Pýcha – Lakomství – Závist – Hněv – Smilstvo – Nestřídmost – Lenost. Sedm smrtelných hříchů, sedm vražd, jeden psychopat, dva detektivové a jeden z nejlepších thrillerů všech dob – to je film Sedm režiséra Davida Finchera. Kdo náhodou nezná Fincherovu tvorbu a očekává nábožensky laděný snímek, tak se hluboce mýlí. Film Sedm je syrovým a depresivním thrillerem, který i po 16 letech diváky fascinuje a děsí, stejně jako v době svého promítání v kinech. Mrkněme se na něj trochu podrobněji.
William Somerset, zkušený a uznávaný detektivní veterán spolu s mladým a ambiciózním kriminalistou Davidem Millsem mají za úkol vyřešit sérii brutálních vražd, jejichž pachatel vraždí právě podle smrtelných hříchů.
Některé možná zarazí jen těch pár slov o ději, ale je tomu skutečně tak. Film Sedm má opravdu ďábelsky přímočarou zápletku. Děj není nikterak složitě propletený, scénář nijak zvlášť neodbočuje a soustředí se jen na pátrání po vyšinutém psychopatovi. Pokud film režíruje někdo tak talentovaný jako David Fincher, který má své řemeslo do puntíku zvládnuté a umí vykreslit temnou a depresivní atmosféru, pracuje s inteligentním scénářem a navíc má k dispozici takové ikony jako Brada Pitta, Morgana Freemana a Kevina Spaceyho, tak přímočarý děj je to poslední, co by někomu mohlo vadit.
Styl filmu naproto pasuje k námětu. Snímek je doopravdu temný, na místech činu se často svítí baterkami, venku nepřetržitě prší a napětí je všudypřítomné. K tomu se přidá vědomí, že „tam někde venku“ běsní rafinovaný, inteligentní a bestiální vrah, který může udeřit kdekoliv a kdykoliv.
Sedm není záležitostí pro bázlivé diváky. Je nekompromisní a zůstává faktem, že na některé scény je třeba mít silný žaludek. Fincher vrahovu bestialitu nenaznačuje, on jí divákovi bez jakýchkoliv příkras předhodí a my tak máme tu čest mrtvoly zkoumat téměř stejně detailně jako vyšetřující detektivové. Přiznám se, že nejsem fanouškem explicitního násilí, ale konkrétně ve filmu Sedm je ho potřeba. Za prvé vyvažuje jednoduchou zápletku, za druhé nám umožňuje sledovat vrahovu zvětšující se brutalitu a za třetí se s každou další vraždou zvyšuje napětí, které pak v závěru filmu neuvěřitelným způsobem vygraduje.
Co se týče hereckého obsazení, tak opět Fincher nepochybil. Morgan Freeman je jedním z nejlepších herců a zde se drží svého standardu. Proti Bradu Pittovi, jakožto hezounovi, může mít někdo předsudky – i já je měla. Ale skutečně musím uznat, že se role zhostil na výbornou a talent se mu upřít nedá. Ovšem všechno a všechny zastínil dokonalý Kevin Spacey. I když se ve filmu objeví skoro až na konci a moc prostoru nedostal, tak jeho příchod na plátno je jedním z nejfamóznějších momentů, které jsem mohla spatřit. Upřímně můžu říct, že John Doe alias Kevin Spacey hravě strčil do kapsy dr. Lectera (Anthony Hopkin, Mlčení jehňátek). Rozhodně doporučuji si jeho scény pustit v originálním znění, jelikož jeho slizký a až děsivě klidný hlas je něco, co musíte slyšet.
Jestli ještě něco stojí za zmínku, tak je to rozhodně finální scéna. Určitě jí nebudu zmiňovat a pokud jste film ještě neviděli a někdo Vám jí chtěl prozradit, tak prchejte na míle daleko. Závěr filmu Sedm je šokující, nečekaný, zdrcující a navíc ho umocní jedna na první pohled bezvýznamná věc – poprvé za celý film svítí sluníčko. Když vzpomenete celý snímek, kdy jen prší a je šero a najednou příjde konec a počasí je bezchybné, je jasné, že se „něco stane“ a věřte tomu, že se stane něco, co by Vás nenapadlo.
Snímek Sedm Davida Finchera je právem považován za vrchol svého žánru. Takových filmů najdete opravdu jen málo. Kromě výše uvedených věcí děsí také svou autentičností, ke které přispěje hlavně famózní Spacey, který je dalším hercem, o kterém si myslím, že je opravdu vrahem 🙂
P.S. – Kdo film ještě neviděl, tak doporučuji si ho pustit v noci 😉