Stačí napsat do vyhledávače slovo „Casino” a Google vám nabídne dvě naprosto odlišné cesty. Jednou je elegantní špionážní thriller s Danielem Craigem u pokerového stolu v Černé Hoře, druhou syrový mafiánský epos Martina Scorseseho z Las Vegas sedmdesátých let. Oba filmy sdílí název i prostředí, ale jinak jde o dva úplně odlišné světy filmového vyprávění.
Kasino jako filmová kulisa, ne jen sázka
Kasino ve filmu odjakživa funguje jako ideální dramatický prostor – uzavřený svět, kde se rozhoduje o penězích, moci i životech během pár vteřin. Není divu, že si tuto kulisu oblíbili jak tvůrci gangsterek, tak špionážních akčňáků. Zajímavé je, že fascinace tímto prostředím dávno přesáhla kinosály – řada diváků si dnes chce hazard vyzkoušet i mimo film, ať už v kamenném podniku, nebo přes nějaké Zahranicni-casina.cz, které nabízí podobnou atmosféru jako filmové plátno, jen z pohodlí domova.
Oba snímky navíc při svém uvedení v tuzemských kinech musely projít stejnou byrokratickou brankou jako každý jiný film. Podle informací zveřejněných Ministerstvem kultury ČR podléhá každé kinematografické dílo před prvním uvedením na území Česka povinné klasifikaci z hlediska vhodnosti pro nezletilé, což u obou filmů kvůli násilným scénám znamenalo přísnější věkové omezení, než by čekal běžný divák u „obyčejného” akčního thrilleru.
Scorseseho Vegas: špína pod třpytivým povrchem
Scorseseho Casino z roku 1995 přitom není žádná fikce vytažená z rukávu scenáristy. Příběh Sama „Ace” Rothsteina vychází z reálných událostí kolem tzv. skimmingu, tedy vyvádění neoznámených zisků z lasvegaských kasin do rukou mafie z Kansas City a Chicaga. Scorsese natočil film jako morální úpadek celého systému – kamera Roberta Richardsona klouže po zlatých interiérech kasina Tangiers, zatímco vypravěčský hlas Ace Rothsteina odhaluje, jak přesně fungovala skimmingová mašinérie od podvodných karet až po kufry plné hotovosti mizející do letadel směr Midwest.
I takto exportní, čistě americký snímek má mimochodem své místo v tuzemské filmové paměti. Národní filmový archiv totiž ve své sbírce pečuje nejen o česká díla, ale i o zahraniční filmy, které byly v minulosti uváděny v našich kinech, včetně doprovodných materiálů, plakátů a propagačních tiskovin.
Bondovo Casino Royale: elegance místo špíny
Naproti tomu Casino Royale z roku 2006 pracuje s úplně jiným rejstříkem. Daniel Craig jako nový, brutálnější Bond sedí u pokerového stolu v Montenegru, kde v sázce nejsou drobné bankovky, ale osud celé teroristické finanční sítě. Místo mafiánské špíny dostáváme čistě stylizovanou hru s napětím, kde je kasino spíš šachovnicí než místem morálního rozkladu.
Dva filmy, jedno slovo, naprosto odlišná poselství
Zatímco Scorsese ukazuje kasino jako symbol morálního rozkladu Ameriky, Bond jej používá jako elegantní jeviště pro osobní souboj mezi špiony. Jedno spojuje oba filmy nejvíc – schopnost proměnit hazardní stůl v místo, kde se rozhoduje o mnohem víc než jen o penězích. A možná právě proto se k oběma filmům diváci vracejí i po letech, ať už kvůli De Nirovu obleku za sedmdesát tisíc dolarů, nebo kvůli Craigovu ledově klidnému pohledu přes karetní stůl.
