Sequely populárních animáků nebývají vždy tak úplně vděčné. A pokud se jedná o snímky, které vyjma toho, že se staly globálním hitem ještě přijala nebývale kladně kritika, je to opravdu vysoká laťka. Zootropolis: Město zvířat z roku 2016 je právě takovým filmem. Oscarový snímek v sobě nebývale nápaditým a chytrým způsobem skloubil napínavou detektivku a alegorii na naši společnost. Jak se podařilo pokračování filmu, kde spolu zvířata žijí v jednom městě v naoko nádherné utopii (jak ostatně naznačuje samotný originální název Zootopia)?
Nebudeme chodit okolo horké kaše. Po několika letošních zklamáních jsem neměl zrovna velká očekávání. Byl jsem tudíž velmi mile překvapen, jak povedený film vlastně byl. A jak nenuceně působilo pokračování, které se k nám dostává po téměř deseti letech. Samotná hlavní dějová kostra je vlastně vcelku obyčejná zápletka, jejíž zvraty lze poměrně snadno předvídat. Pořád se ostatně jedná o snímek pro děti. Ale tvůrci zároveň skvěle staví na tom, co nám už představili minule. Svůj podíl na tom může mít, že o režii a scénář se postarali stejní pánové, jako v případě jedničky.
Množství vedlejších postav, podzápletek, narážek, eastereggů, využití zajímavostí ze zvířecí říše, ale i sympatická sebeironie jsou ty hlavní ingredience, které Zootropolis povyšují na zážitek, který si nejen že užijí dospělí stejně jako děti. Oni se možná dospěláci budou v některých momentech bavit o fous víc. Příběh nám přibližuje a osvětluje absenci celého jednoho živočišného druhu ruku v ruce s tím, jak celé město vlastně funguje. Spolu s tím přichází na přetřes temná konspirace, noví záporáci a také případ pro Judy a Nicka. Ti se coby novopečení členové policejního sboru touží osvědčit. Zootropolis staví na jejich vzájemné dynamice, zároveň jedním z leitmotivů filmu jsou problémy ve vztahu a pracování na něm, jakkoli se může zdát dysfunkční. Právě toto může být hodnotou, kterou ocení spíš starší divák.
I díky nepřepálené stopáži a opravu svižnému tempu film velmi dobře odsýpá a prakticky neustále se něco akčního děje. Jako divák tak absolutně nemáte šanci se nudit. Jedním menším nešvarem jsou možná občas zbytečné návraty některých postav z jedničky, které příběhově zase tolik nedávají smysl. Ale ony zkrátka fungují i napodruhé, takže to vlastně nevadí. Ocenit si zaslouží i český dabing, který je opravdu povedený a zdařilo se dobře přeložit i většinu narážek, slovních hříček a vtipů tak, že fungují i v našem znění. Což u celkově nápaditého animáku, který má přeci jen nejvíce cílit na děti, rozhodně potěší.
Verdikt
Zootropolis: Město zvířat 2 je rozhodně jedním z nejlepších animovaných sequelů, který skvěle obstojí i sám o sobě. Jednoduše nečekejte nějakou žánrovou revoluci, ale prostě a řemeslně skvěle zvládnuté animované dobrodružství, které nepůsobí jako lacinný cashgrab. Staří známí se vracejí v nejlepší možné formě, jejich film obratně rozšiřuje jedničkou nastavenou premisu, zároveň prohlubuje vztah mezi hlavními hrdiny a je přímo prošpikován povedenými gagy a eastereggy.
Čtěte také: Culkin chce natočit Sám doma 3. Má překvapivě chytrý nápad
Tvůrcům se i po letech daří zajímavě rozšiřovat fungování fikčního světa, které nevypadá násilně a nijak nerozporuje to, co bylo řečeno dříve. Zároveň by se nějaké ty “plotholes” ohledně zvířecí utopie našly i tentokrát a nezbývá tak doufat, že nám je odhalí nějaké podobně našlapané pokračování. Ve standartním a mírně předvídatelném příběhu se přímo srší vtipem, skvělými a vtipnými postavami. Trochu zamrzí, že jedna z nejzajímavějších linek, jež se zde řeší (vztah Judy a Nicka) nedostává zdaleka tolik prostoru, kolik by zasloužila. Naopak vyloženě potěší vtipný, zábavný a přitom zároveň oduševnělý animák, který nás učí toleranci a tomu, že ne vždy je vše tak, jak se na první pohled zdá. A že na některých věcech (jako jsou třeba vztahy) stojí za to pracovat, i když je to běh na dlouhou trať. Což je ve světě, který jako by na to občas zapomněl, nesmírně cenná lekce.
