Příběh otloukánka
Čekání je u konce. Před několika dny měl premiéru další z očekávaných komiksových filmů, The Amazing Spider-man. Tahle komiksovka měla už před vydáním tak trochu problém, nikdo nevěděl co od ní čekat a navíc vychází přesně mezi dvěma (pravděpodobně) nejočekávanějšími letními filmy, Avengers a Dark Knight Rises. Na internetu jsme mohli (a ještě pořád můžeme) najít nespočet diskuzí na téma „Jak moc je Amazing Spider-man zbytečný“. Dle mého je tato poznámka naprosto irelevantní a na kvalitu filmu jako takového má minimální vliv. Přeci jen už je deset let pryč (od posledního dílu tedy pět) a je čas posunout se dál. Se čtvrtým Raimiho dílem to prostě nevyšlo a „Stěnolezec“ také potřeboval značně předělat, aby zapadl do současné „nové vlny“ komiksových adaptací, kterou sice pomáhal spoluutvářet, ale už do ní moc nepasoval. Tak tedy přišel do kin Amazing Spider-man. A nyní, s více než půl miliardou dolarů na kontě sice pořád není nijak závratně úspěšný, ale první překážky už překonal.
Tento článek bych mu chtěl celý věnovat. Nebude to recenze, vlastně to s kritikou nebude mít nic moc společného, prostě se budu snažit sepsat všechno, co bych chtěl říct k novému filmu pavoučího muže. Ve zkratce Vás tedy čeká takový „blog“ na téma Amazing Spider-man a já.
Málo barevný/Málo temný
Abych využil nadpis, tak do těch barev metaforizuji styl vyprávění. Avengers, první komiksový velikán letošního léta, srovnání s ním se asi Spider-man u spousty diváků nevyhne. Což je dle mého srovnání chybné. Pavoučí muž oproti nim působil moc suše. Nedával dohromady bandu superhrdinů z jiných filmů a ještě „parazitoval“ na filmu, který sotva vychladl. Spider-man prostě nebyl tak barevný a nápadný jako byli Avengers. Stejně tak nemůže konkurovat temnému rytíři, skrze kterého Nolan přináší do komiksového světa až poetickou temnotu, strach a další emoce, které se tu moc nenosí. Webbův film je jiný. Není tolik akční ani tolik temný. Webb umí natočit neuvěřitelně sympatický film, o tom nás už přesvědčil, ale kolik toho umí vytěžit z takhle slavné postavy? Překvapivě hodně. Restart je neuvěřitelně sympatický. Celý film působí velice svěže a nenuceně (tak jak jen restart působit může) a to je nepopiratelný klad. Čím to je?
Přístup k divákům
Webb je jako Gwen Stacy a Raimi zase jako Mary Jane. Někde na internetu jsem takové přirovnání četl a po krátké úvaze mu musím dát za pravdu. Právě do těchto dvou odlišných vztahových linií, Mary Jane a Peter/Gwen a Peter, můžeme promítnout celý přístup spider-manských filmů k divákům. Raimi vzal známého hrdinu a jeho svět přestavěl a převyprávěl trochu jinak. Rád bych se srovnání původního filmu (2002) a restartu úplně vyhnul, ale tahle část je důležitá. Raimi natočil výborný film ze Spider-manova světa a nechal diváky přistoupit k dílu stejně jako Mary Jane k hlavnímu hrdinovi. Stejně jako ona se „zakoukala“ do pavoučího hrdiny, Raimi nechal diváky ať si Spider-mana zamilují také. Tam venku bez masky se procházel Peter Parker, ale jakmile se houpal na sítích, byl to Spider-man. Toto považuji za nejzásadnější rozdíl mezi oběma filmy. Webb naopak nechal diváky přistupovat k filmu z pohledu Gwen Stacy. Ona sama najde zalíbení v postavě Parkera, ne jeho pavoučí identity. Abych to lépe popsal. Webb nám promítá dvě hodiny dlouhý příběh Petera Parkera, žádného „Stěnolezce“. Ať už jede na skateboardu, dostává přes hubu ve škole, loví po nocích zločince nebo bojuje s obřím ještěrem, je to Peter. Není tu žádný Spider-man. Celý film sledujeme jednu a tu samou postavu. Ve filmu se nevyskytuje Peter Parker a Spider-man, ale Peter Parker a Peter Parker s maskou.
