Sakakibara Kouichi se přistěhuje z Tokia do menšího městečka. Přestoupí do tamní školy a začne se pomalu seznamovat. Jenže ono to seznamování není tak příjemné, jak si původně myslel. Tahle třída je totiž nějaká divná. Všichni před ním něco tají, neustále odvracejí pohled a mění témata pokaždé, když se jich zeptá, co se tu doopravdy děje. Potká také dívku jménem Misaki, která mu přijde ze všech nejpodivnější. Nikdo s ní nemluví a lidé si jí nevšímají. Odchází si uprostřed hodin a po chodbách se toulá neustále sama. Znamená to že Misaki vidí jenom on? Je snad dívka duch? Jaké špinavé tajemství tahle třída skrývá? A co se to kolem něj sakra děje?
Děj je plný záhad a tajemství, která se hlavní hrdina snaží za dvanáct epizod prokouknout. První polovinu seriálu podivnostem přichází na kloub a dalších šest dílů se je snaží vyřešit. Když jsem dokoukal první půlku Another, trochu jsem se bál o další díly. Seriál se tvářil, že odkryl karty a nemá dál co nabídnout. Omyl. Seriál neukázal všechno, a i když byla část karet už na stole, rozehrál s nimi vynikající partii. V první polovině si také bude muset divák zvyknout na pomalejší tempo vyprávění i dialogů. Tuhle část rozhodně neberte jako negativum, protože atmosféře to jenom pomáhá. K celkovému pocitu ze sledování bych chtěl říct daleko víc. Seriál má až nepříjemně ponurou a temnou atmosféru. Ta funguje převážně díky skvělému vizuálu, který záměrně zvýrazňuje některé barvy a zbylé nechává pod syrovým šedým filtrem. Tvůrci také často vloží do scény obraz něčeho, co působí v souvislosti s dějem dost děsivě. Druhým důvodem proč atmosféra funguje, jsou hrátky s akustickou stránkou díla. Jemné i ostré tóny míchající se s neidentifikovatelnými industriálními zvuky dotvářejí tuto depresivní mozaiku takřka dokonalého vyobrazení melancholie.
Takhle má fungovat hudební doprovod. Splynout se záběrem a vybarvit ho, podtrhnout jeho důležitost nebo potvrdit jeho vyznění. Soundtrack u Another sice nefunguje jako ten (např.) u filmu Drive, kde se to co slyšíme, stalo přímou součástí a rovnocenným partnerem toho co vidíme. Zde to vypadá spíše jako když „inker“ při tvorbě komiksu obtahuje náčrty dělané tužkou. Zvýrazní je a umocní pocit z finálního vyobrazení. Mnozí se jim vysmívají, ale bez nich by to nešlo. Přesně takhle pracuje soundtrack tohoto anime. Sám o sobě není kdovíjak výrazný, ale ve spojení se scénou se ukáže jeho opravdová síla. A že ta není přímo epická a nezvedá diváka z křesla, spíše ho zarazí ještě hlouběji do toho smutného, zlého a šedého světa odkud vám jen tak někdo nepomůže.
Ten pocit melancholie byl všudypřítomný. Another na mě působil nesmírně depresivně a smutně. Nálada seriálu se nemilosrdně přenesla na mě jako diváka. Takhle hluboko jsem dlouhou dobu něčemu nepropadl, takhle intenzivní pocit ze sledování jsem vážně dlouho nezažil. A i když se v druhé polovině zrychlí tempo, o atmosféru nepřijdeme. Ta zůstává. Opravdu provází celý seriál. V první části je to pocit tajemna, něčeho co nám ostatní odmítají vysvětlit. V druhé části to přejde k pocitu bezmoci z toho, že hrdina neví co přesně udělat a jak vyřešit situaci které čelí. Často se tu oháním slovem pocit, tím jaký dojem ve mně seriál zanechal a nemůžu si pomoct, protože ta imprese smutku a bezmoci je skoro perfektní. A i když celý seriál nefunguje tak dokonale, jak bych si přál, tahle emotivita je něco co jen tak nezapomenu.
Musím také zmínit nějaká negativa. Není jich moc a co víc, nejsou kdovíjak podstatná. Jdou celkem snadno přehlédnout, ale prostě tam jsou. Takže diváka nějakým způsobem otravují. Některé dialogy, především ty „romantické“, působí strojově a nepřirozeně. Stejně tak jako dialogy, které se nepřímo týkají příběhu. Což někomu může vadit. Stejně jako nevýrazný hlavní hrdina, který se neustále pohybuje ve skupině snadno rozpoznatelných a charakterově rozlišitelných postav. On sám je taková šedá a průměrná postava, která není ničím výjimečná a zajímavá. Nemyslím si, že ztotožnění se s hlavním hrdinou je nějak podstatné pro pozitivní zážitek ze sledování a pokud mi seriál nabídne několik dalších zajímavých postav, vůbec mi ona nevýraznost Sakakibara Kouichiho nevadí. V kontextu celého anime je to možná dobře, protože nijak nezaclání ostatním postavám a funguje jako vypravěč příběhu a osoba, která ho posouvá dál.
Another je silné anime, které dokáže svou atmosférou pohltit diváka a nechat ho „si užívat“ ve smutném a tajemném světě plném záhad. Svým pomalým tempem vyprávění a slabostí pro dlouhé záběry na postavy, které stojí proti sobě, to může „rychlejší“ typ diváků unavit, ale pokud se do seriálu pustíte a necháte se unést, nebudete litovat.
Počet epizod: 12
Délka epizody: cca 25 minut