Tim Burton je jistě jedním z těch režisérů a umělců, kteří nepotřebují obsáhlejší představování. Naposledy nadchl diváky populárním seriálem Wednesday. A nyní, příhodně v době, kdy vrcholí jeho pražská výstava, došlo i na premiéru dlouho očekávaného pokračování jednoho z jeho nejkultovnějších filmů. Jak se po tolika letech vydařil návrat šíleného a zvráceného bio-exorcisty Betelgeuse?
Musím říci, že jsem se na toto pokračování opravdu těšil. Ne vše, co Burton za ta léta natočil sice bylo povedené, ale jistou úroveň kvality a typické temné atmosféry si i jeho nejhůře hodnocené novější snímky stále udržely. Beetlejuice navíc nikdy nebyl o nějakém hlubším příběhu, jako spíš o potřeštěnosti, černém humoru a typicky burtonovských vizuálních nápadech. Pokud přesně toto od dvojky budete čekat, dostanete to. S návratem většiny původního obsazení jako víc než vítaným bonusem navíc.
Příběh je mnohem ucelenější a smysluplnější než v jedničce. Celkově strávíme daleko více času v posmrtném světě, což je skvělé, protože to byl jeden z nejzajímavějších prvků jedničky. Zároveň tu celá řada mlhavých nejasností dostává nějaký rámec a smysl. Díky tomu nepůsobí scény tak nahodile. Vyjma jednoho nebo dvou zvratů je však příběh předvídatelný a hlavní linie dost hraje na jistotu a brnká na pomyslnou strunu nostalgie. To by zase tolik nevadilo, protože vše funguje a má tah na branku. Navíc jak už padlo, tady se na nějaká překvapení a hloubku přeci jen tolik nehraje.
Problém ale je, že se toho Beetlejuice Beetlejuice snaží dělat možná až příliš najednou. Je tu hned několik vedlejších zápletek a celá řada postav (jak starých tak nových), z nichž mnoha se nedostává dostačujícího prostoru. A ačkoliv se nakonec vše uzavře, působí to ve finále poněkud neuspokojivě a uspěchaně. Na druhou stranu si počin drží Burtonovu typickou hravost a dokonce je místy až překvapivě krvavý a drsný. Vzhledem k tomu, že jednička měla být prapůvodně horor, byl pro mě tento určitým způsobem větší důraz na jakousi grotesknost velmi potěšující.
Čtěte také: Joker 2 zahraniční kritiky neoslnil, přestože sklidil dvanáctiminutový potlesk
Co říct k ději abych se neuchýlil k velkým spoilerům? Deetzovi se vrací do domu, kde to vše začalo. Kvůli tragické události. Z Lydie (Winona Ryder) je světoznámé médium, pronásledují ji však přízraky minulosti. Tedy přízrak. Se zelenými vlasy, který si ji kdysi chtěl vzít za ženu. A to se ani po letech nezměnilo. Zároveň musí řešit dotěrného přítele (Justin Theroux) a vztah s dcerou Astrid (Jenna Ortega), která na matčiny schopnosti komunikace s mrtvými nevěří. Matka a babička Delia (úžasně potrhlá Catherine O’Hara) je slavnou umělkyní a performerkou. Na scénu pak přichází ještě sešitá záporačka a Beetlejuiceova první velká láska s tváří Monicy Belluci, která jde doslova přes nemrtvé mrtvoly, aby svého vyvoleného našla. Celá její linka slouží jako jakýsi náhled do Beetlejuiceovy minulosti, a je propojená se záhrobním vyšetřováním výstředního detektiva (Willem Dafoe), který byl za živa hercem. V zásadě cokoliv, co se odehrává v onom záhrobním světě je na filmu tím vůbec nejlepším. Mezi jednotlivými linkami a postavami se dosti skáče a maličko se neubráním dojmu, že výchozí látka by si mnohem více zasloužila minisérii právě ve stylu Wednesday, aby se vše uspokojivě rozvinulo.
Verdikt
Beetlejuice Beetlejuice je přesně tím pokračováním, jakým měl být a jaké jsme od něj čekali. Bez čehokoliv navíc. Je zkrátka oddychovou černou komedií od Tima Burtona, jež si bere to nejlepší ze svého předchůdce a po letech čekání přináší fanouškům jedničky nostalgickou jízdu, která krom několika málo svěžích nápadů hraje možná až příliš na jistotu a přitom rozvíjí mnoho vedlejších zápletek. Film má skvělé efekty a slušně odsýpající tempo, díky němuž se po celou dobu stopáže nestihnete nudit. Nebojí se povedených sekvencí, kdy mimo jiné dojde i třeba na animovanou příběhovou vsuvku, ale i scény, při nichž stříká krev. Michael Keaton si návrat do své oblíbené role nahláškovaného, trhlého a úchylného antihrdiny užívá a celý film vyloženě táhne. A vy se budete bavit s ním. A byť ty nejlepší momenty jsou většinou citacemi scén z prvního dílu, vůbec to nevadí. Spolu s ním pak filmu poněkud překvapivě dominují právě staří známí (s výjimkou Aleca Baldwina a a Geeny Davis, jejichž nepřítomnost je ve stručnosti vysvětlena), zatímco nové postavy v čele s Jennou Ortegou a záporačkou v podání Monicy Belluci působí krapet nevyužitě. Odtud plyne možná drobné zklamání. Podtrženo sečteno: Burton se vrátil ve slušné formě a jeho návrat k srdcové tématice se povedl a stačí to. Případný Beetlejuice Beetlejuice Beetlejuice už by ale musel přijít s něčím neotřelejším a upřímně doufám, že na něj nedojde…
