Málokterý hrdina dostal tolik péče jako Bats. Zatím šest filmů, tři režiséři. Ze tří režisérů jsou dva dobří. Ale my se nebudeme bavit o Nolanovu restartu série ani o Schumacherovu restartu divákova mozku. Nolan si zaslouží vlastní článek a z Batman & Robin a Batman Forever mi zůstalo v hlavě jen pár věcí: bradavky, Kilmer, bradavky, barvičky, bradavky a latex. On vlastně i Schumacher by si zasloužil vlastní článek, ale o tom jindy. Teď hurá do roku 1989 k Burtonovu pohledu na netopýřího muže.
Michael Keaton je zvláštní.
Příběh Bruce Wayna, miliardáře, který rád obléká netopýří kostým a straší darebáky v ulicích, asi není nutné představovat. Keaton i přes všechny pochyby zvládl jeho roli precizně. Jenže má smůlu v tom, že jeho obličej a výraz je středobodem všem diskuzí a každý má na jeho herecký um úplně jiný pohled. Já, na rozdíl od několika dalších lidí, vidím Keatona jako moc sympatického herce, který nemá problém s hlavní rolí.
Burton je pošuk.
Vždycky byl a vždycky bude. Jeho filmy jsou, byly a budou divné. Batman je jinde. Není tak divný, tak jak je u Burtona obvyklé. Jack Nicholson v barevném obleku, poleptaný kyselinou a sympaticky nesympatický Michael Keaton. Ne, první Batman to vážně neměl lehké. Latexový hrdina a nalíčený záporák. Tohle všechno je dneska úplně normální, ale před dva a dvaceti lety to tak obyčejné nebylo. Nakonec však byl Batman prvním filmem, který v prvních deseti dnech dosáhl na částku 100 000 000 USD, a všichni byli spokojení. Hlavně Burton. Jeho vizuál se do filmu otiskl perfektně. Není to úplně ten přemrštěný barevný svět, ale něco mezi tím a něčím až děsivě temným. No prostě Burton.
Danny Elfman je frajer.
Převedl do hudby všechno, s čím netopýří hrdina manipuluje. Strach, deprese, velkolepost, zábavu .. melodii. Elfman udělal na filmu obrovský kus práce, který bude ještě dlouho slyšet. Intro je dokonalé.
Jack Nicholson je vítěz.
Nemá cenu si nic nalhávat. Tenhle člověk si ukradl film z velké části pro sebe. Myslím, že tohle je kapitola sama pro sebe. Zábavná, vtipná a dokonale zahraná postava. Perfektně ujetý charakter rozjasní obrazovku, pokaždé když se objeví na scéně (tyhle scény mluví za všechno). Nechci se pouště do hádek a flamů kdy jedna skupina vyzdvihuje Nicholsona a druhá Ledgera. Každý uchopil Jokera jinak avšak oba dokonale. Oba jsou vítězové.
Alfred je nejlepší sidekick všech dob.
Michael Gough. Bez tohohle chlápka není Batman nic. A tím myslím jak jeho pomoc ve filmu, tak to jak pomáhá občas nudnému scénáři svým hláškováním. I přes svůj vysoký věk je Gough neuvěřitelný sympaťák a stejně jako u Jokera, jsme rádi za každou jeho minutu na obrazovce.
Bohužel první Batman má také několik nedostatků. Hlavním problémem je, že film jednou za čas prostě neuvěřitelně zpomalí tempo a začne nudit. Vysvětlující scény, scény s hezkou, ale nudnou Kim Basinger a tak vůbec. Film má neuvěřitelně kolísavé tempo. Přesto je to však základ dnešních komiksových filmů, který rozhodně přispěl k té explozi latexových hrdinů, kterou prožíváme právě teď.
Máme tu tedy tři režiséry, tři různé pohledy na stejnou látku a šest naprosto odlišných diváckých zážitků. V dalším článku bych se rád věnoval dalším dílům série, ideálně Schumacherovu Batman Forever, protože to je darda.
I přes tenhle, víceméně už kultovní, statut se nemůžu zbavit pocitu, že na takhle kultovní film má až moc hluchých míst. Jenže pokaždé když Batmana dokoukám, řeknu si, koho to zajímá? Chci to vidět znova!