč bych měl tajit, že mě pobavilo nějaké „pokleslé“ dílo. To že Anderson je slušný řemeslník, je také podtrženo úvodem. V něm sledujeme akční scénu, která běží pozpátku a za pár minut (po krátkém proslovu, který shrnul sérii) se scéna pustí už normálně a úplně celá znovu.  Úplně celá! A nejlepší na tom je, že to vůbec nevadí. Ani trochu jsem se nenudil, úvod byl krásně efektní. Myslím, že „eye candy“ je výraz, který vystihuje celý film.

Závěrem

Pokud akční stránka funguje a film je schopný diváka zabavit po celou dobu, nevidím důvod proč mu vyčítat nějaké nedostatky na příběhu. Už vůbec ne, pokud se jedná o krystalicky čistou atrakci. Čtvrtému dílu jsem vyčítal to, jak je roztahaný a dokonce i akční scény jsou pomalé, ale oba tyto argumenty před Retribution neobstojí, protože jsem se bavil celou stopáž a rozhodně té hodinky a půl nelituji. Ono to na tom velkém plátně totiž opravdu rychle uteče a nechá to diváka si všechno pořádně užít.

  • Resident Evil: Retribution (2012)
  • Akční / Horor / Sci-Fi / Thriller
  • Německo / Kanada
  • 95 min
  • Režie: Paul W.S. Anderson
  • Hudba: tomandandy
  • Hrají: Milla Jovovich, Sienna Guillory, Michelle Rodriguez, Aryana Engineer, Bingbing Li

1 komentář

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Čtěte také