Všichni milovníci svalovce Arnolda nebo sci-fi žánru jistě znají postavu Predátora. V tomto miniseriálu naleznete spoustu zajímavostí, historek a spekulací ohledně teoretického sequelu zatím posledního filmu o predátorovi.
Nic notoricky známého zde nebudeme opakovat. Projdeme si cestu, kterou legendární lovec musel ujít, aby se z něj stal celosvětový fenomén. Nejdříve si zopakujeme pár věcí, které, jak jsem si všiml, dělají některým fanouškům problém respektive o nich kupodivu neví.
Tak zaprvé je třeba zmínit, o kterém druhu se zde budeme bavit. Predators (2010) nám totiž univerzum vesmírného lovce rozšířil na dva druhy. Klasicky Yautja se střetl se svým pokrevním nepřítelem, několika fragmenty připomínajícího červeného mravence. My se zde budeme bavit čistě o klasickém Predátorovi.
Zadruhé Predátor nezabijí vše na co nebo koho přijde. Svoje umění lovu využívá a prokazuje v soubojích s ozbrojeným nebo dříve ozbrojeným jedincem. Jeho povaha lovce mu zkrátka říká, že ten kdo má jakoukoliv zbraň je také lovcem. A dva lovci odlišného druhu na jednom území, to zkrátka nejde. Jedinou vyjímku jsme mohli postřehnout právě ve filmu Roberta Rodrigueze a Nimróda Antala. Zde tito „červení“ Predátoři lovili svou kořist sice stejně jako náš hlavní objekt zájmu, avšak mohli jsme si všimnout doposud neznámého a neukázaného „obětního“ tvora, který, jako nejnižší forma života, slouží pouze k tréninkovému a neférovému lovu a tudíž jako vhodná rozehřívačka k loveckým hrátkám.
Predátor nechal žít např. Ylonu ve dvojce, chtěl nechat žít pana Weylanda v AVP, jenž se však zachoval poněkud velmi špatně z taktického hlediska a svou šanci zahodil. Ylonu, protože ta byla těhotná a jelikož Predátor umí rozpoznat nepoměrně „mladého“ tvora, který není na souboj připraven, drsnou policajtku ušetřil, stejně jako malého kluka ve stejném snímku. Ten držel repliku zbraně a přestože Predátor jistě opět poznal „věk“ svého přímého „nepřítele“, nechal ho žít, protože si, jak vidno, umí „oskenovat“ zbraň. Proč to udělal, když dítě začal zaměřovat? Jistě mu bylo „divné“, že se mu staví do cesty malý tvor, který snad sám musí vědět, že nemá sebemenší šanci. Predátor je sice nemilosrdný, avšak svým způsobem férový lovec. Dokáže „ocenit“ pomoc jiné formy života viz. Royce nebo Alexa Woods. Bohužel tohle však představitel lidského druhu neví a při prvním kontaktu s tímto mimozemským tvorem jistě nebude v prvních vteřinách přemýšlet co je a není zač. Obzvlášť, když vidíte hororově vypadajícího parchanta s kopím a zápěstními hroty. Přirozená reakce člověka je jasná – „co neznám, po tom střílím“ a to je také spuštěč loveckých choutek Predátora.
To, že Predátora láká lov jako možnost získat a vyleštit si pár lebek, nasázet je do vitrínky a machrovat ve svém kmeni, to je snad jasné. Navíc ve dvojce to Gary Busey řekl naprosto jasně. „Láká ho (Predátora) horko a konflikt!„.
Také jsem kdysi dávno četl nechápavé reakce ve smyslu, „Proč se Predátor na konci jedničky sám popravil…„. Odpověď je snadná a nemusíte k tomu ani ladit kanál Animal Planet. Každý Predátor je prostě člen kmene plného lovců, kteří stejně jako někteří živočichové v divokém světě zvířat, neuznávají slabé a smrtelně zraněné jedince. Ano, Predátor by se mohl zbavit dřevěného kůlu, dobelhat se ke své lodi a odletět zpátky na svou planetu. Tam by jej však nikdo neuvítal, protože prostě selhal v lovu. Nikdo z nich by neměl chuť jej dávat dohromady a plýtvat energií na slabém jedinci.
Osobně si myslím, že další informace z predatořího univerza jsou (musí být!) notoricky známé. Osobně si již nevzpomínám na něco, co někdo nepochopil. Snad jsem na nic nezapomněl.
