Druhý díl hororového snímku Úsměv nepřináší do kin veselí, jak by mohl název napovídat. Naopak je oproti svému předchůdci ještě brutálnější a temnější záležitostí. Skvěle promyšlený závěr je navíc velice znepokojující.
Ústřední hrdinkou je tentokrát popová hvězda Skye Riley (Naomi Scott), která se po velkých osobních problémech vydává na nové turné. Jednoho dne je ovšem náhodným svědkem sebevraždy svého známého, který se brutálně umlátí závažím z činky. To všechno s úsměvem na rtech. Od té doby už život Skye nebude, co býval. Čeká ji velice náročné období. Nejdříve si bude myslet, že se zbláznila. Posléze se ovšem bude muset smířit s krutou pravdou.
Stejný námět, daleko lepší zpracování
Úsměv opět pracuje se stejným námětem a na stejných principech, rozvádí je ovšem do daleko většího a atraktivnějšího měřítka. Jak už jste možná pochopili, tentokrát se budeme pohybovat ve světě showbyznysu. Ten může být někdy sám o sobě děsivý a své o tom ví i hlavní hrdinka.
Čtěte také: První horor Stephena Kinga se dočká seriálové podoby! Původní filmovou adaptaci najdete na Max
Divák tak má určitou možnost pohlédnout za oponu slávy, která má i svoje negativa s popularitou spojená. Samozřejmě ovšem nechybí ani samotná hororová zápletka, která je tentokrát o poznání brutálnější. Chvílemi mi to přišlo možná až trochu přehnané, ale nakonec vlastně proč ne. Přeci jen se jedná o horor.
Vedle krvavějších scén je tu i řadu opravdu děsivých, vycházejících z napadení samotným démonem. Riley si nemůžu být nikdy jistá, kdy se nějaká děsivá bytost či věc objeví. Totálně ji narušují veškerý život, což ovšem okolí samozřejmě nechápe. Vlastně to byl skvělý krok spojit tyto dva světy. Když se podobné „prokletí“ chytne populární zpěvačky oproti normálnímu člověku, vždycky z toho půjde daleko víc vytřískat.
V průběhu času se jí vlastně začne stávat, že nebude vědět, co je realita a co už ně. Najednou třeba zjistí, že osoba vedle ní tam ve skutečnosti není. Lehce zmatený tak může být i divák, ale všechno je dobře natočeno. Takže s v příběhu nebudete ztrácet. Zároveň je ovšem prostě skvěle poskládaný.
Čtěte také: Proč tak vážně? Pokračování hororového fenoménu si vede lépe než jeho předchůdce
Promyšlený závěr donutí k zamyšlení
Jak už jsem naznačil, celý snímek je daleko temnější, propracovanější a především se uchyluje k dobře promyšlenému závěru. Vlastně mě samotného už chvíli předtím napadlo, že by to mohlo nějakým podobným způsobem skončit. I přesto jsem tím nakonec byl „šokován“ a domýšlel si, jak by celá situace posléze pokračovala.
Druhý díl Úsměvu jednoznačně navazuje na ten první, všechno v něm ovšem rozvádí do daleko větší intenzivnosti. Více krve, více strachu, více šokujících momentů. Rozhodně se řadí k těm zajímavějším a originálnějším snímkům daného žánru, které prostě mohou fanouška hororu zaujmout. Určitě bych se chtěl smát i potřetí, i když těžko říct, jestli k tomu dojde.
