Ve čtvrtek 30. května měla premiéru v kinech česko-kanadská pohádka Princezna na hrášku s Dagmar Havlovou, Lucií Vondráčkovou a Pavlem Křížem. Stojí za ní Martina Adamcová alias Tina Adams, režisérka zodpovědná za nechvalně známou romanci The Perfect Kiss. Její pohádková taškařice se stává horkým adeptem na nejhorší film roku.
Martin Svodoba z Kinoboxu označuje pohádku za veletrh filmařské bezradnosti. Osmdesátiminutový snímek snímek podle něj postrádá jakoukoliv kvalitu, která by ho činila zajímavým nebo hodnotným. Postavy ve filmu nemají jasné motivace ani cíle. Kritizuje také absenci jakéhokoliv výrazného konfliktu, což je pro pohádku klíčový prvek. Pokusy o vtipy jsou nevtipné a působí spíše trapně a snímek nedokáže zaujmout ani děti, ani dospělé. Recenzent uvádí, že máme co do činění s jednou z nejhorších českých pohádek distribuovaných v kinech.
Čtěte také: Bláznivá sci-fi komedie s Prachařem bude brzy online. Mimozemšťan v ní ztroskotá u Brna
„Jedna z těch situací, kdy se po zhlédnutí filmu škrábete na hlavě a žasnete nad tím, že se v téhle produkci nenašel jediný člověk, který by zvednul ruku a vyjádřil nejistotu nad těmi nejzákladnějšími učiněnými volbami,“ píše Martin Svodoba. „Už odvyprávět v nezměněné podobě Princeznu na hrášku je šílené rozhodnutí, které je jen zdůrazněno tím, že čistě na základní rovině tu není nic dost zajímavého či vtipného, aby to nefunkčnost námětu překrylo. Absolutní trefa vedle,“ uzavírá desetiprocentní recenzi Martin Svodoba.
Web EuroZprávy se například zabývá kvalitou zvukové postprodukce. Ta je podle Martina Pleštila naprosto otřesná a dobrou třetinu replik naprosto zdeformovala. Spoustě dialogů není zkrátka rozumět. Recenzent se pozastavuje nad otázkou, jak se film v tomto žalostném technickém stavu vůbec mohl dostat do kin. Princezna na hrášku je podle něj velmi hluboko pod jakýmkoliv standardem a hraničí s naprostým amatérismem. Film Martiny Adamcové hodnotí pouze pěti procenty.
Martina Adamcová se rozhodla zprznit pohádkový žánr, uvádí se v recenzi Moviezone. Rimsy například označuje vyprávění pohádky za zcela nesourodé, nesmyslné a plné nikam nevedoucích odboček. Tvůrci servírují jedno nepochopitelné rozhodnutí za druhým a většina scén končí zcela bez pointy. Co naopak nechybí, jsou zakomponované animace pískem, které se objevují především během první čtvrthodiny, ale i později, kdy už začínají vyloženě lézt krkem.
