„James Bond potkává Johna Wicka“ už dnes zní jako laciná nálepka, která většinou slibuje něco, co nemůže splnit. Tady to ale překvapivě sedí. Humint, který se na Netflixu objevil takřka z ničeho nic, je strhující špionážní thriller s výraznou porcí nápadité a velkolepé akce.
Už samotný název odkazuje k termínu „human intelligence“, tedy ke zpravodajským metodám založeným na informacích získaných od lidí. A právě na to režisér Seung-wan Ryoo spoléhá především. Místo špionážních hraček, technologických vychytávek a promyšlených sledovacích metod tu hrají hlavní roli emoce obnažené až na kost. Příběh začíná nalezením informátorky, kterou se agent jihokorejské rozvědky Zo navzdory rozkazům pokusí vysvobodit z rukou obchodníků s lidmi. Výsledkem je strhující úvodní sekvence, v níž si hlavní hrdina poradí s protivníky ve stylu Johna Wicka. Souboj sledujeme v dostatečně dlouhých celcích, takže naplno vynikne promyšlená choreografie.
Čtěte také: Hemsworth vs. Ruffalo. Skvěle hodnocený krimi thriller s hvězdami Marvelu dorazil na stream
Po prologu, který vás zatlačí do sedačky, tempo citelně poleví. Po většinu stopáže ale absenci výraznější akce spolehlivě nahrazuje napětí. Ryoo se totiž stáhne k výrazně psychologickému špionážnímu thrilleru a sleduje, jak Zo, pronásledovaný výčitkami svědomí, získává novou informátorku. Shodou okolností se však o Chae Seon-hwa zajímá i agent severokorejské bezpečnostní služby Park Geon, který k tomu má osobní důvody. Režisér tak rozehrává příběh jakéhosi zpravodajského trojúhelníku, v němž nejde ani tak o lásku jako spíš o loajalitu, minulost a skryté motivace. A dělá to s velkou elegancí.
Vladivostok, jak ho Ryoo ukazuje, tvoří temné uličky a zapadlá zákoutí, většinou ponořená do noci, všechno je výrazně stylizované a město tak působí jako kulisa z noirového filmu. Dusí hutnou atmosférou a zároveň silně vtahuje. Je odpudivé i podmanivé zároveň, takže v něm chcete zůstat, i když se na obrazovce zrovna neodehrává nic velkého.
Přes řadu zvratů, z nichž některé překvapí víc a jiné méně, se film dostane až do finálního dějství, které už je čistá adrenalinová smršť. Právě tam Ryoo naplno ukazuje, co v něm je. Hrdinové se brutálně probíjejí přes obchodníky s lidmi, ale nejde jen o další variaci na Johna Wicka. Ryoo má mnohem blíž k filmům, které podobný styl utvářely dávno před ním. Podobně jako v Havocu i tady je v akčních scénách cítit odkaz heroic bloodshed. Finále není jen brutální, ale i skvěle zrežírované.
V době psaní článku jde u nás o čtvrtý nejsledovanější celovečerní titul, což vlastně nepřekvapí. Tohle je jeden z nejlepších, a klidně i vůbec nejlepší akční film, který letos na Netflixu debutoval. Humint je navíc k dispozici i s českým dabingem, a to od 31. března.