K postavám
Už od prvních informací o hereckém obsazení jsem se těšil. Andrew Garfield a Emma Stone, to bylo něco. Garfield je skvělý herec a sympaťák, který dokáže diváka dostat pohledem. Úplně to samé bych mohl napsat o Emmě Stone. Garfieldův Parker určitě není nejpopulárnější kluk na škole a samozřejmě to dostává sežrat (nečekaně dobrý Chris Zylka jako Flash Thompson), ale i přesto nepůsobí dojmem úplného losera, ale to už je otázka názoru. Parker je spíše tichý typ, který má problém komunikovat s kýmkoliv natož pak s dívkou. Emma Stone jako Gwen byla trochu nečekaná volba, ale o to víc se vyplatila. Vzájemná chemie, která se vytvořila mezi Peterem a Gwen je bezmála dokonalá. Garfield hraje přirozeně a je neskutečně zábavný a Emma Stone je na tom úplně stejně. Tahle dvojice funguje jako málokterá jiná. A co se týče inteligence postav, byl jsem mile překvapen. Peter se se „změnou“ v pavoučího muže vyrovnává opravdu dobře. Skotačení se zlodějem aut je možná trošku dětinské, ale zábavné.
Stejně jako zvládá zábavné situace, zvládá i situace dramatické. Scény, ve kterých si Parker uvědomí, že onoho zločince, který zabil strýčka Bena, honí jen proto, aby se pomstil, jsou z vypravěčského hlediska nedotažené, ale přesto působivé. Ono prozření působí v některých chvílích nuceně, ale ta nucenost nemá na celkovou stavbu příběhu a vývoj Petera žádný vliv. Scéna na mostě, kdy se Parker poprvé setkává s Lizardem, je současně scéna, ve které si postava uvědomí o čem hrdinství doopravdy je. Někomu může znít „nová“ důležitá věta strýčka Bena (už to není „With great power comes great responsibility“ ale o něco výstižnější „If you could do good things for other people, you had a moral obligation to do those things. That’s what’s at stake here. Not choice, responsibility.“) jako zbytečné moralizování, ale ona věta/souvětí (stejně jako v Raimiho filmu) je právě tím hybatelem, který transformuje toho nadšeného teenagera do racionálně uvažující postavy, která si je moc dobře vědoma svých schopností a povinností. Peter zůstane stejně zábavným, ale také se stává o něco více uvědomělým klukem. Postava Gwen zde působí jako pevná součást příběhu, který má přímý vliv na Peterovo chování v obleku i bez něj. Gwen má ráda Petera jako člověka a on má rád ji, jenže tyto emoce není schopen dívce sdělit a tak z jejich konverzací vznikají celkem zábavné scény plné přeřeků, nedokončených vět a nesmělosti. Sama Gwen je inteligentní a odvážná dívka, která není vůbec hloupá ani hloupě napsaná. Jak už zmínilo několik recenzentů, mnohdy je chytřejší než samotný hlavní hrdina. Další charaktery, které stojí zato zmínit, jsou určitě teta May a strýček Ben. Sally Field je pro Petera matkou. Pro celý děj není nijak výrazně důležitá, přesto se jedná o postavu, jež je středobodem několika scén, které jsou také podstatné pro Peterův vývoj, ale ony scény jsou většinou vedené jinou postavou, než je teta May. Velice mě potěšil Martin Sheen. Skvělý herec, kterého příběh zasadil do nevděčné role. Strýček Ben je postava, která katalyzuje Peterovu změnu v „samozvaného ochránce zákona“ svou smrtí a jednou důležitou větou. Tak to tedy znělo na papíře, jenže ve výsledku to vypadá trochu jinak. Sheen se svým charakterem neustále posouvá Petera tím „správným“ směrem. Ona věta a smrt jsou sice rozhodující a spustí řadu dalších událostí, ale celá Peterova osobnost se smyslem pro spravedlnost vzešla z velké části z rad, které mu dal strýček. A po nějaké době mi bylo líto něčí filmové smrti. Pokud bych měl jmenovat dvě postavy, které transformovaly toho „rozjuchaného“ puberťáka ve Spider-mana, byl by to právě Ben a Gwen Stacy. Činitelů bylo daleko víc (Otec Gwen, teta May, Connors,…), ale tyto dvě postavy nabízejí nejvíce podnětů proto, aby se Peter začal chovat tak, jak musí díky síle, kterou mu kousnutí pavoukem poskytnulo.
