Netflixu se dá leccos vytknout, ale poslední týdny má skutečně našlápnuto. Hned několik nových titulů z jeho vlastní produkce si drží výbornou úroveň a další v pořadí jsou Sny o vlacích, o kterých se dokonce mluví jako o možném oscarovém kandidátovi. Konkurence je letos tak silná, že bych si na to nevsadil, ale kdyby se to stalo, vůbec by mě to nepřekvapilo.
O lidech, kteří mají silnou slabost pro vše spojené s železnicí se říká šotouši. Sny o vlacích bych ale rozhodně nenazval filmem výhradně pro ně, i když železnice a její rozmach hrají v příběhu zásadní roli. Film vychází z knihy Denisa Johnsona z roku 2011, kterou New York Times, Esquire, The New Yorker i Los Angeles Times shodně označily za jeden z nejlepších románů roku. Pro režiséra Clinta Bentleye jde teprve o druhý celovečerní film; častěji píše scénáře a jeden z nich – Sing Sing Grega Kwedara – se dokonce dočkal oscarové nominace. Bentley a Kwedar se rozhodli znovu spojit síly, přičemž Kwedar tentokrát působil „jen“ jako spoluautor scénáře. A výsledek jejich další spolupráce je působivý.
Čtěte také: Konec je blízko. Tohle jsou epizody Stranger Things, které musíte vidět před velkým finále
Hlavní postavou je Robert Grainier (Joel Edgerton), dřevorubec, který dlouho nevěděl, kam v životě patří, a působil dojmem muže, který se necítí být součástí světa kolem sebe. To se začalo měnit až ve chvíli, kdy poznal Gladys (Felicity Jones). Jejich vztah rychle přerostl v hluboké pouto i touhu po společném životě. Robert se nakonec nechal najmout na budování americké železnice a později pracoval v lesích. Jeho život se rozdělil na dvě období – sezony tvrdé práce mezi skupinami lidí, kteří se neustále střídají, a období doma, kde si užívá chvíle s rodinou a plánuje budoucnost.
Děj se odehrává v první polovině 20. století. V dálce zuří válka a práce dřevorubců nepřímo podporuje válečné úsilí – jak říká jeden z hrdinů: „Ve válce je pořád potřeba dřeva, i když máme blbý den.“ Bentley a Kwedar věnují velkou pozornost každodennosti náročného řemesla, ale nepřikrášlují ji. Nepředstírají, že mezi dělníky panuje nějaké velké bratrství — většinou jde o cizí lidi, kteří prostě dělají práci, aby měli z čeho žít. Přesto film dokáže zachytit křehké momenty, kdy si muži vyprávějí příběhy, žertují nebo se dělí o své úvahy o světě, přírodě a o tom, jak jejich práce mění krajinu i jejich vlastní životy.
Bentley a Kwedar vzdávají hold obyčejným lidem, kteří svou těžkou prací pomáhali budovat Ameriku, ale zůstali neviditelní. Robert má při každém návratu domů pocit, že mu život utíká – jeho dcera Katie je pokaždé o kus větší a on sám cítí, že o spoustu věcí přichází. Je to obyčejný člověk, který chce uživit rodinu, vést klidný život a užít si chvíle s lidmi, které miluje, ale kvůli práci je musí na dlouhou dobu opouštět. Společně s Gladys nesou tíhu svého nelehkého života, ale zároveň se milují a společně se snaží překonávat překážky, které jim do cesty padají.
Sny o vlacích jsou pomalu plynoucím příběhem o pomíjivosti, o tom, čím si jako lidé procházíme a jak snadno nám život dokáže mezi prsty utíkat. V druhé části se film mění i v srdceryvné drama o truchlení, o potlačování bolesti ze ztráty, o naději, která nemá šanci se naplnit, o nekonečném hledání smyslu a snaze zacelit prázdné místo uvnitř. Velkou roli tu hrají i Robertova setkání s lidmi, kteří mu zkříží cestu. Pro něj jsou tyto interakce očistné a hřejivé, dávají mu naději, že i uprostřed těžkostí a tragédií, kterým se nevyhneme a nemáme nad nimi žádnou kontrolu, má život svou hodnotu a umí přinést chvíle, které stojí za to. A že každý člověk má na světě své místo.
Jak udělat z obyčejného příběhu něco výjimečného? Clint Bentley na to našel odpověď. Z na první pohled jednoduchého, možná až monotónního námětu vytvořil film, který vyniká svou prostotou i ohromující krásou. Sny o vlacích jsou filmovou meditací o životě — o jeho kráse i drsnosti, vznešenosti i tvrdosti.
běž do řiti