Predator, kultovní lovec z vesmíru, se nám představuje ve druhém díle našeho miniseriálu. Dnes si povíme něco málo o důsledku prvního snímku na sci-fi žánr, podíváme se také na množství spekulací, které, jakožto nemilosrdný fanda této postavy, denně sleduji. Namažte se bahnem a čtěte dále.
Co všechno nastartovala jednička? Tak samozřejmě ultimátní hype kolem nové a zároveň velmi cool postavy. Nové exotické zbraně a technika, především schopnost splynout s denním světlem, byli komponovány stále víc a víc do dalších příběhů. Stále více se hledal a vytvářel mimozemský protivník, který by představoval pro člověka noční můru. Vznikaly samozřejmě také komiksy.
Ten první vyšel v sezóně 1989-90 ve vydavatelství Dark Horse Comics a napsal jej Mark Verheiden. Zajímavé je, že některé prvky z tohoto prvního komiksu byly převedeny do filmu Predator 2. Hlavním pojítkem bylo přesunutí z džungle do velkoměsta. Původní komiksová verze počítala s Dutchem, nyní jako policejním důstojníkem, v boji proti městskému gangu. Do této válečné vřavy mezi policií a zlosyny vstoupí Predator a začíná další lov. Studio 20th Century Fox chtělo tenhle projekt dostat na filmová plátna. Jenže Arnold Schwarzenegger odmítl hrát ve dvojce a tak se později komiks přepsal a do hlavní role byl zvolen bratr Dutche, detektiv Schaffer.
Celkem se Dark Horse rozhodlo pro tři komiksy „Predator“, „Predator: Cold War“, „Predator: Dark River“. Tato trojka byla později spojena do tzv. Omnibusu, vydaného v roce 2008.
Psal se duben 1990 a začalo natáčení dvojky. Jenže pozor, kdo ví jak by všechno tohle skončilo, kdyby studio kývlo tehdy na nabídku jistého Roberta Rodrigueze. Ten přišel do studia se scénářem pro svého Predatora. Foxové však projekt odmítli kvůli přehnanému rozpočtu a tehdejší ne zrovna vyspělé technice, která by splnila Rodriguezovy požadavky. Na práci byl povolán tým z jedničky. Příběh opět napsali bratři Thomasové, hudbu opět složil Alan Silvestri, avšak režie se chopil Stephen Hopkins (pozdější režisér např. seriálu 24 hodin). Výsledek už známe.
Do hlavní role se po odmítnutí rakouského svalovce dostal Danny Glover se svým týmem a svůj part dostal také Gary Busey, který si tak zahrál jednu z mála kladných rolí. Koncept filmu byl velmi podobný tomu z jedničky. Pomalé a nenásilné vpravení Predatora do příběhu a celkový pohled na jeho vizáž až dlouho po úvodní scéně. Film vydělal bezmála 60 mil. dolarů, což s rozpočtem necelých 25 mil. a přístupností R nebyl vůbec špatný výsledek. Mohlo by to být ještě lepší, nebýt slaboduchosti mas lidí, kteří film odepisovali a do kina nešli jen proto, „protože tam nehraje Arnold„.
Dvojka nám rozšířila univerzum nastartované z jedničky. Viděli jsme vitrínku s krásnými trofejemi, pár nových pomůcek jako speargun, netgun nebo upgrade lékárničky. Pro mě osobně byl ale největším „juchůů“ momentem, co se týče vychytávek Predatora, bezpochyby „test“ dalších módů vidění na jatkách. Ve finále jsme také zjistili, že Predatoři nemusejí na naší planetu nutně zavítat pouze v počtu jednoho nebo třeba to, že vesmírní lovci zavítali na modrou planetu již v době divokého západu.
Rodriguez tedy svou šanci nedostal, ovšem o 11 let později měl přijít jeho čas…. o tom zase příště. Nyní se ještě mrkneme na vděčnou poslední část dnešního dílu – chyby či nedostatky viditelné při sledování jedničky.
Ve scéně, kdy umírá Dillon, si můžeme všimnout dvou věcí. Když je Dillon připraven o ruku a snaží se uchopit samopal druhou rukou, při otáčení můžeme postřehnout, jak je jeho údajně odstřelená ruka připevněna k jeho tělu. Při zakončení scény, když jej Predator nabodne na své wristblades, všimněte si Dillonových nohou, resp. jejich pohybu. Zjistíme, že stojí na odrazovém můstku.
V jedné z epizod tv pořadu na Discovery channel „Mythbusters“ se protagonisté pustili do pokusu, který ve filmu vyzkoušel Dutch. Potřeli člověka bahnem a chtěli vědět, jak je to se skrytím tělesné teploty na termovizi. Zjištění bylo více než šokující. Bahno „překrylo“ tělesnou teplotu zhruba na pár sekund.
Když Mac nabodne na nůž škorpióna a zašlapuje ho, nožem jej na zem pokládá hlavou směřující od boty, avšak při jejím zvednutí je zašlápnut v opačném směru.
Známá scéna Dutchova skoku ze skály pochází z úplně jiné sekvence, natočené jinou kamerou a s jiným hercem. Okolí vodopádu je po opětovném střihu na Arnolda v jezeře úplně jiné.
Srandovní je, když vidíme Dillona a zajatkyni Annu se hádat. Za nimi leží kusy mrtvol, jeden z „mrtvých“ herců naprosto viditelně pohne s nohou. Že by se protahoval z dlouhého lehárka?
Na konci, když se pilot vrtulníku kouká na hřib“ po výbuchu, je jasné, že jde o pouhou ilustraci. Černý kouř ani dým se totiž vůbec nepohybují.