Záporák, kterého ztvárnil Rhys Ifans ustoupil v příběhu do pozadí. Důvodem byl pravděpodobně vývoj Petera Parkera, okolo kterého se celý film točí. Ta hlavní „zlá“ postava zde má několik funkcí. Nejdříve se na nějaký čas stane Peterovým mentorem, aby se vzápětí stal obětí vlastního experimentu (zde byl iniciátorem skvěle tajemný Irrfan Khan) a změnil se na Lizarda. V této změně má prsty Peter, i když ne úplně schválně. Právě tam vzniká záporákova druhá funkce. Je to postava, proti které „obyčejní“ strážci zákona nic moc nezmůžou. Zde přichází na řadu Peter, který si vezme do hlavy, že Lizard existuje díky němu a začne pomalu procházet mnou už několikrát zmiňovanou změnou za účelem „příšeru“ zastavit, protože „musí“.
Asi už Vám musí být jasné, že Amazing Spider-man není obyčejný blockbuster plný akce. Co jsem chtěl minulým odstavcem říct je, že film se soustředí primárně na vztahy. Peter Parker je střed, od něhož se vytvoří veliká síť vztahů, ze kterých ne všechny budou vyřešeny v prvním díle a s velkou pravděpodobností se přenesou do dalších pokračování. To je na tom filmu tak krásné. Živé postavy, které mezi sebou vztahy budují i boří. Peter, introvert a student, kterému se během několika dní převrátí život naruby a je postaven před rozhodnutí, která nemusí vůbec ustát.
Na akci tu samozřejmě místo je a i akční složka filmu je příjemná. Ať už jde o lovení zločinců, objevování svých schopností, zachraňování lidí nebo souboj se záporákem, nic tu není špatně. Vše se moc příjemně sleduje a za celé dvě hodiny jsem neměl žádný problém s přehledností akčních scén. A jako bonus dostaneme i celkem slušnou porci humorných scén.
Závěrem
Tohle je důvod proč se mi nový Spider-man opravdu líbil. Nečekal jsem akční nářez ani přesahový film, vůbec ne. Čekal jsem příjemný a zábavný film, kterým zaplácnu jeden večer a moc rád se na něj podívám znovu. To jsem také dostal. Pokud budete chtít najít skrytou linku, asi tu krom toho, jak „těžký“ je život teenagera, moc nepochodíte. Stěnolezec se nesnaží poukazovat na problémy společnosti ani se nechce vyjadřovat k politice, ale přesto se jedná o inteligentní film.
Přirovnání k Avengers a Dark Knight Rises, které jsem udělal na začátku, mi v jiných ohledech přijde trochu mimo mísu. Amazing Spider-man je jiný film. Je to zábavná vztahovka do které někdo přidal superhrdinu a ve výsledku to moc pěkně fungovalo. Pochopím, pokud někdo nebude souhlasit a rád se přečtu jiný názor v trochu inteligentním komentáři. Můžu s klidem říci, že Amazing Spider-man se u mě vypracoval na špičku zábavných letních blockbusterů a ukázal komiksovým adaptacím další cestu, kterou mohou bez problému kráčet.