Baccarat je už po staletí jednou z nejikoničtějších kasinových her. Pravidla jsou jednoduchá, napětí obrovské a atmosféra u stolu téměř vždy elektrizující. Hráče láká rychlý průběh a možnost výhry během několika vteřin, bez složitých strategií nebo dlouhého přemýšlení.
Dnes je baccarat díky nejlepším online casinům dostupnější než kdy dřív. Živé verze s reálnými dealery přinášejí zážitek srovnatelný s klasickým kasinem – vše ve streamu a v reálném čase.
Letos však o novou vlnu zájmu postaral film. „Balada o malém hráči“ v režii Edwarda Bergera vrací baccarat do centra pozornosti – stylově, intenzivně a bez zbytečné romantiky. Neonové Macau, napětí a vizuální exploze tvoří kombinaci, které se těžko odolává.
Režisérská vize: Berger a jeho vztah k látce
Edward Berger si nevybírá projekty náhodně. Když dostal k rukám román The Ballad of a Small Player, viděl v něm víc než jen příběh o hazardu. Vnímal atmosféru, město, pohyb postav – a možnost natočit film, který dýchá každým záběrem. Pro něj bylo Macao postavou samo o sobě – místem, kde se štěstí láme a minulost mizí.
Berger pracuje s detailem jako s rytmem. Kamera klouže uličkami, zatímco hlavní hrdina, britský hráč Lord Doyle, tiše sleduje svůj odraz v oknech hotelů. Film nevypráví lineární příběh, spíš skládá mozaiku pocitů: únavy, očekávání, viny. Režisér říká, že na tento film čekal léta – a teď konečně přišel jeho čas.
Hlavní postavy: Farrell, Swinton a Chen hrají beze slov
Colin Farrell jako Lord Doyle nepředvádí dramatickou gestikulaci. Nehřmí, nekřičí – jen jde, dýchá, sleduje. Je to muž, který ztratil směr, ale ještě to sám nepřiznal. Farrell tu není superhrdina, je to člověk, který prostě neví, kam dál, a v tom je jeho síla.
Tilda Swinton přichází jako duch z minulosti. Její Cynthia není ani chladná, ani vřelá; zůstává někde mezi a drží diváka v napětí. Každé její gesto má význam. Fala Chen jako Dao Ming přináší klid, ale i tajemství, vytváří rovnováhu, která Doylovi chybí.
Berger nechává postavy dýchat, nesnaží se je vysvětlovat. Působí jako lidé, kteří tam skutečně patří, a právě to dodává filmu autenticitu.
Vizualita: Macau jako živý sen
Macau v tomhle filmu není turistická atrakce ani exotické pozadí. Je to žijící město, kde každý roh něco šeptá. Kameraman James Friend zachytil ruch tak, že obraz téměř voní po jasmínu, dešti a cigaretách.
Berger záměrně zpomaluje tempo, aby divák mohl vnímat světla, zvuky a kontrasty. Festival hladových duchů rozsvítí ulice červenými lampiony, a postavy se zdají být bez pevné půdy pod nohama. Město se vlní, čas se rozplývá. Když Farrell kráčí v sametovém saku mezi automaty, vypadá, jako by přišel příliš pozdě – a přesto tam musí být. Macau je zrcadlem vnitřního světa postav, přesně takovým filmovým světem, který divák jen tak nezapomene.
Kostýmy: šaty, které promlouvají beze slov
Práce kostýmní návrhářky Lisy Christl není okázalá, ale má cit pro detail. Pro Farrella navrhla šatník, který připomíná jinou éru: sametové kabáty, špičaté boty, hořčicově žluté rukavice. Každý kus oblečení podtrhuje Doyleovu cizost a jeho snahu kontrolovat svět, který mu dávno přerostl přes hlavu.
Místní postavy jsou oblečené lehce, odráží realitu dnešního Macaa – směs čínských střihů, západního streetwearu a náznaků luxusu. Festival hladových duchů tyto rozdíly ještě zdůrazňuje. Červená a zlatá nejsou náhodou – jsou barvami víry, peněz a očekávání.
Zvuk: co slyšíte, když se nedíváte
Zvukový design je v tomhle filmu samostatný jazyk. Šustění karet, zipy, echo kroků v mramorových halách – nic není náhodné. V rušných scénách se hluk neshlukuje do chaosu, každé kasino zní jinak, každá ulice má svůj rytmus. Ticho není prázdnota, ale znamení, že se něco mění.
Berger umí se zvukem pracovat jako s napětím. V „Baladě o malém hráči“ se k tomu přidává vnitřní hlas postav, který nikdy nepromluví nahlas, a přesto diváka provází každou scénou.