Pojďme se vrhnout na slibovanou cestu Predátora jako postavy napříč filmovým světem. Věřte nebo ne, ale úplně první náznaky vzniku postavy mimozemského lovce vznikly v letadle na cestě do Japonska. V něm seděli James Cameron a dnes legendární výtvarník Stan Winston. Ten si jen tak „čmáral“ , aby údajně zahnal nudu a z tohoto nevinného skeče vyšel prvotní design predatořího obličeje. Cameron prý kresbu s úžasem ocenil (mimojiné měl pronést něco jako „hmm zajímavě mutovaný krab,“ při pohledu na obličej), ale to bylo (naštěstí nebo bohužel?) vše. Winston se o několik týdnů později se svým studiem dozvěděl, že se chystá natáčení akčního sci-fi, ve kterém skupinka vojáků narazí na vesmírného lovce a začalo rychlé hledání mezi stohy papíru, aby se kresba z letadla našla.
Kolečka se dala do pohybu a z toho všeho vyšel, dnes tak ceněný, majstrštyk Johna McTiernana. Přidejme pár historek z natáčení, které dodnes někteří neví. Natáčet se mělo někdy na konci roku 1986, avšak technické problémy s designem a kostýmem Predátora prostě válčily s těsnými prostory v mexické džungli. Vše se po několika týdnech vyřešilo a v roce 1987 se již jelo „natvrdo“.
Jean-Claude Van Damme (ano ten!), v té době neznámý „skvělý atlet kdesi z Belgie“ byl oblečen do predatořího mundúru a šlo se točit. Nastaly ovšem dva (z posledních tří) problémy. JCVDmu bylo řečeno, že jeho pohyby a celkový dojem není až tak strašidelný. Belgický mladík se urazil, ale natáčelo se dál. Později se na place špitalo, že tento začínající herec nebude v titulcích. Když to on sám zjistil, sbalil si svůj kufr a natáčení opustil.
McTiernan možná mohl projevit menší ústupek, zvlášť v takové prkotině, jakou uvedení jména do titulků, bezpochyby je. Nakonec díkybohu bylo vše jinak. MacTiernan dostal echo na jednoho černošského basketbalistu a amatérského herce. Jakýsi Kevin Peter Hall prý působí velmi uhrančivě, zkusme jej, linulo se štábem. Hall tak dorazil a pokračovalo se v natáčení. Drtivá většina scén byla totiž hotova a na řadu měly přijít efekty a právě scény z konce filmu.
Posledním problémem byla jedna malá opička. To není žádná sranda. Šimpanz (prý pojmenovaný „Mickey“) měl být použit při skocích ze stromu na strom. Tyto skoky by se pak upravily digitálně, použila by se nějaká ta vzdálenější perspektiva a fajront, říkalo se v první fázi. Jenže ouhá. Šimpanz Mickey si neustále strhával červený plášť nutný pro efekty a vůbec skákal přesně tak, jak McTiernan nechtěl.
Kevin Peter Hall tak nastoupil na plac i pro ty scény, pro které v první verzi scénáře nebyl zapotřebí. Život je však změna a při natáčení obzvlášť. Více než dvoumetrový neznámý černoch však zvládl svůj part naprosto dokonale a nikdo si již na JCVD nebo Mickeyho nevzpomněl. Btw. onen pilot helikoptéry, která na konci letí Dutche vyzvednout, to je Kevin Peter Hall. Tento, všemi spolupracujícími popisovaný jako skvělý a skromný chlapík, oblékl predatorský kostým i ve dvojce v roce 1990. Bohužel o rok později zemřel na rakovinu. Bylo mu 36 let…
Co natáčení prvního Predátora doprovázelo? Tak hlavně nechtěná hladovka režiséra. McTiernan prý zhubl více než 10 kilo, protože odmítal jíst cokoliv místního, k tomu připočtěme stres a také pozdější onemocnění místní horečkou. Tou se nakazili i někteří další členové štábu, stejně tak i pár herců (mj. Jesse Ventura).
A když jsme u dalších svalovců, Sony Landham (indiánský stopař Billy) měl kolem sebe vždy pár členů ochranky. Je prý horká hlava a ochrankáři paradoxně chránili všechny ostatní, aby náhodou Sony nechtěl někomu napálit, pokud by se mu něco nepodařilo natočit podle představ. Dá se spekulovat do jaké míry je tato historka myšlena vážně.
Další zajímavé kuriozity a zajímavosti jste jistě za tu dobu našli na různých webech.
Predátor spatřil světlo světa v létě 1987, vydělal na tehdejší dobu neskutečných 100 mil. dolarů a dal vzniknout (podle mého subjektivního názoru) nejsilnějšímu kultu sci-fi postavy.